19.3.2024 | Svátek má Josef


OSOBNOST: A kde je váš hrdina?

30.11.2021

Tradovalo se v dobách našeho dospívání, že tuto větu pronesl Nikita Sergejevič Chruščov při své návštěvě Československa. A že tím myslel generála Svobodu, který „úpěl“ jako účetní v nějakém krkonošském JZD. Byl to nesmysl, ale hezky se to poslouchalo. Chruščov byl poprvé v Československu až v roce 1957. V té době byl Ludvík Svoboda již jaksi „rehabilitován“ a byl mimo jiné náčelníkem Vojenské akademie Klementa Gottwalda. Samozřejmě, že se tak stalo poté, co byla po Stalinově smrti odhalena smutná pravda o Stalinově „kultu osobnosti“, což se oficiálně stalo až v únoru 1956 na tajném projevu předneseném generálním tajemníkem KSSS Nikitou Chruščovem na sjezdu sovětských komunistů. Což bylo neoficiálně známo již hned v letech po Stalinově smrti. Proto byl generál Svoboda jaksi „rehabilitován“ již v roce 1954, ale nikoliv tím, že by se po něm Chruščov sháněl.

Bohumil Němec

Jiná situace nastala v případě vynikajícího českého botanika akademika Bohumila Němce (1873-1966). Bohumil Němec byl vědec, kterého nám svět záviděl. Již před ukončením studií přírodních věd na Univerzitě Karlově byl asistentem v Botanickém ústavu a také byl zvolen čestným členem Královské české společnosti nauk. Jeho druhým učitelem byl profesor Ladislav Čelakovský, který umožnil, aby Bohumil Němec vnesl do botaniky dynamické experimentální metody a zkušenosti získané při studiu zoologie. V roce 1903 byl ustanoven mimořádným a v roce 1907 řádným profesorem. Roku 1908 se stal členem České akademie věd a umění, 1922 Královské české společnosti nauk a 1953 ČSAV. V akademickém roce 1919/20 byl děkanem Filozofické fakulty a v letech 1921/22 rektorem UK. Jeho jméno je spojeno i se založením Přírodovědecké fakulty v roce 1922. Byl členem zahraničních vědeckých společností. Linnéova společnost v Londýně zvolila během 175 svého trvání za své členy jen dva Čechy. J. E. Purkyně a Bohumila Němce. Do výslužby odešel B. Němec v 66 letech v roce 1939. Při té příležitosti mu byl udělen čestný doktorát Přírodovědecké fakulty.

Bohumil Němec byl vynikajícím botanikem. Byl zakladatelem oboru anatomie a fyziologie rostlin. V popředí jeho výzkumů byla biologie rostlinné buňka. Již počátkem minulého století formuloval teorii gravitačních receptorů u rostlin, byl autorem tzv. statolitové teorie, která vysvětluje vzpřímený růst rostlin. Zpracoval řadu vědeckých publikací a učebnic, počínaje Dějinami rostlin na zeměkouli (1916) až po práci Duše rostlin (1937).

Ovládal asi šest jazyků slovem i písmem, velice často cestoval. Na cestách se potkal s Albertem Einsteinem, s ruským malířem Iljou Repinem a také s fyziologem Ivanem Pavlovem, jehož práce si velmi vážil. Znal se také s Mičurinem a dalšími. V roce 1923 obnovil na podnět svého přítele Aloise Rašína vydávání časopisu Vesmír. S Rašínem se znali z procesu s Omladinou. Letos je tomu shodou okolností 150 let od doby, kdy 3. května 1871 vydal medik Václav F. Kumpošt první číslo českého vědeckého časopisu VESMÍR, který vychází dodnes a je mimo jiné chloubou české vědy. V roce 1907 přestal Vesmír vycházet a jeho nového vydávání se ujal právě Bohumil Němec. Od prvního čísla jím vydaného se počítá současné číslování časopisu. Avšak stále platí slova, která na konci provolání zakladatel Vesmíru Václav F. Kumpošt napsal v jeho prvním čísle: Kojíme se pevnou nadějí, že přátelé a příznivci věd přírodních hojným odbíráním přispějí k zdárnému rozkvětu listu, jenž druhu svého doposud jediným je v literatuře české…

Bohumil Němec rovněž v letech 1923 - 1927 vydával vědecké periodikum Studies from the Plant Physiological Laboratory of Charles University a mimo jiné byl v letech 1930 - 1943 šéfredaktorem Ottova Slovníku naučného nové doby.

Od mládí byl bojovníkem za československou samostatnost. Za války byl horlivým členem Mafie a také byl jedním ze zakladatelů protirakouského týdeníku „Národ“. V letech 1918 – 1920 byl poslancem a 1920 – 1929 senátorem za Národní demokracii. V roce 1935 kandidoval na funkci prezidenta republiky, když se prezident Masaryk rozhodl abdikovat. Agrárníci nechtěli na prezidentském stolci Beneše, kterého Masaryk doporučil. Nabídli kandidaturu historikovi Josefu Pekařovi, ten ji však odmítl. Vyhlédli si tedy Bohumila Němce. Kola politického zákulisí se roztočila a vzápětí se rozběhla kampaň. Na pokyn z Moskvy stáhli komunisté Gottwaldovu kandidaturu a postavili se – s výhradami – za Beneše. Henleinovští poslanci a pravicoví agrárníci odevzdali bílé lístky a Národní sjednocení jediné hlasovalo pro profesora botaniky. Ten se však v předvečer voleb své kandidatury vzdal. Komunisté ovšem nezapomněli. Po roce 1945 byl vědec Bohumil Němec, který požíval vysoké úcty vědeckého světa v nemilosti, po roce 1948 zcela zavržen. Byl by pravděpodobně zavržen dodnes, jako mnoho velkých lidí českých dějin, kdyby nebylo „sovětských soudruhů“.

V době, kdy se po Klementu Gottwaldovi stal československým prezidentem Antonín Zápotocký, přijela do Československa na pozvání Československé akademie věd delegace sovětských akademiků vedená ruským geobotanikem, zakladatelem moderní nauky o krajině akademikem Borisem Denisovičem Sočavou (1905-1978). A hned se ptali po akademiku Bohumilu Němcovi. Když se jim dostávalo neurčitých odpovědí, naštval se Boris Denisovič a vyžádal si rozhovor s prezidentem Zápotockým. Jak to probíhalo, dodnes přesně nevíme. Leč netrvalo dlouho a přijelo auto, které přivezlo bývalého a za pár dní znovu jmenovaného akademika Bohumila Němce. Dokonce mu byla zvýšena penze.

A tak se stalo, že botanik Němec mohl být mimo jiné i mezi organizátory československé expozice na výstavě EXPO 58 v Bruselu. A co mohl, pro vědu udělal, než v roce 1965 onemocněl uprostřed plné práce (virová bronchitida) a v roce 1966 zemřel na zápal plic ve věku 93 let.

Bohužel akademik Němec zmizel z našeho podvědomí. Když se zeptáte nějakého středoškoláka, kdo že byl botanik Němec, asi se Vám nedostane vyčerpávající odpovědi. Ba ani povšechné. Mezery v naší historii jsou citelné. Co s tím?