Jak říkal již Jiří Sovák hrající zkušeného učitele v seriálu My všichni školou povinní – Holt školství rozumí každý. Každej hejhula do nějaké školy chodil
a později tam chodí jeho děti nebo vnuci.

Čeští poslanci a poslankyně budou v nejbližších dnech projednat novelu zákona o pedagogických pracovnících. Mimo řady jiných změn přináší relativně kontroverzní možnost, že by žáky mohli vyučovat i lidé bez klasického plnohodnotného pedagogického vzdělání. Někteří pedagogové a politici hovoří
o degradaci učitelského řemesla. Hovoří o tom, že to je jako kdyby se chirurgem mohl stát nadšený laik, bez řádně vystudované lékařské fakulty.

Zahraji si na pověstného belzebubova advokáta a uvedu pár důvodů, proč
si myslím, že bude vhodné pustit do našeho školství „praktiky“. Nalejme si čistého vína, žáci mnohdy spíše ocení méně tradiční, ale skutečně nadšenou výuku ne-pedagoga, než znuděný výklad matematikáře/řky, fyzikáře/řky či chemikáře/řky, který/á dvacet či třicet vykládá skoro totéž, bez nejmenší známky invence a elánu. Koneckonců v očích dnešních dětí opravdu moc nepomáhá skutečnost, že učitel nebo častěji učitelka má v kabinetu vystavený červený diplom z pedagogické fakulty z roku 1988. Žáci a žákyně jsou v tomto ohledu více než upřímné.

Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že v novele je mj. podmínka, že si učitel – praktik musí příslušné vzdělání do tří let dodělat. Jestliže by tedy někdo z praktiků zamýšlel zůstat u učitelského povolání dlouhodoběji, musel by si povinně doplnit citované pedagogické minimum. Zmíněnou podmínku nutno pokládat za racionální. Je určitě dobře, že ji aktuální předmětná novela zákona obsahuje.

Ergo kladívko, hovory o upadající prestiži učitelského povolání zde v kontextu věci nutno pokládat za účelové a povrchní. Naopak citovaná novela by mohla pomoci nastartovat tolik potřebné oživení a zkvalitnění našeho školního systému.

Skutečnost, že by dnešní učitelé museli vystoupit ze své komfortní zóny a občas by soutěžili o pracovní místa s „praktiky“ nutno systémově pokládat za správné a občerstvující. Avšak dnes se školy spíše potýkají s nedostatkem učitelů – zejména jazykářů, ale i třeba fyzikářů nebo matematikářů. Takže obava, že by úřady práce zaplnily stovky nebo dokonce tisíce nezaměstnaných pedagogů je opravdu lichá. Toho se skutečně netřeba obávat.

A v neposlední řadě by novela mohla přitáhnout za školní katedry i více mužů. Nota bene pestrost (jak se dnes moderně říká diverzita) je také jedním z předpokladů kvalitního moderního školství v 21. století.

Sečteno – nebojme se praktičtěji zaměřených kantorů a nebazírujme zbytečně na formalitách. Svět rychle chvátá kupředu.

(publikováno dne 15. 12. 2022 v deníku Právo – Borgis a.s.)