Další hloupé sociální inženýrství

Zvláštní školy (politici je korektně přejmenovali na "praktické" nebo "speciální") jsou v Evropě specifikem a mají být zrušeny. Na rozdíl od řady států EU však umí naši občané v drtivé většině číst a psát.

Sociální inženýři si před časem stanovili tzv. Lisabonskou strategií z roku 2000 a navazujícím dokumentem Evropa 2020 další smělé cíle k naplnění. Jakékoli školy prý nebude předčasně opouštět více než 10% žáků a studentů, podíl žáků, kteří mají problémy s čtenářskou gramotností, poklesne o přinejmenším 20%, celých 85% lidí dosáhne v EU středoškolského vzdělání, o 15% vroste počet absolventů v oborech matematiky, vědy a technologie, bude se snižovat nerovnováha mezi pohlavími a zároveň se bude minimálně 12,5% dospělých účastnit celoživotního vzdělávání... Dovolím si na tomto místě připomenout, že základním cílem Lisabonské strategie a Evropy 2020 bylo vytvořit z Evropské unie nejprve do roku 2010 (pak to posunuli do roku 2020, ale teď se podle Merkelové budeme dalších deset let dostávat z krize, tak nevím...) "nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost". Dosavadní výsledky známe. Všechny ty smělé přívlastky nám sebraly státy daleko od Evropy a my tam teď jezdíme prosit o peníze.

Stejně jako nevyšly plány hospodářské, nevycházejí ani umělé unijní plány v oblasti vzdělávání. "Zemím se nepodařilo snížit podíl žáků, kteří mají potíže se čtením. Namísto plánovaného poklesu o 20% negramotnost naopak od roku 2000 více než o 10% vzrostla," píše se v oficiální zprávě EU. Poměrně běžnou součástí života společnosti v zemích, kde nemají zvláštní školy a jsou nám dávány za vzor, je pak mimo vyšší negramotnosti v porovnání s Českou republikou také existence dětských gangů a vyšší podíl dětí a mladistvých na páchání trestné činnosti.

Doposud u nás zvláštní školy stále existují. Začali jsme jim sice říkat politicky korektně jinak, ale na podstatě a vnímání se nic nezměnilo. Česká vláda je však má v plánu zrušit a integrovat všechny do škol normálních. Už dnes přitom nejsou pedagogové schopni zvládnout "normální" děti, neboť úroveň jejich chování je mnohdy naprosto tristní, v mnoha případech dokonce podporována samotnými rodiči, kteří místo aby stáli za učiteli, jdou na ně do školy řvát. Představa, že se k nim přidají děti ze škol zvláštních, je noční můrou řady pedagogů i rodičů. Ty děti totiž potřebují skutečně zvláštní přístup a není to nic špatného ani odsouzeníhodného. Onen zvláštní přístup jim pomáhá mimo jiné k tomu, že jsou schopny po odchodu ze školy psát, číst a chápat základní principy života ve společnosti.

Ve Velké Británii neumí číst a psát zhruba 11,5% občanů. V Portugalsku je to 15%, ve Francii nebo Německu cca 8% - a to jsou jen přiznaná čísla. V České republice neumí číst a psát jen cca 1% lidí. Zatímco u nás se rekrutují především z romské populace, v zemích na západ od nás jsou to většinou přistěhovalci a jejich potomci. V oblasti tzv. funkční negramotnosti jsme na tom v porovnání s řadou států EU ještě lépe. Zatímco u nás se pohybuje na úrovni 15,7%, například v Portugalsku je to 48%, v Itálii 47%, v Polsku 42,6%, Maďarsko se může "pyšnit" 33,8%, Velká Británie 21,8%... Podle mého názoru se na tomto pozitivním srovnání, kromě jiných faktorů, významnou měrou podílí i existence zvláštních škol, které umožňují přistupovat ke každému skutečně podle jeho objektivních možností. Pokud je současná nebo jakákoli jiná česká vláda zruší a děti z nich integruje do normálního školství, zaděláme si na bezpočet nových problémů. Představa sociálních inženýrů, že všechny děti budou stejně chytré, schopné a nadané, je ze stejné kategorie, jako že se všichni lidé na světě budou mít rádi a přestanou válčit.

Neměňme pod tíhou nějakých velkohubých politických prohlášení o světlých zítřcích doposud osvědčené. Zvláštní školy nejsou nic špatného. Řadě dětí dávají do života neuvěřitelnou šanci být dobrými mezi svými a netrpět v době formování jejich osobnosti méněcenností z toho, že jsou snad v porovnání s ostatními outsideři. Neničme dalšími umělými zásahy přirozenost. Zrušení zvláštních škol, na což naléhá i EU, je cestou do pekel, dlážděnou (možná) dobrými úmysly. Politici stále žehrají na úroveň našeho školství a neustále vymýšlí nové a nové postupy a vzájemné poměřování neměřitelného. S ohledem na výše uvedené výsledky to skoro vypadá, jakoby z nás chtěli mít sjednocením pravidel s EU stejně negramotné. Česká republika by však v tomto ohledu mohla už dnes sloužit jako vzor pro celou Evropu.