Pavel P. Kopecký ve svém článku „GAZA: Fauda aneb Přední východ“ opět podle svého zvyku spletl dohromady intelektuálně působící vatu složenou z prázdných floskulí, do kterých se jako monotématický kolovrátek pokouší nacpat svůj oblíbený narativ, jenž opakuje v nejrůznějších článcích na odlišná témata a který zní asi takto: „Rusko vzdoruje zlému západnímu imperialismu“, „Ukrajina vzdoruje svým ruským bratrům z donucení zlým západním imperialismem“, „Ukrajina je nástrojem zlého západního imperialismu, a proto musí být poražena, případně předána Rusku“, „zlý západní imperialismus roznáší válku do utlačovaných nezápadních zemí“, „USA jsou fuj, protože zlý západní imperialismus“. To vše bývá okořeněno pár více či méně skrytými třešničkami sputnikovského stupně nahnilosti.

Nedávno autor takto předstíral, že píše článek o dění v Náhorním Karabachu, ačkoli reálně šlo o papouškování pohádek z Russia Today, při kterém přistupoval k historickým faktům velmi „kreativně“ (bližší rozbor tohoto propagandistického dílka viz zde). Toto parazitování na osudu Arménů mu zjevně nestačilo, a proto se nyní rozhodl přiživit na aktuálním konfliktu v Gaze, takže můžeme očekávat originální obohacení výše nastíněného narativu o objevné zjištění ve stylu „Izrael je nástrojem zlého západního imperialismu.“, podané, jak jinak, „odvážným“ naznačením mezi řádky.

Zkusme tedy rozebrat jednotlivé přísady tohoto autorova výtvoru, abychom nedopadli jako ten velký zlý pes z Čapkovy pohádky, co ho po snědeném dortu bolelo břicho. Citáty pro ochutnání jsou uvedeny „kurzívou“.

V prvním odstavci najdeme popkulturní odkaz pro upoutání pozornosti čtenářů, což je běžný marketingový postup pro předání informace intelektuálně a kognitivně méně obdařeným konzumentům (a něco to naznačuje o pohledu autora na své čtenáře). V druhém odstavci, ačkoli se podle názvu jedná o text věnovaný Blízkému východu, nás čeká vágní odkaz na covidovou epidemii s konspiračně laděnou, ale blíže nespecifikovanou kritikou médií a dále pak objevné zjištění „takzvaný americký mír již dávno odpočívá v pokoji a vzrůstá chaos“, čímž se nám autor patrně pokouší sdělit, že si právě povšiml, že již skončilo americké desetiletí unipolarity existující po konci Studené války (tedy v letech 1991–2001).

Ve třetím odstavci již přichází pověstné „jádro pudla“ a dozvídáme se další šokující odhalení, a to, že aktuální, nový konflikt v Gaze je mediálně atraktivnější než více jak rok a půl probíhající válka na Ukrajině. Na základě toho autor popustí uzdu své naději, že tento nový konflikt konečně přiměje Západ, aby předhodil Ukrajinu do náruče „bratrského“ Ruska. Ovšem jelikož se zjevně cítí být humanistou, tak to servíruje v podobě floskule „aby konečně otevřeně hledal nevojenské východisko z lidských jatek“. Ve čtvrtém odstavci pak tuto svou naději o americkém stažení se z podpory pro Ukrajinu dále rozvíjí a pokouší se ji vyfutrovat odkazem na válku v Afghánistánu, Iráku či ve Vietnamu, ale protože možná tuší, že tyto analogie kulhají na všechny končetiny, tak je raději, jak je jeho zvykem, „odvážně“ přímo nejmenuje.

V pátém odstavci následuje další šokující zjištění, že na Blízkém východě se „kříží zájmy kdekoho“, přičemž autor dokonce vysoce erudovaně odhaluje, že se jedná o tamní regionální mocnosti, jako je Izrael, Turecko, Írán a arabské státy a dokonce též o Rusko a USA. K tomu samozřejmě je nutno připomenout „zlý západní imperialismus“, takže tam podle klasické babicovské metody „Když nemáte nápady, vražte tam Američany“ autor z voleje vypálí výkřik, jak Amerika tam „udržuje své nezákonné okupační jednotky“. A po této informační náloži už přichází čas na dezinformační třešničku, tentokrát v podobě odhalení, že na Blízký východ „bylo prý již prodáno hodně zbraní určených původně Západem pro ukrajinskou frontu“. Všimněme si, že autor, s pro něj typickou „odvahou“, netvrdí přímo, kdo tam ty zbraně prodal, nýbrž jen „odvážně“, jak je jeho zvykem, naznačuje. Neboli jinak řečeno, prostě plácá nesmyslné konspirační bláboly (blíže k dané třešničce třeba zde, zde a zde).

