Od roku 1990 se Evropa a anglosaské země, tváří v tvář katastrofálnímu stavu ruské ekonomiky a bídě jejího obyvatelstva, se domnívaly, že hrozba přicházející z východu již neexistuje a značně snížily své vojenské rozpočty a jejich výrobní kapacity pro klasickou výzbroj a munici z let studené války. V roce 1989 se francouzská armáda skládala ze tří mechanizovaných obrněných sborů (9 divizí), sil rychlého nasazení a operační obrany území . Jeho síla dosáhla 296 000 mužů . Nyní je zmenšena o dvě třetiny a má pouze dvě divize, každou s jedinou obrněnou brigádou.

Od 11. září 2001 válka proti terorismu zdůraznila koncept „asymetrické války“, ve které byla spotřeba velkorážové dělostřelecké munice velmi vzácná, aby se omezily ztráty civilního obyvatelstva, což bylo nutné. Získejte si něčí důvěru. Na Západě se generální štáby rozhodly opustit saturační efekt dělostřelectva a přejít k výrobě inteligentní munice, které je kvůli jejich ceně málo. V té době byla ve Spojených státech zahájena výroba HIMARS [1] a ve Francii výroba kanónů Caesar [2] , které zajišťují přesnost palby na velké vzdálenosti (80 a 40 kilometrů).

Rusko, jehož území je 35krát větší než Francie, upřednostňuje modernizaci svého jaderného odstrašujícího prostředku (hypersonické střely) a svého letectva. Teprve koncem roku 2010 provedla modernizaci své pozemní armády, zredukovala organizaci svých jednotek z divize na brigádu při zachování výrobních linek svých starých obrněných vozidel (T72, T80, T80BV, T80BVM T80U) zlepšením jejich ochrany ( aktivní a pasivní pancéřování, 125 kanón, stabilizátor palby, palubní elektronika), pouze zahájení výroby T90 hlavně pro export a zachování jeho saturace dělostřelectva. V roce 2022 tak byly jeho jednotky palebné podpory početnější než mechanizované obrněné jednotky.

Převaha ruské palebné kapacity

Také když Putin v únoru 2022 zahájil ukrajinskou válku, výrobní kapacita granátů [3] ze 155 v Rusku je řádově 2,5 milionu ročně, zatímco Spojené státy nevyráběly více než 93 000. V roce 2022 tak ruský síly byly schopny vypálit kolem 1 milionu střel za měsíc nebo až 40 000 za den, zatímco Ukrajinci stříleli v průměru jen 8 000 za den. A přestože vyrobili 5x méně než Rusové, za jeden měsíc spotřebovali dvaapůlnásobek roční produkce USA. Aby Ukrajina mohla v roce 2022 vypálit 2,5 milionu granátů a vytvořit si zásoby pro svou protiofenzívu, převedly Spojené státy 2 miliony granátů ze svých zásob na Ukrajinu a více než 500 000 z Jižní Koreje a několik desítek tisíc ze zásob v Evropské země.

Také na konci roku 2023 jsou zásoby na Západě na kritické úrovni. V červnu 2023 německý Bundeswehr zjistil, že v jeho výzbroji zůstalo pouze 20 000 155mm granátů. I kdyby měly Spojené státy v roce 2025 smlouvy na výrobu 90 000 granátů měsíčně, bude tento celkový počet na začátku války představovat pouze polovinu roční ruské produkce. A bude trvat nejméně 5 let, než Spojené státy doplní své zásoby dělostřelecké munice a potřeby Izraele nezlepší ukrajinskou situaci. Horší situace je ve Francii, která má přesto čtvrtý největší zbrojní průmysl na světě a pozici třetího největšího exportéra. Díky evropským fondům poskytnutým Thierrym Bretonem by se továrna Nexter Arrowtech v Chapelle Saint-Ursin, která montovala v průměru 40 000 155 mm granátů ročně (2 dny ruské palby), měla v roce 2024 zvýšit na 60 000 (asi 3 dny palby z ruského dělostřelectva). ), poté na 120 000 v roce 2025, tedy ztrojnásobení za tři roky.

A v roce 2024?
Nyní, když je jisté, že ukrajinská protiofenzíva selhala, vyvstává následující otázka: bude ukrajinská armáda schopna udržet své současné pozice s s klesající podporou vůči ruskému letectvu a útočným vrtulníkům, které mají převahu 10 ku jedné [4] a dělostřelectvu, které by mělo být schopné vypálit dalších 7 milionů granátů v roce 2024?

Nehrozí nám v příštích 6 měsících, že budeme svědky kolapsu fronty, kam se Rusové rozhodnou nasměrovat své úsilí, pravděpodobně nejprve dostat město Doněck mimo dosah ukrajinského dělostřelectva a poté dosáhnout západních hranic čtyř anexovaných oblastí?

[1] Testováno od roku 1998, do provozu vstoupilo v červnu 2005.

[2] Tato zbraň, která byla uvedena do provozu v roce 2005, je založena na konceptu mobility, který vyhovuje potřebám projekce síly v externích kinech, její dostřel je 40 km s přesností kolem 50 metrů. Jeho „letecká přepravitelnost“ bez přípravy na C-130 ve verzi 6 × 6 je toho nejlepším příkladem. Verze 8 × 8 je letecky přepravitelná A400M .

[3] Tato čísla pocházejí z následujících zdrojů: Royal United Services Institute (RUSI), Centrum strategických a mezinárodních studií (CSIS), „Národní zájmy.

[4] Tisková konference velitele sil NATO generála Cavoliho v červenci 2023

Autor je francouzský generál ve výslužbě, jeden ze zakladatelů Stálé skupiny pro hodnocení situace (GPES)