Křídla sokolí II

Jak se píše v dobových materiálech, Tyrš byl v roce 1884 nervově vyčerpán, a proto hledal uklidnění na léčebném pobytu v Tyrolských Alpách, ve vesnici Ötzu. Tady pak v pátek 8. srpna 1884 odešel dopoledne z Heidova hostince, kde byl ubytován, a už se nevrátil. Den poté přijela za ním jeho tehdejší choť Renáta, dcera Tyršova zesnulého přítele Fügnera. Tyrš byl ale po celé další dva týdny nezvěstný. Konečně pak bylo jeho tělo nalezeno v horské říčce Aaše u osady Habichen. Nad jeho smrtí tak dodnes visí otazník. Šlo zřejmě o nešťastnou náhodu, kdy nejspíš sklouzl na horské stezce a zřítil se do vln. Je však také možné, že se mu stala osudným jeho dobrodružná povaha a chtěl si v nevyzpytatelné řece zaplavat. Voda je v ní však mnohde nestejně hluboká a velmi studená, takže plavec se mohl potopit a následně dostat zástavu srdce. Objevily se samozřejmě i spekulace o sebevraždě, ty však nejsou ničím opodstatněné a nedávají valný smysl. Přesné okolnosti smrti už tedy nejspíš nikdo neobjasní.

Velký český vlastenec, myslitel, historik umění a pedagog Miroslav Tyrš tak ukončil svůj život v nedožitých 52 letech. Přechodně byl pohřben v Ötzu, později však byl převezen do Prahy a na Olšanských hřbitovech uložen do hrobu ke svému spolupracovníkovi a spoluzakladateli Sokola, Jindřichu Fügnerovi.

Křídla sokolí III

Vlastní činnost zahájil Sokol Pražský 5. 3. 1862. Zpočátku se cvičilo v pronajatých tělocvičnách a různých jiných sálech. Zaměření bylo všestranné: prostná nářaďová cvičení, skoky, zápas, později bylo přidáno veslování, plavání, střelba, šerm; kromě pravidelných cvičení byly pořádány výlety a společenské akce. V roce 1869 byl při Sokole založen Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. Roku 1884 byly zřízeny župní svazy, zastřešující místní jednoty, pět let nato vznikly Česká a Moravsko-Slezská obec sokolská, v níž se župy sdružily. V listopadu 1915 byla činnost ČOS rakouskými úřady poprvé zakázána a její starosta Josef Schneider byl vzat do vazby. Po válce patřil Sokol k významným společenským silám nového státu.

Slet 1938

Průvod Prahou v roce 1938 (X. slet) trval 4 hodiny a stal se národní manifestací Sokolů před nastupujícím fašismem.

Podruhé bylo hnutí zakázáno během nacistické okupace 12. dubna 1941. Ovšem členové Sokola byli za své postoje i rozsáhlou odbojovou činnost zatýkáni, mučeni a posíláni do pracovních, později koncentračních táborů již od roku 1939. To však nestačilo. K. H. Frank podepisuje výměr o likvidaci spolku a v noci ze 7. na 8. října 1941 jsou po celém území protektorátu pozatýkáni gestapem funkcionáři Sokola jak v ústředí ČOS, tak i v župách a jednotách. Ke zhruba 1500 členům Sokola, kteří jsou v té době již vězněni v nacistických žalářích, přibývá během krátké doby dalších více jak 5.000 funkcionářů Sokola. Ze všech, více jak 12.000 členů, kteří prošli peklem koncentračních táborů, se dle poválečných statistik 3.388 z nich již konce války nedožilo. Co bylo ale zakázáno a perzekuováno na okupovaném území, o to více sílilo v exilu. V bojových jednotách RAF, propagovali sokolské myšlenky českoslovenští letci, nové sokolské jednoty vznikaly až v daleké v Asii.

Potřetí bylo hnutí zakázáno komunisty. Nejtěžší zkouška ale na Sokol čekala s nástupem komunismu. Na podzim 1948 bylo ze sdružení vyloučeno na 11 tisíc členů a tělovýchova byla násilně sloučena. Sokolské myšlenky se přesunuly do uprchlických táborů a emigranti z Československa pak Sokol zakládali ve svých nových bydlištích – Kanadě, Austrálii, Švédsku, Švýcarsku apod. V 50. letech 20. století vzniklo v zahraničí Ústředí čs. sokolstva, které zachovávalo sokolské ideály až do roku 1990, kdy v lednu došlo ke čtvrtému znovuzrození Sokola. Památný je Všesokolský slet v roce 1948. Samotného sletu se zúčastnilo celkem 585 000 cvičenců a dva miliony diváků. Vše vyvrcholilo závěrečným hlavním průvodem centrem města, který se i v dešti stal masovou demonstrací proti nastupujícímu režimu. Dnes sdružuje Česká obec sokolská zhruba 1100 jednot a 190 000 členů. Letos bude mít svůj patnáctý slet. Svoji patnáctou olympiádu.

