Řada serverů v těchto dnech horlivě zveřejňuje své volební predikce a modely, které čtenáře pravidelně informují o tom, kdo má dle průzkumů nejblíže k vítězství v zářijových parlamentních volbách na Slovensku. Od samého počátku bije do očí, že strana Progresívne Slovensko v nich má vysoké šance na vítězství. Přitom před třemi roky v minulých parlamentních volbách, kde kandidovala v koalici, získala chabý jednociferný výsledek a vůbec se neprobojovala do parlamentu (postrádala 926 hlasů). A nyní je hlavním vyzyvatelem strany Smer, za kterým v průzkumech zaostává o pouhé jednotky procent.

Nabízí se samozřejmě otázka jak je to možné? Zvlášť v době, kdy prezidentka Čaputová, která ze stáje této progresivní strany pochází, trvale ztrácí u veřejnosti citelnou podporu (ostatně to je i pravým důvodem proč nebude post hlavy státu obhajovat). Progresívne Slovensko je navíc pokrokářská levicová strana usilující o vehementní prosazování proevropské politiky včetně podpory menšin a dalších zhoubných rovnostářských ideologií současného Západu. Nedává mi proto smysl, aby takovýto program našel u Slováků tak silnou podporu.

Nutí to samozřejmě k zamyšlení, zda zde náhodou nehrají tajné trumf ony průzkumy veřejného mínění, které jsou často využívány pro vměšování se do politické debaty a pro přímé ovlivnění voličů. Tyto výzkumy působí totiž na veřejnou diskuzi skrze autoritu vědeckého poznání. Sociologické metody jsou přitom svou citlivostí na lidský faktor velmi zneužitelné a právem k nim lze mít skepsi. K povaze těchto průzkumů je třeba napsat pár krátkých slov.

• Na rozdíl od přírodních věd, je nutné si uvědomit, že sociologický výzkum produkuje „měkká“ data. Vstupní data nevzniknou důkazem o reakcí sloučenin, čtením čísel či laboratorním pokusem, ale dotazováním. Sociolog v rámci průzkumů veřejného mínění pracuje s výroky respondentů, které „sebral“ dotazníkem z ulice (kolikrát nejde ověřit ani důvěryhodnost těchto dat). Uzavřené otázky v dotazníku jsou navíc silnou redukcí proměnných a samotné reality, neboť omezují možné reakce respondentů předem připravenými otázkami a odpověďmi. Následná statistická analýza výroků má pak legitimizovat výsledky v přesvědčivé vědecké závěry. Nejsou to ale tvrdá data, ale momentální subjektivní pocity dotazovaných.

• Sociologický výzkum je navíc vždy pod vlivem subjektivity výzkumníka. Pokud sběr probíhá osobním dotazováním hrají svou roli také osobní sympatie, vlivy prostředí apod. Průzkumy jsou velmi závislé na interpretaci toho, kdo a jak výsledky čte. Člověk není názorově neutrální na rozdíl od teploměru, který nepodléhá emocím při měření stupňů. Sociolog může data číst téměř svévolně (i například skrze nastavování intervalů spolehlivosti ve statistickém zpracování).

Nechci tím zatracovat realizaci sociologických výzkumů, ale poukázat na jejich možné zneužití a křehkou citlivost na lidský faktor. Skrze výše uvedené jsou totiž velmi jednoduše ovlivnitelné, a proto by neměly být v žádném případě využívány pro mediální manipulaci elektorátu. Mají skutečně pravděpodobnostní charakter.

V celé věci může být relevantní spíše jiný sociologický koncept a tím je tzv. Thomasův teorém. Ten říká, že pokud je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se následně reálnou také ve svých důsledcích. Když tuto myšlenku překlopíme do roviny předvolebních průzkumů, pak to znamená, že pokud voliči uvěří, že volby mají jen dva reálné adepty s potenciálem úspěch, bude pak okruh zvažovaných subjektů skutečně užší. Dejme si konkrétní příklad z našeho prostředí. Danuši Nerudovou většina národa neznala a mnozí pravděpodobně pár měsíců před prezidentskými volbami ani nevěděli, jak vypadá. Jak je tedy možné, že měla od samého začátku velké preference? V jejím případě takto uměle vyvolaná mediální bublina v prvním kolem voleb splaskla. Jiné politické subjekty či kandidáti ovšem mohou zůstat pod 5% hranicí volitelnosti, protože je průzkumy nefavorizují. Podobnou situaci nyní cítím i v případě Slovenských voleb.

Jak by celkově vypadala volební mapa bez toho, aby se tam vměšovaly výsledky sociologů? Volební průzkumy do politické debaty zkrátka nepatří. Držme Slovákům pěsti, aby ve volbách volili moudře a ne na základě mediálně propagovaných průzkumů.