Ve čtvrtek ráno jsem si hned pustila rádio, ještě než jsem se odebrala do koupelny. Chtěla jsem vědět, o jakých tvrdých opatřeních vláda na svém středečním večerním zasedání rozhodla. Hm, rozhodla, že se sejde a poradí ve čtvrtek večer. Tak to tedy fakt nevím, jak si s tím poradit. Nemocnice jedou na doraz, nemocných a mrtvých přibývá, opozice už je ochotná i s nemilovanou vládou jednat, ale nějaké rozhodnutí k podstatné změně ne a ne padnout.

Mám opravdu daleko k názoru, který občas někdo v rozhořčení vyjádří – že za to za všechno může vláda nebo Babiš. Snažím se uchovat si jakýs takýs odstup a připustit, že pandemie je katastrofa, kterou opravdu nezavinila žádná politická strana ani osobnost. Zažila jsem nejednu nenávistnou kampaň a vím, že jejím neklamným znakem je mimo jiné potřeba najít viníka a obrátit proti němu veřejnost. Uvedu jen příklad – v něm ovšem nejde o nenávistnou kampaň, ale o žert: Ivan Dejmal kdysi v 70. letech pracoval jako dělník u Sadů, lesů a zahradnictví hlavního města Prahy, takže nikoli pod střechou. Ráno obvykle vyhlédl z okna, a když pršelo, zamumlal: „Zatracený komunisti!“ „Proč komunisti?“ ptávali jsme se. A on nám odpovídal: „A kdo říkal – poručíme větru, dešti?“ Ivan si samozřejmě nemyslel, že komunisti opravdu poroučejí dešti, spíš si dělal z té věčné snahy najít viníka legraci.

Jiná věc je, že je vláda ve snaze nějak zkrotit pandemii velice neúčinná. Myšlenka, že by měla tedy věc přenechat někomu, kdo epidemiím rozumí lépe, je sice hezká, ale patrně neproveditelná. Kdo by to měl být? Nějaká jiná vláda? Při myšlence na demisi dnešní vlády mě jímá děs: když si představím, koho by naší společnosti svévolně naservíroval jako premiéra Miloš Zeman, zavírám oči a snažím se myslet na něco jiného.

Odborníci, které znám většinou z médií a kterým věřím, soudí, že by měla být na nějakou dobu nařízena úplná uzávěra, že by se tedy měla celá země zastavit. Ekonomové (a také vlivní lobbisté) prohlašují, že je to nemožné, že by se česká ekonomika zhroutila. Neumím to posoudit, možná mají pravdu. Takže se v tom budeme plácat dál. Úvahy o zavření mateřských škol mi přijdou až komické. Že by covid šířily právě malé děti? A představa dalšího obrovského množství zoufalých rodičů…

Na konci tunelu beznaděje bliká světélko: očkování. Dostatečný počet očkovaných je ale velmi daleko: vakcíny je málo a organizace očkování se mi zdá nevalná. Samozřejmě je to však lepší než nic – tak snad tu dobu nějak přečkat. Rozhlasová stanice, kterou poslouchám, se hodně věnuje minulosti, teď právě je to „vítězný únor“. Dlouho se tak označoval puč, který naši zemi uvrhl na desítky let pod vládu komunistů, kteří měli pány v Kremlu, třídní nenávist a volné ruce k překrucování minulosti, maření budoucnosti, rozvracení ekonomiky a krutovlády. Letošnímu únoru se jistě nikdy „vítězný“ říkat nebude.

LN, 26.2.2021