V šestém odstavci nás autor obohacuje odhalením o „olbřímí propagandistické mytologii obou širokých stran“, čímž míní Ukrajinu a Izrael. Není zjevně náhodou, že drtivá a desítky let budovaná propagandistická mašinérie Palestinců/Hamásu, která bezprostředně po útoku, na rozdíl od proruských sympatizantů, jako je autor, nucených skrývat se buď za anonymními profily na sociálních sítích, anebo za ponižujícím naznačováním mezi řádky, obratem a masivně demonstrovala svou sílu přímo v ulicích hlavních měst, nechává autora v klidu. Následně jej dojímá „odvetné zastavení zdrojů vody, potravin či energií všem civilistům“ (míněno v Gaze), avšak už nedodává, že dodávky vody, potravin a energie, navíc nezřídka neplacené, prováděl Izrael do Gazy ze svého území a na základě své dobré vůle, aniž by k tomu byl povinován (blíže například viz rozhovor s Otakarem Foltýnem). A pro normálního člověka asi není překvapující, že v současné situaci Izrael tuto svou velkorysost přehodnotil. Ovšem autor to zjevně vidět nechce, neboť se zuby nehty drží oblíbené marxistické mantry „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“

Protože jsme už dlouho neslyšeli o „zlém západním imperialismu“, tak následuje konspirační vložka, kde se autor ptá „ke kolika obrovským špinavostem globálního formátu posloužila Bushově administrativě hysterie kolem spektakulárního ataku na Pentagon nebo Světové obchodní centrum“. Odpověď, jak je jeho zvykem, „odvážně“ vynechává, a spokojí se konspiračním pomrknutím, jak teroristický útok 11. září 2001 byl „zneužit“ aneb „kdo ví, jak to bylo“. A aby té konspirace nebylo málo, tak autor přináší jako zásadní důkaz odhalení, že aktuální útok Hamásu je přirovnáván k teroristickému útoku z 11. září. To patrně podle jakéhosi zákona podobnosti platného ve světě autora má být důkazem, že i v tomto případě jde o pikle „zlého západního imperialismu“. Je smutné, že autor patrně nikdy neslyšel o Hanlonově břitvě (zásada „nepřipisovat zlému úmyslu to, co lze vysvětlit pouhou stupiditou“). A je spíše trapné, že vyjádření osob, jako je například Irena Kalhousová, jež se Blízkým východem, na rozdíl od autora, zabývá na vyšší úrovni než „rady Brouka Pytlíka“, jej neodradí od takového bájení.

V posledním odstavci autor v návaznosti na výše „odvážně“ naznačené teorie o „zneužívání“ přichází s poněkud kryptickým finálním odhalením „Napadený se s až ostentativní podporou svých patronů snaží změnit krizi v příležitost – a vytěžit jí do maxima. Jeho odveta se tudíž evidentně ani náhodou neomezuje na samotný Hamás.“ Takže v podání autora má Izrael z útoku Hamásu prospěch a jde o součást jakéhosi „většího plánu“, v němž Izrael působí podle autora bezpochyby jako nástroj „zlého západního imperialismu“. Příznakem tohoto autorem propagovaného „vytěžení do maxima“ má být patrně skutečnost, že Izrael v důsledku aktuálních událostí pochopil nebezpečnost do té doby fungujícího konceptu „udržitelného konfliktu“ (viz zde).

Autor na závěr sice ještě jímavě konstatuje „Také v téhle rozjíždějící se 2. jomkipurské válce hrozí protivným stranám ještě hlubší zabřednutí do problému vzájemných nenávistí. Pokroku v hledání konečného řešení.“, ale co tedy má Izrael dělat, případně jaká existují reálná řešení, o tom „tajemně“ mlčí. Nejinak tomu je s oním autorem avizovaným rozšířením konfliktu, kdy už přirozeně nesdělí „co tím básník chtěl říci“. To je, jak je jeho zvykem, „odvážné“ naznačování, ale dokonce i svým způsobem vychytralé, neboť ať se konflikt vyvine jakkoli, bude se moci tvářit, že on měl pravdu a že to předpověděl. A to je přeci snem každého intelektuálního pozéra.

Závěr
Omlouvám se, pokud výše uvedená reakce zní poněkud konfrontačně a roztrpčeně. Asi to souvisí se skutečností, že při četbě autorova článku jsem neustále čekal na finální disclaimer ve smyslu, že to je pouze satira. Chápu, že autor svým teoriím možná i věří a třeba je i šíří s dobrým úmyslem, ale přesto bych mu doporučil s jejich rozvíjením poněkud ubrat. V opačném případě mu hrozí, že si na noc začne zamykat dveře do ložnice ze strachu, že mu na ně poté, co na něj vyskočil z ledničky, kladivem zabuší „zlý západní imperialismus“.