5.10.2022 | Svátek má Eliška


PROJEKT: Utopický Neom II. – aneb “kde se vezmou měšťané”

11.8.2022

Devět milionů lidí je přece jen dost. Zatím tam nežije skoro nikdo, a s beduíny z pouště určitě projekt nepočítá.

Milí čtenáři, na článek o saúdském gigaprojektu  lineárního města jménem Neom mi došla řada reakcí, vesměs v duchu „něco takového se nedá postavit“. Myslím si to taky, ale zároveň si myslím, že nějaký ten pokus o „ležatou babylonskou věž“ se stejně uskuteční, a to ze dvou důvodů:

  1. Na projekčních pracích se dá slušně vydělat.
  2. MbS je údajně projektem Neomu posedlý a člověku jeho rázu je nebezpečné říkat „ne“, nebo nějak kritizovat jeho plány.

Pak mi ale jeden čtenář položil otázku daleko méně samozřejmou: „Kde vlastně chtějí vzít těch devět milionů lidí?“

A to je otázka zajímavá, která si zaslouží minimálně hlubší úvahu.

Saúdská Arábie dneška má nějakých 36 milionů obyvatel. Porodnost měřená počtem dětí na ženu v posledních letech vytrvale klesá, ale stále je ještě nad dvojkou (odhadem 2,2). I kdyby ale poklesla až do evropských hodnot, počet obyvatel stále ještě zhruba po jednu generaci poroste – tomu se říká „populační setrvačnost“.

V současné době se odhaduje, že počet obyvatel v Saúdské Arábii se v polovině století stabilizuje kolem 50 milionů. Jinými slovy, na naplnění nového Neomu by asi pouštní království stačilo i vlastními silami.

Podíváte-li se ale na ty marketingové řeči, které provázejí prezentaci Neomu, trkne vás, že všechna ta „obnovitelná energie“ a „prostor bez aut“ nejsou zaměřeny zrovna na Saúdy. Ti zbohatli na ropě a nemají ve zvyku jezdit tramvají. Tento typ hezkých řečí je zaměřen na evropskou střední a vyšší vrstvu, mezi kterou jsou takové pojmy populární, a která má zároveň dostatečnou praxi v doublethinku, aby byla ochotna si nepovšimnout, že ono velice ekologické novoměsto Neom – vzhledem k tomu, že má být postaveno z peněz utržených za vytěženou a spálenou ropu – má už od svého zrodu uhlíkovou stopu jako prase, eh, spíš mamut, ne-li vorvaň.

To znamená, že součástí saúdských plánů na budování nového města je přilákat nějaké obyvatele i ze Západu. Dává to smysl, Evropané jsou koneckonců zvyklí živit se (skutečnou, ne předstíranou) prací, což obyvatelstvo ropných monarchií po letech luxusního života tak úplně není, a jejich odborné znalosti by se jistě hodily. Mohla by ale taková snaha uspět?

Jelikož se pohybuji v kruzích, ve kterých je bydlení na území muslimské teokracie stejně atraktivní jako sírová lázeň v pekle, v mém bezprostředním okolí by tam nejspíš nikdo bydlet nešel. Ale z Evropy jako celku? Případně z Ameriky? No, to už stojí za úvahu. Pojďme se tedy podívat na přitažlivé a odpudivé faktory.

Tak tedy nejprve ty faktory přitažlivé.

Nízké zdanění. Celkové daňové zatížení v Saúdské Arábii je výrazně nižší než v Evropě či Americe. Samozřejmě je otázka, jak dlouho to vydrží, ale momentálně je ten rozdíl proti našim poměrům značný. Současné vyhlídky mladé vrstvy u nás přitom nejsou moc nadějné: daní je až po uši a z cen nemovitostí plyne, že vlastní garsonku v Řepích si pořídíte někdy kolem čtyřicítky. Vsaďte se, že když v téhle situaci někomu dorazí e-mail s nabídkou práce v Saúdistánu, zamyslí se nad ním.

Relativní blízkost liberálnějších států

Začne-li vám atmosféra v Neomu příliš lézt krkem, hurá na letiště. Světácký Tel Aviv je asi tak půl hodiny letu vzdálen (možná ani to ne), řecké ostrovy nebo Itálie stále ještě přijatelně daleko. Vlastně i ta Praha je ještě v pohodlné doletové vzdálenosti. A následně můžete mezi svými těžce zdaněnými kolegy, kteří zůstali pracovat doma, dělat o víkendu haura za saúdský plat. Cena plynu? Proč by mě to mělo zajímat?

Sociální hierarchie

V dnešní republikánské společnosti, která je na našem kontinentě normou, by se k tomu asi málokdo přiznal, ale existuje nějaké procento lidí, kterým to rovnostářství nevyhovuje a rádi by byli „páni“. Vzpomeňte si na všechny možné učitele, šéfy nebo i lékaře, kteří rádi nahánějí hrůzu žákům, podřízeným a sestrám.

Feudalismus je dávno zrušen, ale kdyby jej od prvního září zase obnovili, o samozvaná hrabata by nebyla nouze. Znával jsem i vrátnou (dejž jí pámbu klidného spočinutí), která se úplně samozřejmě považovala za něco lepšího, ač měla problém napsat spisovně pouhých pár vět do sešitu, kam se zapisovaly události na pracovišti.

