Jedním z hlavních předvolebních témat byla dostupnost bydlení. Byty jsou opravdu drahé, nedávno jsem viděl např. „jedna plus kk“ v Brně za šest a půl milionu, pravda – bylo to s balkonem.

Strany napříč spektrem slibovaly, že „zařídí dostupné (čti levnější) bydlení“, akorát byly velice střídmé v tom, jak to udělají. Mimo (v zásadě naivní) návrhový evergreen posledních dvaceti let – že se zjednoduší stavební řízení, čímž se prý zrychlí výstavba a následně padnou trochu ceny, nic nového nezaznělo. V rámci drobné masarykovské práce si dovolím upozornit na jeden opomíjený legislativní zádrhel, který prodražuje bydlení majitelům malých (menších) bytů – tedy zejména mladým, seniorům a obecně nemajetnějším lidem. Tím nepopírám, že v malém bytě může bydlet i výstřední milionář, který nemá rád třeba větší prostory.

Ačkoliv jsem právník majoritně se zabývající právem veřejným (především správním), tak jako dlouholetý člen SVJ se musím stručně vyjádřit k ustanovení § 1180 odst. 2 českého občanského zákoníku (ObčZ).

Kolik třešní, tolik višní?

In medias res: zmíněné ustanovení § 1180/2 ObčZ stanoví, že příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Prostě na vlas stejně!

Tedy zákon stanoví, že každý vlastník je povinen platit naprosto totožně. Lidověji vyjádřeno, lhostejno zda bydlí v jeho bytě jedna, nebo třeba šest osob. Taktéž je zde právně nerozhodné, zda je vlastníkem bytu jednopokojového (třeba o rozměru dvacet šest metrů), nebo kupříkladu čtyřpokojového (o rozloze přes sto padesát metrů).

Řešené ustanovení § 1180/2 ObčZ (na rozdíl od ustanov. § 1180/1 téhož právního předpisu) nepracuje s „poměrem odpovídajícím vlastníkovu podílu na společných částech“.

A de facto s poměrem na celkovém majetku SVJ.

V nadsázce řečeno: je to principiálně obdobné, jako kdyby do NATO platil malý (chudý) stát stejný příspěvek jako třeba USA.

Nadto nechápu, proč v předmětném ustanovení § 1180 odst. 2 ObčZ není ukotvena možnost dispozice – tedy pokud se vlastníci nedohodnou jinak.

`A propos není tato věc v rozporu s principem ochrany smluvní volnosti, na které je český občanský zákoník (z dílny legendárního profesora Karla Eliáše) postaven?

Sečteno – dnešní právní úpravu obsaženou v ustanovení § 1180 odst. 2 ObčZ shledávám za zbytečně rigidní a ve svých důsledcích za nespravedlivou zejména pro vlastníky a vlastnice menších bytů – tedy chudší a mladé lidi či osamělé seniory.

Důležitá poznámka týkající se nájemníků: i oni jsou touto věcí postiženi, jelikož (relativně) zvýšený poplatek plynoucí z ustanovení § 1180 odst. 2 ObčZ se jim většinou logicky promítne do výše jejich nájmů bytů.

Cum grano salis: přijde mi to skoro jako ze „socialismu“, že všichni vlastníci bytů podle ustanov. § 1180 odst. 2 platí úplně stejně.

Určitě bych zde pledoval za zahájení diskuse vedoucí k odstranění zbytečné poplatkové plošnosti. Naopak se autor článku kloní k možnosti plateb podle skutečné výše majetku v SVJ.

Jsem si přirozeně vědom, že to je návrh, který zcela nezmění poměry na trhu bytů, nicméně je to aspoň konkrétní věc, jež by chudším lidem mohla trochu pomoci.

A i dnes platí, že každá koruna se počítá, páni politici.

Autor je právní pedagog a publicista

LN, 18.11.2021

**********************

Úvahy o veřejném právu

Kniha JUDr. Petra Kolmana je dílem převážně právně-teoretickým, ovšem se značnou ambicí být i praktickým rádcem osobám, které se potýkají s některým úskalím vyplývajícím ze současného veřejného práva.

Publikaci je možno zakoupit zde.