Při debatě o odbojové činnosti bratří Mašínů nesmíme zapomínat na to, že KSČ je od svého vzniku součástí mezinárodního komunistického hnutí. Na rozdíl od Polska a Maďarska nastolili čeští komunisté diktaturu bez sovětské vojenské intervence. To ale neznamená, že jsme se nestali vazalem Moskvy.

Česká veřejnost neměla tehdy dost informací o zvěrstvech spáchaných za bolševické vlády v Rusku. Po roce 1948 bylo v KSČ na území dnešního Česka 2 270 000 lidí z celkového počtu 8,4 milionů. Tato masová kolaborace s komunistickým režimem ztěžovala každou odbojovou činnost, potencionálních udavačů bylo všude víc než dost. Proto byla likvidace nepohodlných svědků nutností.

Mašínové začali svoji odbojovou akci v době, kdy probíhala nejtvrdší persekuce desetitisíců občanů, o nichž se režim domníval, že by to mohli být jeho potenciální odpůrci. Likvidace bezbranných a nevinných lidí probíhala na základě promyšleného plánu a nikdo tehdy nemohl vědět, kdy skončí. Protože čeští komunisté byli součástí celosvětového komunistického hnutí, s jehož praxí vždy souhlasili, nesou také morální zodpovědnost za zločiny spojené s likvidací milionů nevinných lidí . Přestože rozsah těchto zločinů je dostatečně zmapován a počet obětí komunistického teroru je větší než počet obětí nacistického běsnění, není komunismus naší veřejností vnímán jako rovnocenný nacismu a bratry Mašíny velké procento Čechů považuje za zločince.

Také prezident Klaus si myslí, že Mašínové si vyznamenání nezaslouží.

V Česku byl v poměru k počtu obyvatel největší počet komunistů ze všech zemí, a dodnes je Česko jednou z mála zemí, v nichž existuje silná komunistická strana se stabilním voličstvem. V říjnu roku 1999 se KSČM ocitla podle průzkumu Institutu veřejného mínění na prvním místě s 23%. Další agentury ji zařadily na druhé místo se ziskem mezi 17 a 19 %. Ve vztahu ke komunismu převažuje v postoj zapomnění. Na televizních obrazovkách se objevují představitelé KSČM, aniž jim redaktoři kladou nepříjemné otázky o jejich minulosti. Volba dlouholetého člena KSČ Valtra Komárka (1945-89) čestným předsedou ČSSD nevyvolala žádnou vážnou polemiku v mediích. To vypovídá mnohé nejen o Komárkovi samotném a jeho nedostatečné sebereflexi ve vztahu k jeho členství v KSČ (měl odmítnout), ale též o straně, která jej čestným předsedou zvolila.

Na rozdíl odostatních východoevropských komunistických stran, které se v roce 1989 přejmenovaly, protože by je s původním názvem nikdo nevolil, v Česku si komunisté klidně ponechali původní název strany. To, že se bývalý premiér Mirek Topolánek a současný ministr obrany Alexandr Vondra rozhodli vyznamenat bratry Mašíny, svědčí o politické odvaze, protože jak řekl Josef Mašín, politické body tímto činem v dnešní české společnosti rozhodně nezískají. Jejich rozhodnutí vyvolalo širokou diskusi a to je dobře.

V rámci této diskuse je třeba stále vedle sebe stavět desítky milionů obětí komunistického teroru na celém světě na straně jedné a několik mrtvých komunistů, kteří zahynuli při útěku bratří Mašínů na Západ.