Tak jako Židé z diaspory míří při návštěvě Jeruzaléma k Západní zdi (a jistě nejen Židé, také třeba křesťané), míří muslimští návštěvníci Jeruzaléma na Chrámovou horu, kde stojí mešita Al Aksa a svatyně Skalní dóm.

Těch muslimských návštěvníků od podepsání Abrahamovských mírových dohod s Emiráty a Bahrajnem přibývá – a to je dobře.

Zkušenost návštěvníků z Bahrajnu

Jenomže v pátek 27. 11. se objevila nepříjemnost. Psal o ní v neděli 29. 11. web listu Jerusalem Post:

Zdroj: web Jpost.com

V titulku čteme, že návštěvníci z Bahrajnu museli kvůli smlouvě s Izraelem zatajit při návštěvě Chrámové hory svoji státní příslušnost.

O co šlo? Nebyli to lecjací návštěvníci, ale skupina hostů z Bahrajnu v jejímž čele byl šejk Chálid bin Chalífa al Chalífa. Ten jako reprezentant bahrajnského krále Hamada, neboť stojí v čele „Globálního centra pro mírové soužití krále Hamada“, tedy ctihodné instituce usilující o dialog mezi nejrůznějšími náboženskými vyznáními.

Hlavička Globálního centra pro mírové soužití krále Hamada. S vyobrazením symbolů různých náboženství. (Zdroj: web Kimnghamadglobalcentre.com.)

Šejk al Chalífa řekl izraelskému armádnímu rozhlasu: „Kdybychom jim řekli odkud jsme, zabránili by nám jít nahoru.“ Myšleno na prostranství Chrámové hory, kde jsou zmíněné dvě islámské svatyně. Dodal, že mešita Al Aqsa není jen Palestinců, ale patří celému muslimskému světu. „Není přece myslitelné, aby někomu řekli: Normalizovali jste vztahy s Izraelem. V Jeruzalémě se modlit nebudete,“ dodal šejk.

Koho ale šejk al Chalífa myslí? Izraelce, izraelskou polici snad? Nikoli. Stráž muslimské nadace Waqf, která drží správu nad islámskými svatyněmi na jeruzalémské Chrámové hoře a podléhá jordánskému panovníkovi. Její členové mají zjevně pověst těch, kdo mírový proces mezi Izraelci a dalšími arabskými zeměmi nepodporují. A tak raději hosté z Bahrajnu zůstali inkognito.

Jeden z tamních paradoxů, pro nezasvěcené pozorovatele ze Západu sotva pochopitelný.

Šejk al Chalífa dále řekl, že v minulosti žili v představě, že Izrael je výlučně pro Židy. Nyní přijeli a zjistili, že je tomu jinak. Podle něj tu existuje jisté soužití a akceptování těch druhých. „Koneckonců kdyby muslimové a bahaisté*) pocítili útlak nebo by jim bylo bráněno praktikovat své náboženství, Izrael by opustili,“ soudí al Chalífa. Je přesvědčen, že mírovou dohodu s Izraelem podporuje 90 procent Bahrajnců včetně mnoha šíitů. Řada z nich do Izraele přijede. Současně doporučil Izraelcům, kteří se chystají Bahrajn navštívit, aby neskrývali odkud jsou a nebáli se. „Budete srdečně vítáni.“

*) V izraelské Haifě se nachází Světové centrum víry Bahá ́í, takže o nějaké diskriminaci nemůže být ani řeči.

Něco takového bychom ještě před několika málo měsíci od člověka, který má blízko k bahrajnskému panovníkovi, takto veřejně sotva slyšeli. A už vůbec ne v Jeruzalémě. I takou chuť mohou mít sladké plody míru.

Názor zpěvačky

Elissa je libanonská zpěvačka, jedna z nejpopulárnějších na Blízkém východě. Dvanáctého listopadu poskytla rozhovor hudební televizi MTV Lebanon – a nebrala si servítky. Hovořila o politice a pokud si řeknete, co nám má tato umělkyně povídat o politice, pak dodám, že má vystudovanou politologii na Libanonské univerzitě v Bejrútu.

Část interview přeložil monitorovací institut MEMRI. Nejprve její odpověď na otázku, jestli ji překvapilo jednání Libanonu s Izraelem o stanovení námořní hranice.

Elissa říká, že samozřejmě ano. „Dvacet let s námi mluví o sionistickém nepříteli a o tom, že se chtějí modlit v Jeruzalémě a tak dále – a najednou si jdou sednout k jednacímu stolu. ... To, co se děje v Libanonu, není normální. Dovolte, abych řekla, že nejsem proti vymezení hranic. Podporuji mír s jakoukoli zemí bez ohledu na její identitu. Chceme žít. Chceme se radovat z toho, co nám život ještě dá. Chceme dobrou budoucnost pro své děti. Neměli bychom žít podle něčích vrtochů. Jak může být Izrael jeden den nepřítelem a druhý den s ním jednáme o hranicích. Že je Izrael naším nepřítelem, je největší lež, v níž žijeme. Nikdy jsem jí nevěřila, ale někteří lidé ano a podle toho také žili.“

Moderátor: „Mluvíte o komplotu ...“

Elissa: „ Samozřejmě, že je to komplot. Jak jinak to nazvat?“ (Myšlen komplot libanonských politiků - LS.)

Je to jistě ojedinělý hlas. Hlas odvážný, který poodhaluje „malé tajemství“. Že ne všechny libanonské celebrity drží nenávistnou protiizraelskou linii a že i v Libanonu žijí lidé, kteří mají rozumný úsudek. Protože mír s Izraelem doprovázený spoluprací v nejrůznějších oblastech může být zejména Libanonu a jeho obyvatelům velice k užitku. Komu ovšem k užitku být nemůže, jsou fanatičtí nepřátelé Izraele, v první řadě teroristická organizace Hizballáh.

Běda státu, v němž slovo teroristů má svoji váhu a teroristé patří mezi politické partnery.

*********

Elissa v písni „Opak toho, co vidíme“