Soužití Romů a ostatních obyvatel České republiky prý vnímá 63 procent lidí jako špatné, téměř třetina ho považuje za dobré, vyplývá z jarního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Negativní hodnocení je dosud nejnižší od roku 1997, odkdy CVVM názory veřejnosti v této věci zjišťuje. Naopak historického maxima dosáhlo v roce 2013, kdy soužití romské a většinové populace označilo za špatné 87 procent dotázaných a jen devět procent za dobré.

Autor tohoto článku je si vědom, že následující otázkou vstupujme na tenký led, ale neodolá pokušení ji položit: na co a koho se to CVVM vlastně dotazovala? K romské národnostní menšině se při sčítání lidu 2001 přihlásilo celkem 11 746 osob.^[ Počet příslušníků tohoto etnika je však odhadován až na 300 000 osob. Byl průzkum dotazován na soužití s těmi jedenácti tisíci Romy nebo i mezi těmi kteří jsou odhadováni? Jak byli rozpoznáni, kým, a podle čeho? Žijeme přece ve státě, který je občanský, nikoliv národnostní. Není pak tomu tak, že se rozdělování společnosti na Romy a Neromy pomáhá uměle vytvářet, rasový problém.?

Tyto otázky se zdají snad naivní a zbytečné, ale není tomu tak. Ombudsman je každý rok dotazován na počet romských žáků ve škole, na počet čistě romských škol, kolik romských dětí ukončí předčasně školní docházku, ale když jsme se před lety pokusili o definici kdo to je Rom, tak jsme byli některými aktivisty nařčeni z „goebbelsovského vytváření ras“. Politická korektnost nám zde rozhodně nepomáhá…

„Tak ňák“ všichni víme kdo to je Rom. Chápeme jejich rodinná soužití, hudbu, tanec, úctu k tradicím i předkům, chápeme i jejich neschopnost politického sjednocení se na. obranu svých práv, Je ovšem třeba ptáti se i jinak. Letošní výsledek podle analytiků prý potvrdil trend z minulých let. Od roku 2015 se negativní hodnocení snížilo o 20procentních bodů, oproti poslednímu průzkumu v roce 2019 o devět bodů. Autoři průzkumu míní, že stereotypní pohled na romskou populaci se celkově zeslabil. Ale mohou podobné průzkumy, jakkoliv přispět ke zjitření skutečného stavu ve spolčenosti, a k optimistickým závěrům? Když 57 % Romů žijících v Česku a nacházejících se v produktivním věku bylo v roce 2009 nezaměstnaných. To bylo způsobeno zejména jejich nízkou kvalifikací a s ní spojeným odmítáním, často také neochotou zaměstnavatelů přijímat je do pracovního poměru. Dalším důvodem bylo také nevhodné nastavení sociálního systému, neboť pro některé lidi je výhodnější pobírat sociální dávky než pracovat. Nezaměstnanost a chudoba části romské populace vede k vytváření romských ghett, práci „načerno“, zvýšené kriminalitě. a až tak daleko, že životní jistoty z vlastní vůle sociálně vyloučených obyvatel mohou být v mnoha případech na vyšší úrovni než u skupin pracujících obývat

Pokud tedy autoři průzkumů hovoří o tom, že u nás se „stereotypních postojů“ někteří dopouštějí je třeba se ptát kdo je jejich nositelem. A s jistou obavou předpokládat, že autoři průzkumů je hledali a neházeli u té většinové – neromští části občanské společnosti. Nebylo by ale za této situace mnohem prospěšnější, ptáme-li se po skutečném stavu ve společnosti, provést jednou průzkum o vztahu Romů k většinové části společnosti. Jestliže několik těch, kteří se považují za představitele Romů nařkli ministra spravedlnosti z rasismu a z bělošské nadřazenosti jen proto, že požadoval dodržování zákonů nejen od většinové, ale i od menšinové části společnosti, dočetli bychom se, po takovém průzkumu, asi o skutečném stavu české společnosti zajímavá čísla,,,,

Ve zkrácené verzi vyšlo v Právu