19.3.2024 | Svátek má Josef


HŘÍČKA: Pes polyglot

1.7.2022

U psů někdy říkáme „On rozumí úplně všemu“. V tu chvíli nastupuji na scénu já a rozehraji ošklivou hru.

Pro jistotu se ujistím, jestli majitel opravdu tvrdí, že jeho pes rozumí každému slovu. Poté se vlísám do pejskovy přízně a začnu tím nejsladším tónem svůj monolog volně na téma: „No ty jsi ale krásný pejsek! Pojď ke strejdovi sadistovi! Stáhneme pejska zaživa z kůže, ano, a bříško rozpáráme, střívka vytaháme...“ Vážně váš pejsek rozumí každému slovu? Proč tedy nezdrhnul nebo mě nerozsápal? Jindy, když už mám pejska na klíně a drbu mu kožíšek, recituji mu poutavým hlasem, že „Gallia est omnis divisa in partes tres, quarum unam incolunt Belgae, aliam Aquitani...“ no však to znáte. Caesarovy Zápisky o válce galské v originále. Vážně pejsek naslouchá slovům a rozumí jim? Vypadá tak soustředěně!

Občas si blbnu jinak. Když mám našeho pejska na volno někde v parku a někdo je u toho, předvádím jej jako polyglota. Udělám příslušné gesto a zavolám třeba „Gyere ide“, „Viens ici“ nebo „Komm her“. Jo, rozumí spoustě jazyků, chlubím se ledabyle. Nebo jindy udělám příslušné gesto a dobrovodím je slovy „Naker, dilino“. Pejsek přestane dělat to, co mi právě vadilo - tedy pokud se mu chce. A když jej chci vypustit? Stačí udělat příslušné gesto se slovy „You are free“, „Weg“ nebo „Dža, more“. Víte, kolik let mi trvalo, než jsem našeho psa naučil maďarsky, romsky, německy, francouzsky a anglicky?

Cože, vy už chcete přestat tenhle článek číst? Upřeně se na vás dívám, zdvihám pravý ukazováček a důrazně přísně říkám „Nem szabad“! No vidíte - a už čtete dál. Ani jste netušili, že budete rozumět zákazu v maďarštině, co?

Ale teď vážně: slovní povely (v češtině) jsou pro psa velmi důležité. Zejména (a pouze) tehdy, pokud nechce zachmuřit nejjasnější tvář svého pána a riskovat vynadání či jiný trest. U přechodu vždy hlásím „čekej“, a to i když už se pes sám od sebe zastaví. Ale hulákat na celý park „ke mně“ nebo „tudy ne, tudy“, to už je lepší naučit psa na gesta, doprovázená slovním povelem jen v nutných případech. A když se nudím, doprovodím gesto třeba nějak cizojazyčně, jen tak, abych se pocvičil.

Podléháme magickému vlivu slov a to, co OPRAVDU sdělujeme a děláme, klademe na druhou kolej. Jak jinak by mohli znovu a znovu vítězit ve volbách politici určitého ražení? O psech si myslíme, že jsou stejní jako my. Omyl.

Od té doby, co spoluvlastníci zakázali našemu neškodnému „vítacímu“ pejskovi vstup na dvůr, protože co kdyby něco udělal dětem, občas jej před nimi oslovím „zabijáku“. Ale na větě „Tak už pojď, zabijáku“, jej stejně zajímá jenom můj tón - zlobím se, nebo ten povel „pojď“ nemyslím úplně vážně? Kdybych jej oslovoval třeba „Šípková Růženko“, nebo i gramaticky nesmyslně „starými časy“, nebude těmto slovům věnovat pozornost o nic víc, než „zabijákovi“ a už vůbec jim nebude skutečně rozumět.

Tak si občas říkám, jaké by to bylo krásné, kdyby s námi třeba takoví obchodníci, pojišťováci nebo politici museli komunikovat jako se psy - bez dvojsmyslů, říkat jen to, co je důležité, odpustit si veškeré nicneříkající kudrlinky, a hlavně usilovat o oboustrannou důvěru. Protože psa můžete úkolovat čím chcete a on pro vás udělá maximum, ale jen do té doby, dokud vám věří a dokud vás respektuje. A ani nemusí rozumět všem vašim nadbytečným slovům.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin