Každý právník a politik nám řekne, že právo na informace, je právem pro demokracii klíčovým. Ostatně je to právo ústavní, tedy té nejvyšší právní síly.

Bez práva na informace kupříkladu nemá význam svoboda slova a další ústavní práva. Včetně práva volebního. V teoretické rovině ho podporuje skoro každý. Problematičtější ovšem je, jestliže se začne reálně uplatňovat v praxi.

Aktuálně po sociálních sítích koluje vážně míněná žádost o informaci, kterou podala aktivní občanka vůči Úřadu vlády (ÚV) ČR. Ano, i ten je povinným subjektem podle informačního zákona, nejen naše obce a kraje, které často úpí pod návalem žádostí, které podle zákona číslo 106 z roku 1999 posílají lidé leckdy více než ostošest.

Zpátky na ÚV, tedy do Strakovky. Žadatelka se tam obrátila mj. s oficiálním dotazem, že několikrát slyšela veřejně hovořit předsedu české vlády o tom, že „jsme ve válce“, a tak se chce tímto zeptat, v jaké válce a s kým tedy jsme? A zda se teď nacházíme skutečně ve válečném stavu?

Vedoucí právního odboru ÚV ji v předepsané zákonné lhůtě písemně odpověděl, že Petr Fiala použil ta slova v metaforické rovině, a že tedy v žádné válce nyní nejsme.

Žadatelka bez zbytečného odkladu dala předmětnou odpověď na sociální sítě, jelikož jde o dílo úřední, tak tím nijak neporušila osobnostní (ani autorská) práva funkcionáře ze Strakovy akademie , který odpověď pro ni vypracoval.

Asi již tušíme, kde je zakopán pes. Části občanů, kteří se seznámili , se zmíněnou odpovědí z ÚV se ihned nastartovalo komparativní dynamo a začali do značné míry logicky poukazovat na skutečnost, že premiér Petr Fiala tedy může mluvit metaforicky a vůdce opozice Andrej Babiš nikoliv?

Naráželi tím, a to věru značně nespokojeně, na předchozí kritiku ze strany (nejen) pěti-koaličních politiků a conto „drsnějších“ předvolebních Babišových billboardů varujících Česko před zatažením do války.

Nezaujatým pozorovatelům je jasné, že účelově zde postupovaly a postupují obě strany. „Pěti-koaličníci“ mj. vykutáleně zásobovali veřejný prostor svědectvími o plačících dětech, které přišly ze školy s tím, že bude válka. A naopak druhá strana zase chytá premiéra Fialu za slovo ohledně toho „že jsme ve válce“.

Jistě by bylo možné na závěr článku mravokárně kritizovat jak Andreje Babiše, tak i Petra Fialu, že by se měli více kontrolovat ve svém vyjadřování, a nestrašit spoluobčany válkou. Nicméně k tomu se nechci snižovat, ostatně od toho zde jsou stovky jiných mravních titánů. Problém ovšem zpravidla tkví v tom, že vidí morální přešlapy jenom a pouze u té druhé strany. A to se pak pověstné příkopy, které znásobila i přímá volba prezidenta republiky, opravdu těžko zasypávají.

autor je právník a VŠ pedagog

(Vyšlo v deníku Právo, 6. 2. 2023)