Ve společnosti lze poslední roky sledovat významnou kvalitativní změnu. Veškeré oblasti všedního života naplno prostoupila povrchnost a aktivitu vystřídala pouhá přítomnost.

Zásadní zlom nastává tam, kde hraje ústřední roli vytváření vědění.

Určující je role školství. Vzdělávací politika nevede studenty k osvojení znalostí, ale jen k pouhému hladkému proklouznutí školní docházkou. Nechtějí se žáci kvůli náročnému studiu učit matematiku? Pryč s ní. Co na tom, že jde o zásadní metodu analytického myšlení. Výsledkem bude, že zbudou jen ploché informace postrádající to zásadní - zpracování a kontextualizaci. Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí stoupl mezi lety 1991 a 2021 o zhruba milion. Je to ale nějak na kvalitě naší společnosti viditelné? Spíše je zjevná politická indoktrinace bez kritické reflexe. Titulu mnozí dosáhli spíše docházkou, než znalostmi.

Školství jde obecně více o politickou agendu než o znalosti. Například jeden z argumentů podporující zavedení inkluzivního školství byl, že inteligenčně limitovaní studenti svou účastí na výuce sice nedosáhnou úrovně znalostí svých spolužáků, ale budou v kontaktu s informacemi a běžným životem. Pomohla jim inkluze proniknout hlouběji do fungování společnosti? Ne, staly se jen rekvizitami rovnostářského vzdělávání, kde jsou ve výsledku poraženi všichni účastníci vzdělávacího procesu.

Degradace postihla také oblast duchovního poznání. Účast na progresivně pojaté náboženské liturgii je osekána na pouhou fyzickou přítomnost, která nahradila hluboké porozumění a víru, jenž jsou zásadní pro vznik autentického duchovní společenství. Bylo otevření se církve nevěřícím cestou k posílení víry, nebo naopak jejím zpovrchněním? Obávám se, že to druhé.

Jedním z důsledků tohoto zjednodušování je, že vážnou politickou debatu vystřídaly pouhé mediální zkratky. Vytratil se obsah, kde už téměř nikdo ani nepředstírá jakýkoli názor. Například jeden z hlavních kandidátů na hlavu státu se neostýchá v debatě opakovaně říkat, že problémům spojených s fungováním státu nerozumí. Může si to adept na post hlavy společnosti dovolit? Nemyslím si, přesto mu mnozí tleskají.

Extrémní pasivita našeho života je evidentní v oblasti ekonomického fungování ovládané nárokem, jenž pouze živí představu o nekonečnosti a nevzácnosti zdrojů. Stali jsme se povětšinou pouhými kolemjdoucími kolem podstaty věci. Nejde však jen o to jít kolem, ale o to stát se činorodým aktérem, který se podílí na kvalitě životních podmínek.