Když pozoruji v poslední době veřejná vystoupení místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka ke kauze Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, kladu si vždy otázku, kde se to v něm bere. Zaorálek studoval marxismus v Brně a jeho nejoblíbenějším učitelem byl profesor Josef Šmajs. Svého času uspořádal Zaorálek pro Šmajse při příležitosti vydání jeho knihy o ekologii v Lidovém domě recepci. Kdo to je Josef Šmajs a jaké knihy psal?

Zalistoval jsem tedy v jeho knize Sociální funkce vědy z roku 1986. Některé pasáže z této knihy nám názorně ukáží, kde čerpal Zaorálek svoji aversi k pokusům o kritické zkoumání totalitní minulosti. Na straně 116 píše autor:

Vojenským zneužíváním vědy nutí světový imperialismus země socialistického společenství k tomu, aby bez ohledu na jiné důležité úkoly (péče o životní prostředí a o zdraví a harmonický rozvoj člověka) část výsledků své hospodářské prosperity věnovaly na zajištění světového míru.

Dále se dozvíme, že emancipace světového proletariátu je současně emancipací celého lidstva, což není možné bez ideologického boje s naším úhlavním nepřítelem - buržoasií. Když Zaorálek v Lidovém domě pronesl přípitek na křtu knihy Josefa Šmajse, mluvil o něm jako o skvělém pedagogovi. Teď víme, že Zaorálek vyšel ze školy do života skvěle ideologicky vyzbrojen.

Svoji politickou kariéru zahájil již v roce 1986, když se stal placeným funkcionářem Československé strany socialistické v Ostravě. Po roce 1989 ho čekala skvělá kariéra v ČSSD. Posměch si vysloužil v roce 2005, když jako předseda parlamentu vedl parlamentní delegaci při návštěvě Severní Koreje. Zaorálek tehdy vyslovil názor, že překážkou v jednání může být sám způsob vedení rozhovorů, z nichž by mohla získat Severní Korea dojem, že se s ní nejedná čestně. Šéf sněmovny v rozhovoru s českými novináři podotkl, že Severní Korea může vnímat Českou republiku jako možného prostředníka, který by tlumočil její postoje českým spojencům v NATO, tedy především USA. Vyvíjení přílišného nátlaku na KLDR, který by ji zahnal do kouta, pak označil za nejhorší řešení. Od té doby jeho velkohubé a komické výroky často zpestřovaly jinak celkem nudnou politickou scénu.

Když se čeští sociální demokraté vydali přes krajské úrovně na cestu k novému typu Národní fronty s KSČM, stal se jim Ústav pro zkoumání totalitních režimů trnem v oku. Nejde jim, jak by se mohlo na první pohled zdát, o jednotlivé skandály, které by mohly vzniknout zkoumáním archivů, ale hlavně o interpretaci dějin po roce 1945. Totalita totiž nespadla z nebe. Vznikala pozvolna a její podoba se začala rýsovat od okamžiku, kdy se vrcholní představitelé stran budoucí Národní fronty rozhodly pro cestu do Prahy přes Moskvu a Košice. Kromě komunistů při tom sehrály neblahou úlohu dvě socialistické strany – sociální demokraté a národní socialisté.

Kolem událostí v letech 1945-48 se chodí po špičkách a toto období bylo zákonem "vyloučeno z pravomoci" USTR. Zaorálek si myslí, že každý pokus o takovou interpretaci novodobých českých dějin, která dosti nebere v úvahu v Česku zakořeněnou socialistickou mytologii, by mohl způsobit změnu myšlení zejména mladší generace. Ta by pak nemusela být tak snadno přístupná působení sociální demagogie, na níž dnes socialisté spolu s komunisty staví svoji politiku. A tak je třeba každý pokus o takovou interpretaci českých dějin pokud možno udusit již v zárodku. To, co se Lubomír Zaorálek v Brně o ideologickém boji s buržoasií naučil, se mu dnes v boji za likvidaci ÚSTR hodí.