19.3.2024 | Svátek má Josef


SPORT: Osudový pád

4.12.2020

Lehké zaškobrtnutí a následný pád mohou mít těžké následky, leckterý důchodce by mohl vyprávět. Ohledně diskařky Olgy Fikotové se však Osud zachoval přívětivě.

Pouhé dva roky poté, co v dívce s dlouhýma nohama a rukama věhlasný trenér otec Jandera rozpoznal diskařku, odletěla Fikotová s ostatními sportovci na olympiádu v Melbourne. V Praze bylo v listopadu sychravo, v Austrálii horko. Na předchozích hrách roku 1952 získalo Československo 7 zlatých medailí (z nich 4 manželé Zátopkovi), a proto se doufalo, že by to teď mohlo být podobné.

Hned po příletu a ubytování se Fikotová pustila do tréninku. Když skončila a uklidila disky do boudy, oslněna sluncem u schodů zavrávorala a zavalila jednoho člověka. Byl to americký kladivář Harold Conolly. Začala se hned omlouvat, a když vzhlédla, spatřila teplákovou bundu s třemi písmeny a tečkami – U. S. A. Správná občanka lidově demokratické Československé republiky by si měla zhnuseně odplivnout, ale Fikotová smýšlela normálně. Oba se nehodě zasmáli.

Náraz pružného těla způsobil, že to v Haroldovi zajiskřilo. Koulařky, diskařky a dnes i kladivářky většinou nebývají velké krasavice (pamětníkům se možná vybaví legendární Tamara Pressová), Olga Fikotová však vypadala výborně nahoře i dole a měla příjemný úsměv. Conolly se kolem ní motal i při dalším tréninku. Líbilo se mu, jak se v diskařském kruhu při otočce vlní, a odhozené disky jí přinášel zpátky jako pes.

Olympiáda byla slavnostně zahájena a druhý den se začalo závodit. První soutěží na pořadu her byl hod diskem žen a Fikotová v něm pátým hodem přehodila všechny soupeřky. Stala se tak olympijskou vítězkou před dvěma Ruskami. Čechoslováci byli nadšeni, zdálo se, že zlatá žeň z Helsinek se bude opakovat.

Den poté se závodilo v hodu kladivem. Třebaže Conolly kombinoval svůj trénink s okukováním Fikotové, i jemu se podařilo zvítězit, i když jen o fous, taktéž před dvěma Rusy. Oba vítězové si radostně blahopřáli.

Trénovat už nemuseli, měli skoro dva týdny volného času, který trávili stále častěji spolu. Conolly byl sice o něco menší a měl jednu nohu kratší, ale jeho nová kamarádka u něho oceňovala především to, jak je veselý a jak svobodně se může po olympijské vesnici pohybovat. Ji estébačka neustále kontrolovala a dbala na dodržování večerky. Ke konci her se mladí lidé do sebe zamilovali. To však neuniklo novinářům a brzy si o tomto vztahu mohli povídat i klokani. Vedení čs. výpravy se zděsilo.

„Co ty běháš za Američany?“ vyjela na diskařku estébačka.

Hry skončily a Američané odletěli. Odletět měli i Čechoslováci, ale francouzské letadlo mělo poruchu. Funkcionáři zavětřili a vyhodnotili situaci jako kapitalistické pikle. Pomocnou ruku podal Sovětský svaz a celá výprava se nalodila na loď jménem Gruzia. Plavba vypadala zpočátku romanticky, ale zdlouhavé cestování brzy všechny omrzelo. Závodnice štrykovaly.

Fikotová jako jediná vezla domů zlatou medaili, přesto se jí funkcionáři štítili a občas zamumlali něco o zradě. Nejvíce přátelsky se chovali manželé Zátopkovi, kteří tentokrát na medaile těsně nedosáhli. Obě olympijské vítězky měly nevalný kádrový profil. Otec Fikotové jako bývalý legionář sloužil za Masaryka a Beneše u hradní stráže a strýc a kmotr Zátopkové generál Ingr byl ministrem obrany exilové vlády a v poúnorové emigraci také zemřel.

„Vykašli se na ně, jsou to blbci,“ řekla Zátopková.

„Vykašlu,“ slíbila Fikotová. „Hlavně aby ta hrozná plavba už skončila.“

„Vždyť proto se ta loď tak jmenuje. Jak jistě víš, Rusové neznají ‚h‘,“ přidal Zátopek vtip, který mezi reprezentanty koloval.

Loď Gruzia konečně doplula do Vladivostoku, kde byla pro změnu zima jak v Rusku. Výprava přesedla na vlak a pokračovala sibiřskou magistrálou, v opačném směru než kdysi naši legionáři. Cesta přes celou Asii byla úmorná. Vagóny drncaly a otlačení a zkřehlí olympionici hudrovali, jak to jejich vedoucí krásně vymysleli. Strávili ve vlaku Vánoce i Nový rok. Nakonec domů po měsíci přece jen dorazili.

Za vítězství na olympiádě věnovali funkcionáři neukázněné atletce pánské hodinky. Věřili, že její případ s „tím americkým fašistou“ vyčichne, ale to se spletli. Conolly se nečekaně objevil v Praze a se svou přítelkyní se domluvil, že se vezmou. Fikotové nastaly mrzutosti. Jindy přátelský zahradník si před ní odplivl a na ministerstvu vnitra jí poradili, aby si našla nějakého českého fešáka.

Situaci zachránil Zátopek. Oslovil prezidenta Zápotockého a ten si uvědomil, že nepouštět olympijskou vítězku na závody v zahraničí by působilo divně. Ke sňatku dal souhlas. Třebaže byla svatba plánovaná jako skromná, vyvolala překvapivě velké srocení lidu, kterému by leckterá mírová slavnost mohla závidět. Ženich a nevěsta pak odletěli.

Olga Fikotová-Conollyová chtěla nadále reprezentovat Československo, ale soudruzi se cítili být uraženi. Stala se tedy Američankou. Na olympiádu potom jela ještě čtyřikrát, její manžel třikrát. Žádnou další medaili však už nepřidali. Dvojnásobný úspěch v Melbourne před 65 lety, předznamenaný pádem u skladu se sportovním náčiním, se neopakoval.

*****************************

Regner-povídky

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.