Když Ukrajinu nelze odmítnout ani přijmout

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková je v diplomacii nováček. Ale její jednání v Kyjevě a Moskvě nic nového nepřineslo, ani nemohlo. Pro Rusko není prioritou válka s Ukrajinou, jíž se západní diplomacie snaží zabránit. Jeho prioritou je, aby Západ poskytl záruky pro ruskou sféru vlivu. Aby písemně stvrdil to, co prý ústně slíbil prezident Bush prezidentu Gorbačovovi v prosinci 1989 na Maltě: že NATO se na východ rozšiřovat nebude. Západ zase trvá na tom, že suverénní státy – tedy i Ukrajina – mají právo rozhodovat o svých spojeneckých svazcích.

Těžko najít řešení. Už proto, že Rusko žádá odpověď v řádu měsíců. Kdežto Západ pevný závazek, natož tak rychlý, odmítá. Za úspěch pokládá to, že s Ruskem bude jednat dále, což zase Moskva považuje za svůj neúspěch. S tím problémem nepohnuli diplomati USA, NATO ani ministryně Baerbocková.

Ze strany Západu jde o to, čemu se říká „neztratit tvář“. Kdyby USA či NATO závazně řekly, natož podepsaly, že Ukrajina zůstane mimo NATO, ztratily by tvář avantgardy svobodných zemí. Přitom samy vědí, že Ukrajinu do NATO de facto přijmout nelze. Aliance přijímá jen státy nezapletené v územních či jiných sporech. Příklad: NATO přijalo před 70 lety vzájemně znepřátelené Řecko a Turecko – a od té doby válka mezi nimi nehrozí. Ale NATO by nikdy nepřijalo Kypr, rozdělené dějiště proxy konfliktu mezi Řeky a Turky.

NATO nepřijme Ukrajinu už proto, že je dějištěm takového konfliktu. Zde má Rusko výhodu. Na rozdíl od NATO či EU dokáže fungovat s proxy konflikty či pseudostáty, jako je Donbas, Podněstří, Náhorní Karabach, Jižní Osetie či Abcházie. Dokáže je tu podpořit (Donbas), tu pacifikovat (ázerbájdžánský útok na Karabach). Západ je v nevýhodě. Bude-li dále slibovat Ukrajině otevřené dveře do NATO, ale k cíli ji nepřiblíží, dříve či později ztratí tvář i před Ukrajinci. Asi jako EU před Tureckem. Dveře mu otevřela již v roce 1963, ale nikdy ho za člena nepřijme.

LN, 19.1.2022