Dnes ráno jsem psal blog o tom, že český národ je ve své podstatě empatický, milosrdný a vlídný a to v souvislosti se sbírkou na léčbu malého chlapce, který by jinak neměl šanci. Zřejmě ne všichni onu solidaritu sdílejí.

Charitativní činnost má svá jistá pravidla. Jedním z těch zásadních je dobrovolnost a v jistém smyslu i anonymita dárců, kteří mají potřebu přispět na dobrou věc. Jsem si jist, že v každém okamžiku se někde koná nějaká sbírka na cosi užitečného, potřebného, na cosi, na co stát buď nemá dostatek peněz nebo je to pod jeho „rozlišovací schopnost“. Jsem si dokonce téměř jist, že jen málo lidí za dobu existence českého státu nikdy nepřispělo ani korunou.

Akce na získání 100 miliónů korun, potřebných na léčbu malého Martínka, trpícího vzácnou, ale naštěstí léčitelnou chorobou, byla svým způsobem ojedinělá, spektakulární díky zveřejnění a záštitě některých mediálně známých osob. Zhruba čtvrt miliónu lidí našlo v sobě pocit, že přispějí na dobrou věc a že i díky nim se podaří chlapce zachránit. Odměnou je jistě dobrý pocit a nefalšovaný vděk rodičů, kterým byla tímto způsobem dána šance na záchranu jejich dítěte.

Neuplynul ani den od dokončení sbírky, aby se našel kdosi, kdo toto vzepětí začne relativizovat a využívat ve svůj pochybný politický prospěch. Bývalá ministryně financí a současná šéfka poslaneckého klubu hnutí ANO napadla ministra zdravotnictví Válka a potažmo celou vládu za „neschopnost“ onu záležitost řešit.

Jistě, společnost by měla mít mechanismy, aby i podobné vzácné případy pomohla řešit bez zapojení občanů do této ojedinělé masové akce. Nicméně - před tím by měl proběhnout celospolečenský diskurs, nakolik má naše socio možnosti, finanční zázemí a systém podobné případy (které se v budoucnu jistě objeví) řešit. Udělat si z této situace politické předpolí ke kritice vlády je - vzhledem k prakticky osmileté předchozí vládě hnutí ANO - to, čemu se říká chucpe. Ne, že by vláda a potažmo ministr Válek nedávali témata ke kritice. Využít však takto citlivý případ k získání pochybnému politickému zisku je projevem neskutečného hyenismu.

Asi nemá cenu připomínat, kolik peněz nás stály neupotřebitelné roušky či náklady na PR zmíněné paní na její rozkošné fotografické polohy.

Alena Schillerová propásla jedinečnou příležitost být aspoň pro jednou zticha. Věřím, že si na to voliči před volbami vzpomenou.