Opět k případu z drážního domku ve Vochově

V sebeobraně zastřelil zloděje, který se v noci vloupal do jeho příbytku. Osm měsíců čekal na zprávu, po níž se mu bezpochyby ulevilo. Pan Jan z Vochova na Plzeňsku. V jeho případě zvítězil zdravý rozum.

Letos čtyřiadvacátého března, byly asi dvě hodiny po půlnoci, ho v jeho osaměle stojící „vechtrovně“ překvapil lupič. Co v takové situaci dělat? Nemáme-li po ruce zbraň, nejlépe v legálním držení, moc možností není. Vetřelec je ve zjevné výhodě. Je to obvykle on, kdo tahá za delší konec provazu.

Máme-li po ruce zbraň, situace se podstatným způsobem mění. Zbraň vytváří výhodu, dává šanci.

Pan Jan zbraň po ruce měl. Měl tedy šanci. Po lupiči vystřelil a trefil. Výsledek: zasažený muž nepřežil.

Jakkoli se tento případ od počátku jevil – nám laikům, kteří na kauzu nahlížejí zdravým rozumem – jako jasný, tak jednoduché to nebylo. Pan Jan samozřejmě čelil policejnímu vyšetřování. Co kdyby se nejednalo o nutnou obranu? Pak by měl velký problém. Primárně nic nezpůsobil, nikoho k ničemu nevyprovokoval, pouze se nechtěl nechat okrást. Nehodlal riskovat, že bude fyzicky napaden, zmrzačen, případně zavražděn. (Lupič už za jednu vraždu seděl.)

Vyjádřil jsem se k tomuto případu na svém blogu na iDNES 26. března v článku „Příležitost pro prezidenta“. Napsal jsem tehdy:

Vím, že je to předčasné, ale pokud by panu Janovi B. z Vochova u Plzně hrozilo to, čemu se lidově říká vláčení po soudech, pak jediným způsobem, jak ho tohoto traumatu zbavit je milost prezidenta.

Naštěstí se celá věc tak daleko nedostala. Pan Jan sice musel čekat osm měsíců na zprávu, na kterou mnozí z nás čekali s ním. V pondělí 22.listopadu jsme se dozvěděli, že policie vyhodnotila střelbu jako nutnou obranu a případ odložila.

Je potěšující, že vyšetřovatelé dospěli k témuž, o čem bylo „veřejné mínění“ přesvědčené od samého počátku. Ovšem názor „veřejného mínění“ panu Janovi v podstatě k ničemu nebyl, nanejvýš plnil funkci morální podpory. Rozhodující je zveřejněný závěr policie.

Řečeno slovy jednoho reklamního sloganu: tady, v tomto příběhu, je svět ještě v pořádku. Myslím, že panu Janovi „ke štěstí“ plně stačí to, co všechno musel prožít v souvislosti s onou noční „návštěvou“. „Bonusu“ v podobě trávení času na soudech byl ušetřen. Naštěstí.