Pokud tohle v sobě někdo má, v Saúdské Arábii se může realizovat bez zábran, aspoň na filipínském a bangladéšském služebnictvu. To nemá mnoho možností, jak se dovolat svých práv.

(Relativní) bezpečnost

Na rozdíl od Evropy nemá Saúdská Arábie problém vyhostit kohokoliv, kdo by takzvaně dělal bordel. Je možné, že jak se náš kontinent úspěšně multikulturně obohacuje o různé africké a afghánské prvky, bude tento faktor hrát větší a větší roli.

Toto má jednu závažnou výjimku, a to situaci, kdy zkřížíte cestu nějakému významnému domorodci nebo dokonce samotnému králi. Viz dále: faktory odpudivé.

Dobrá, nyní tedy k faktorům odpudivým.

Náboženství, šaría atd.

Zde si myslím, že nemají pravdu čtenáři, kteří tvrdí, že MbS si na fakticky nevěřícího jenom hraje. Podle toho, co jsem o něm četl, věří tenhle princ tak leda v sebe a vliv náboženství na saúdskou společnost okrajuje reálně, ne jen na oko.

Ono to má svoji logiku; chcete-li budovat samovládu, jedna z věcí, které se musíte důsledně zbavit, jsou alternativní zdroje autority, které by vám mohly odporovat a které by se mohly odkazovat i na jinou legitimitu než jen „já jsem král, toto je dobře vybavená mučírna, takže držte hubu“. Do kteréžto kategorie náboženství rozhodně patří, a islám se svým důrazem na mučednictví a odměnu šahídů v ráji obzvlášť.

Proto si myslím, že tenhle náboženský faktor časem pomine, protože bude potlačen. Jak je systematicky zmiňováno v reklamních materiálech týkajících se nového města, má mít svůj vlastní justiční systém.

Autokracie

Tento faktor mi přijde nejkritičtější. Kdo vlastně bude takovému městu vládnout? Budou opravdu existovat nějaké nestranné soudy, nebo Saúd proti cizinci vyhraje každý spor?

Velká města byla odedávna, opravdu už od vrcholného středověku, systematickým podvratným faktorem v monarchiích. Chtěla si vládnout sama, ať už z jakýchkoliv důvodů – ne vždycky šlechetných, někdy šlo jen o to, aby oligarchii nahoře prošly nějaké kšefty s nepřítelem – a s feudálním systémem se nikdy moc dobře nesnášela. Dokud žila většina obyvatel na vesnici, feudálové měli navrch, ale s rozvojem zámořského obchodu a stěhováním populace do měst se starý šlechtický systém sesypal poměrně rychle.

Tatáž situace by se opakovala u „expatů“ v Neomu. Kdo jim bude fakticky vládnout? Nějaké blbé, ale věrné princátko, které MbS jmenoval do úřadu guvernéra? Nebo nějaká samospráva? Vzdělaný a bohatý Evropan bude přirozeně považovat za správné, aby měl na politické dění ve městě nějaký vliv. A zrovna ty „panské typy“, o kterých jsem mluvil v rámci sekce „přitažlivé faktory“, se už vůbec nebudou chtít smířit s tím, že veškerá rozhodovací moc, řídící jejich životy, leží v cizích rukou.

Což znamená, že vznikne snaha vytvořit nějaké těleso, které by reprezentovalo zájmy občanů. Nemusí být nutně plně demokratické, může připomínat spíš nějakou „radu starších“, jako byla Velká rada Benátské republiky, ale jeho základním rysem bude, že bude hájit zájmy měšťanů proti králi. A ty se někdy mohou rozejít zcela diametrálně.

Nu, a v ten moment se ukáže, jak moc je MbS, rozpouštěč nepřátel v kyselině a projektant lineárních měst, skutečně osvíceným vladařem, a do jaké míry jen arabskou verzí Stalina. Protože pokud dopustí vznik a nezávislou existenci takové struktury, hrozí mu, že se podobné móresy rozšíří i do jiných částí Saúdské Arábie a začnou ohrožovat jeho absolutní moc. Ale pokud snahu o skutečnou, ne papírovou, samosprávu takového města zašlápne násilím, patrně tím svůj životní projekt zničí.

No nic. Vzhledem k tomu, jak ujetý ten projekt je, na takové problémy reálně nejspíš nikdy nedojde. Daleko spíš skončí nějaký inženýr coby obětní beránek na popravišti, až bude nutno stavbu zastavit. (Nebo čirou náhodou vypadne z letadla, otráví se rychle letícím olovem atd.)

Ale zauvažovali jsme si, „nad nimi i nad námi“, a to má smysl vždycky.

Hudební epilog

Mírně melancholická skupina Panacea čerpá z tradic, které tu málokdo zná.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora


ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 5
Páté pokračování série Zapomenutých příběhů, návrat k tradičnímu formátu volného řetězce dvanácti kapitol na různá témata. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti. Kniha je jako vždy doprovázena rozsáhlou obrázkovou přílohou.
Knihu si můžete objednat na této adrese.

zapomenuté příběhy 3

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZDE.