Beru na sebe nevděčnou úlohu a v příštích dnech budu smět na ulici jen v celohlavové masce. Ale jak to už řekl jeden pán přede mnou, zde stojím a nemohu jinak. Registrační systém na očkování se v pátek úspěšně rozjel. Přes sto třicet tisíc lidí věku osmdesát plus je zaregistrováno a pětadvacet tisíc už má termín. Je to skvělé a díky za to. Očkování jede, počet byl v sobotu už za polovinou počtu předvídaného harmonogramem. Tak co byste chtěli?

Já vím, co bychom všichni chtěli. Aby to fungovalo líp. Aby termín nedostalo pětadvacet, ale všech sto třicet tisíc, a aby zaregistrovaných nebylo sto třicet tisíc, ale čtyři sta tisíc, a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Hlavně bychom všichni chtěli, aby registr fungoval jak kolovrátek, aby chroustal bez zádrhele a nikoho neotravoval a aby stačilo párkrát klapnout na klávesnici a pak už si jenom zaškrtnout v kalendáři, kdy si to půjdu píchnout. Takto bychom to chtěli jistě všichni, kdo o vakcínu stojíme. Věc má háček.

Ten háček se jmenuje výpočetní technika, taky se označuje strašidelnou zkratkou IT. Mám s ní osobní zkušenost od léta 1984, kdy jsem nastoupil na brigádu jako operátor k sálovému počítači Akademie věd s úmyslem nasbírat postřehy a poznatky pro hororový román Pole šťastných náhod. Tehdy jsem pochopil, že IT je potměšilé božstvo, v něčem zcela tupé, avšak nekonečně vynalézavé v kladení nástrah a překážek. To byl můj hlavní poznatek z toho léta 1984 a od té doby jsem si ho nesčetněkrát potvrdil. Kdo z vás pamatuje, jak se všichni báli půlnoci z 31. prosince 1999 na 1. leden 2000? Jak se všechno zhroutí? Jak se na ten horor všichni ajťáci připravovali? Můj Neviditelný pes tenkrát spadnul, přestože se vše dopředu připravilo a odzkoušelo. Pak se ukázalo, že jakýsi podsystém nepočítá měsíce od jedné do dvanácti, ale od nuly do jedenácti. Že je to blbost? Ne. To je ukázka potměšilosti démona zvaného IT.

Kdyby se registrace děla fyzicky, byly by kilometrové fronty v mraze. Byly by vymačkané výplně v oknech a úředníci ve stavu akutního nervového zhroucení v Bohnicích a za první den by se nezapsalo sto třicet tisíc, ale sotva třináct tisíc a z těch, na které by se nedostalo, by si půlka řekla, že než takovou buzeraci, tak to radši covid a basta.

Drhlo to. Bylo to o nervy. První den se nedalo čekat nic jiného. Takové je už IT. Ale jako otrlý uživatel s pětatřicetiletou praxí žasnu, že systém ten první nápor unesl a že žije a pracuje dál, a díky za to těm, kdo ho připravili. Teď už jenom aby bylo dost té vakcíny.