Je třeba ocenit otevřenost, s jakou přiznalo Hnutí Duha blamáž s medvědími stopami v železničním podchodu. Pod tratí mezi obcemi Jablunkov a Mosty u Jablunkova na Frýdecku-Místecku byl vybudován nákladný podchod pro zvěř. Bez něho by Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy modernizaci tratě nepovolila. Z nalezených stop měli lidé z Hnutí Duha velkou radost. Jenže pak je prozkoumali a zjistili, že tu něco nehraje. Takové věci se stávají, ale že to veřejně přiznali, to už tak běžné není. Znovu tedy je třeba vyslovit uznání.

Což ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, zdali zmíněný podchod má smysl, nebo nemá.

Losí tah

Přechody pro zvěř se u nás často budují a nescházejí ani na nově otevřeném fragmentu Pražského okruhu. Je to možná nejviditelnější výsledek úsilí ekologických skupin, když pomineme větrné a solární elektrárny. Asi každý takové přechody viděl a těžko budeme hledat někoho, kdo na nich spatřil přecházet nějakou zvěř, na medvědy, a dokonce na losy ani nepomyslet. Ale ani to není závažný argument. Těžko bychom ale hledali nějaká tvrdá fakta, která by jako závažný argument mohla sloužit. Spíš jde o názory.

Tak například před dvěma lety rozvířil zájem o „losí přechody“ náměstek ředitele fondu dopravy Jiří Novák, když veřejně kritizoval stavbu „medvědího přechodu“ za půl miliardy nad dálnicí D47 v oblasti, kde nikdo medvěda neviděl. Myšlenku zvířecích přechodů zesměšnil poukazem na to, že se původně uvažovalo ještě o jednom přechodu, pro losy, prý proto, aby se los s medvědem na mostě nepotkali. Stoupenci ekologického hnutí naopak o smyslu takových přechodů nepochybují. Mají k disposici výzkumy z konce devadesátých let. Dělaly se v západní Evropě pomocí infračervených videokamer na 21 mostech o šířce 3,4 metru až 186 metrů. Prokázalo se to, co se dalo odhadnout i bez kamer, že pro přechod zvěře jsou vhodnější mosty širší. Za hraniční rozměr se považuje 15 metrů. Různé druhy zvířat mají jiné nároky. Zvláště náročné jsou šelmy, pro ně jsou vhodné mosty o šířce v řádu stovek metrů. S tím vším souvisí zásadní otázka, zdali nám to stojí za to. Není podstatné, jak často zvířata přecházejí z jedné strany na druhou. Podstatné je, že to mohou udělat. A na druhé straně je podstatné, kolik to stojí.

Cena dálnic se stala závažným politickým tématem, zvláště pak u nás. Zde nastala specifická situace. Do vládní koalice se dostala marketingová politická sestava Věci veřejné. Její nejviditelnější předák Radek John očividně pohořel na postu ministra vnitra a bojuje o politické přežití. Všechny populistické sliby nové politiky a o hře s otevřenými kartami vyhořely a zůstal tu jenom Vít Bárta v čele ministerstva dopravy. To mu připadlo jako cena útěchy. Masivní šetření, to byl jeho počáteční program. Není tedy divu, že se v souvislosti s úsporami o mostech pro zvířata mluví častěji než jindy. Šetřit na dálnici se dá různými způsoby, ovšem nejvíce po ruce je úspora na něčem, co bezprostředně dopravě neslouží. Dosavadní úsporné úsilí ministra Bárty vyznělo rozpačitě, takže nyní vytáhl čínskou kartu. „Jsem přesvědčen, že kdyby čínské společnosti postavily v Česku pět kilometrů dálnice, mělo by to silný kultivační dopad na chování všech ostatních hráčů na trhu,“ řekl Bárta. V Polsku Číňané postavili padesátikilometrový úsek údajně za 40 procent obvyklých nákladů. Kolikpak asi losích přechodů na tom padesátikilometrovém úseku je?

Tvrdá data

Číňané bezesporu nestojí o to, aby se stali vychovateli a umravňovateli českých stavitelů dálnic a mostů. Už světu oznámili, že jsou připraveni stavět transkontinentální dálniční tah, takže nějaké proužky silnic tu a tam rozeseté jistě pokládají za součást promo akce. Půvabná je ovšem reakce českých stavebních firem, které pohrozily, že poběží žalovat do Bruselu, pokud Bárta u nás pustí Číňany k lopatě. Čímž se dostáváme ke tvrdým datům. Marže českých stavebních firem se pohybují kolem tří až čtyř procent, celkovou cenu tedy neovlivňují. To ovšem tvrdí stavební firmy. Zlevnit lze jen snížením kvality, anebo dumpingem, tedy produkcí pod provozními náklady, i to tvrdí firmy. Nebo omezením nákladů na nikoli nezbytné atributy.

V této hře tedy poskytl neznámý žertéř s medvědími galošemi na nohou ekologickému cítění medvědí službu. Pomoci by mohl nezávislý monitoring. Když takový dobře dimenzovaný přechod stojí mezi dvěma sty až pěti sty miliony, při dnešních cenách elektroniky by monitorovací zařízení mělo znamenat zanedbatelnou položku, nebo snad špatně počítám?

LN, 12.11.2010