19.3.2024 | Svátek má Josef


MÉDIA: Lesk a bída naší publicistiky…

17.5.2022

Obecně, podle mínění lidí, platí, že novináři jsou bulvární, protože za bulvár je u nás dnes považováno v podstatě (otázkou je, zda právem) všechno. Snad vyjma Katolického týdeníku, který nikomu nevadí. Takže novináři jsou čas od času (nebo každodenně) vinni za vše, co si veřejnost myslí. Pochopitelně, že v tom primitivním pojetí. To, že média jsou jistým odrazem veřejného mínění, není zas tak úplně jejich vina. Nikdy tomu nebude tak (doufám), že novináři budou psát výhradně to, co politici chtějí, nebo si přejí. I když jejich zaměstnavatelé je zaměstnávají s předpokladem propagace jistých idejí.

Jenže novináři jsou také zaměstnanci firem. Ty musí zajistit, aby noviny pravidelně (denně, týdně či měsíčně) vycházely. Což znamená, že zaměstnanci musejí odevzdat nejen stanovené penzum textů, ale předpokládá to rovněž, že ony texty budou čtivé, v dobrém slova smyslu objevné, senzační a velice aktuální. To se novinářům daří více či méně, podle toho si jejich texty i vybíráme.

A některé noviny si kupujeme také třeba proto, že do nich dávno již psali Vaculík, Klíma, Komárek, Klimeš, Doležal, Moc nebo také Mitrofanov. Případně Tabery nebo Steigerwald. Nebo někdo jiný. Politici mají velice silnou možnost psaní novin ovlivňovat.
Myslím tím něco zcela jiného. Všichni politikové a současně státní činitelé mají své tiskové mluvčí, jistě dobře (a snad i právem) velice slušně honorované. Obávám se, že žádné naše periodikum nedostává denně (nebo tedy prosím alespoň dvakrát týdně) kvalifikovaný komentář z pera tiskového mluvčího předsedy vlády či některého z ministrů, o tom co vláda řeší, chce, potřebuje a prosazuje.

Co ona velká skupina tiskových mluvčích dělá v době, kdy se nepodniká na jejich úřad žádný útok (případně dotazy), to je mi opravdovou záhadou.

Tiskové mluvčí jsme si bohužel zavedli (má je dnes dokonce i každá policejní stanice nebo větší nezisková organizace) proto, aby se zodpovědní činitelé mohli vyhnout konkrétním otázkám, na
které pohříchu nebývají schopni vždy kvalifikovaně odpovídat. A my daňoví poplatníci jim tuto kamufláž platíme. Takže si politici a úředníci všech stupňů (patří sem i mnohé radnice) z našich peněz platí jakési zastírání jejich vlastní neschopnosti či nepohotovosti. Oni to berou jako úsporu jejich času.

Abych byl konkrétní. Kdyby měl náš předseda vlády tak schopného tiskového mluvčího, který by psal lepší komentáře než těch několik desítek skvělých a dobrých komentátorů, které máme, byly by deníky i týdeníky plné skvělých postřehů tiskového mluvčího předsedy vlády. Což jak víme, nejsou.

Jinak mezi politiky bohužel nejsou lidé, kteří by si uměli vybrat skutečně kvalifikovaného a mimořádně nadaného tiskového mluvčího. Pro sebe, pro úřad, pro stranu, pro ideje. A máme je, neboť jinak by se v této zemi nemohly denně objevovat přesné, vtipné a velice fundované komentáře, většinou ve formě blogů.

A to ve značném počtu. Další věcí je to, že by politici měli umět sami publikovat. Asi se nikdy nedočkáme skvělých a často citovaných komentářů předsedy vlády či předsedy sněmovny (sic!), nebo nedej bůh předsedy Senátu. Zatím co v první republice byli třeba v rozhovorech s Karlem Čapkem vynikajícími glosátory například Antonín Švehla či T. G. Masaryk, dnes je zde pusto a prázdno.

Když si přečteme dopisy, které si vyměnil Viktor Dyk s Masarykem, cítíme z nich velice nadprůměrnou intelektuální výši, která nikdy nevytryskne vůči hlavě státu z žádného dnešního poslance či senátora (obojím bard Dyk byl).

Že by náměstek ministra zahraničí napsal díla, která v téže funkci svého času dokázal publikovat Kamil Krofta? Dovede si představit, že by předseda české vlády zveřejnil komentář, kterého by se dovolávali ještě dva týdny poté další komentátoři a publicisté? Nebo že by ho široce citovala zahraniční média? Nebo že by některý náš ministr provedl takový písemný brilantní rozbor eurozóny, že by činitelé EU začínali své projevy slovy: Jak napsal nedávno český pan ministr...

Naléhavá otázka dnešní doby by mohla znít takto: to opravdu nemáme vzdělané a nadané muže a ženy v tomto státě? Odpověď by byla jednodušší, než si myslíte. Máme. Bohužel nejsou ani ve vládních službách ani ve funkcích, které by získali vůlí voličů či stran. A to je bídou naší novinařiny i politiky.