Když dochází v Evropě, resp. v Evropské unii, ke zjevnému ohrožení demokracie, je třeba, aby evropští demokraté hlasitě protestovali. Dnes nejde o maličkost. Paní Leyenová v Evropském parlamentu prohlásila – citováno médii, u nás např. okamžitě Českou televizí – že „rozhodnutí polského ústavního soudu ohrožuje základy Evropské unie. Evropská komise musí chránit občany unie a bude proto jednat.“ To je bezprecedentní výrok.

Polský ústavní soud si před časem položil otázku, kterou si kladou již řadu desetiletí všichni skuteční demokraté – má evropský integrační proces vyústit ve vytvoření nadnárodní entity, která je nadřazena jednotlivým členským státům, nebo mají mít i nadále tyto státy svou svrchovanost a jenom její část eventuálně předávat do Bruselu? O tom je od 50. let celý problém evropské integrace. Každý to ví nebo by vědět měl. A nikdo před touto otázkou nesmí zavírat oči. Ani paní Leyenová.

Polský ústavní soud po měsících vážných jednání mimo jiné řekl, že část smluvního základu Evropské unie „není kompatibilní s ústavou Polské republiky“ a vyslovil názor, že polská ústava má před evropskými smlouvami přednost. To se někomu v Bruselu líbit nemusí, ale je to názor legitimního ústavního orgánu členského státu EU (něco podobného před časem udělal německý ústavní soud v Karlsruhe). Názor tohoto orgánu nemá právo nikdo, ani úřednice Evropské komise, kterou paní Leyenová je, nerespektovat. Určitě si nesmí dovolit říci, že jsou tím „ohroženy základy Evropské unie“. Rozhodnutím polského ústavního soudu však byly zpochybněny jednostranné názory a postoje, které už léta prosazují evropští úředníci, evropští aktivisté a část evropských politiků.

Paní Leyenová suverénně prohlašuje, že „Evropská komise musí chránit občany unie a bude proto jednat“. I my jsme občany jednoho z členských států EU, ale rozhodnutím polského ústavního soudu se ohroženi necítíme. Nikdo nás před ním chránit nemusí. My, naopak, cítíme potřebu „chránit se“ před likvidací svrchovanosti států EU. Jsme přesvědčeni, že ochranu komisařky Leyenové určitě nepotřebují ani občané Polské republiky. Mnohokrát v dějinách prokázali, že jim o svrchovanost jejich země nesmírně jde.

Mimořádnou necitlivostí je to, že se paní Leyenová ve svém projevu odvolává na polskou Solidaritu před čtyřiceti lety. Ta odmítala, aby Polsko zůstávalo v područí Sovětského svazu. Polsko se tohoto postavení zbavilo nikoli proto, aby – pod zdánlivě demokratickými hesly – ztrácelo svou svrchovanost znovu. Toho si byl polský ústavní soud vědom a právě o tom bylo jeho rozhodnutí. Je povinností nás, Čechů, abychom Poláky v této věci ve vlastním zájmu podpořili.

Václav Klaus krátce před dnešním výpadem paní Leyenové odeslal dopis Jaroslawu Kaczyńskému, v němž s podobnými argumenty osobně podpořil polské postoje.

Václav Klaus a kolektiv IVK, 19. října 2021