Slet 1920

Slet 1948

Epilog I

Již v roce 1910 vznikla při České obci sokolské komise pro vybudování sokolského domu. Jenže po vypuknutí 1. světové války byla Česká obec sokolská dne 23. 11. 1915 rakouskými úřady zakázána a rozpuštěna. Své zde jistě sehrály sympatie slovanské sokolů vůči Srbům a Rusům. Kteří stáli na druhé straně válečného konfliktu. Po válce nabídla pražská obec sokolům palác Michnů z Vacínova na Újezdu (Malá Strana). Dnes tam stojí Tyršův dům. Před 70 lety, 26. 9. 1922 byl Michnův palác zapsán jako sokolský majetek, v říjnu 1923 se začalo s potřebnými demolicemi.

Dne 28. října 1923 byly položeny základní kameny novostavby a o necelé dva roky později, dne 24. května 1925 byl Tyršův dům slavnostně otevřen k poctě připravovaného VIII. všesokolského sletu v roce 1926.

Tři týdny předtím se zde konala první schůze výboru České obce sokolské, kterou řídil její starosta dr. Josef Steiner. O deset dní později, 13. května 1925 navštívil Tyršův dům člen Sokola, prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V tomto měsíci sem přišel ještě jednou. SA to v druhém dni slavnostního otevření, 25. května 1925, doprovázen ministrem Edvardem Benešem a pražským primátorem Bohumilem Baxou.

Zajímavé na tom všem je také to, že bylo do základů stavby uloženo celkem šest základních kamenů. Dva z Triglavu a z Černigu. Triglav (2 864 m) je jakási národní hora Slovinska. Slovinci ji mají na vlajce i ve znaku. V polovině 19. století se stala součástí národního uvědomění – dodnes se říká, že každý občan Slovinska by měl nejméně jednou za život onu horu slézt.

Hora Černig (2020 m) leží v dnešní Zakarpatské Ukrajině (tedy Podkarpatská Rus jako součást Československa). Kámen z Kriváně symbolizoval Slovensko. Další tři kameny byly přivezeny z Řípu, z Radhoště a z Lysé Hory. V roce 2005 organizoval Sokol expedici, jejímž úkolem bylo přivézt do Tyršova domu kameny z těchto míst znovu. Krásný symbol, jehož smysl je stále aktuální.

Epilog II

Poslední březnové číslo týdeníku Respekt přineslo mimo jiné velice svěží článek s názvem " Ptáčky v parku nekrmím". Popisuje se v něm příběh obdivuhodného muže. Jiřímu Soukupovi je 85 let. Je seniorským rekordmanem ve skoku do výšky a evropským šampionem v běhu na dlouhé tratě. Účastní se stále mnoha soutěží v Evropě a v jiných státech světa, běhá, skáče do výšky a do dálky, umí také trojskok. Vrhá diskem a koulí. V roce 2010 získal v Polsku zlatou medaili v běhu do vrchu. V padesáti běžel svůj první maraton. Každé ráno cvičí padesát sklapovaček, padesátkrát jede nohama ve vzduchu na kole, poté udělá padesát lehkých a padesát těžkých kliků. Pak se osprchuje a jde mokrý na balkon, aby se otužil.

V závěru článku Jiří Soukup říká: "Pohyb mě psychicky podporuje, jinak bych se třeba dnes štrachal s hůlčičkou v parku, krmil ptáčky a vzpomínal na mládí. Takhle žiji naplno každý den". Jenže pár řádek předtím říká Jiří Soukup ještě něco: Sportoval jsem samozřejmě už zamlada. Oba moji rodiče pocházeli ze sokolské rodiny, a tak mě maminka vzala v pěti letech za ruku a odvedla mě do Sokola, abych se tam naučil kázni a jen tak zbůhdarma neběhal po ulici".

Už tedy víte, o čem si v roce 1860, povídali Tyrš s Fügnerem v myslivně Na Králi?