Jak to vidí dlouholetý zapisovatel jedné okrskové volební komise

Blíží se jedny z nejdůležitějších voleb, které máme. Voliči se chystají už zanedlouho dát svůj hlas subjektům kandidujícím ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aby se tak podle svého nejlepšího vědomí a svědomí mohli podílet na určení dalšího směřování naší země v příštím volebním období. Důležitosti těchto voleb odpovídá také pravidelně vysoká volební účast – účastní se jich obvykle skoro dvě třetiny oprávněných voličů.

Samozřejmě v každých volbách je klíčové, jaké volební programy kandidující subjekty nabízejí a které osobnosti tyto subjekty reprezentují. Méně viditelnou, avšak neméně důležitou otázkou je, jak probíhá samotné hlasování a následné sčítání hlasů. Protože od toho se odvíjí legitimita voleb a nezpochybnitelnost jejich výsledků. Podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním.

Každá okrsková volební komise má k dispozici aktuální stálý seznam voličů, kteří mají právo volit v daném okrsku. Tento seznam obsahuje také údaje o tom, zda některý z voličů v okrsku má vydaný voličský průkaz opravňující volit jinde, nebo je-li zapsán ve zvláštním seznamu voličů např. v zahraničí, v nemocnici nebo třeba ve výkonu trestu. Každý volič se před hlasováním musí prokázat platným průkazem totožnosti, popř. také voličským průkazem, hlasuje-li mimo svůj vlastní volební okrsek, a není tedy zapsán v seznamu voličů v okrsku, ve kterém hlasuje. V případě hlasování na voličský průkaz je volič komisí připsán do seznamu voličů, kteří v okrsku hlasovali. Voličský průkaz volič zanechá volební komisi v okrsku, kde hlasoval. Takto je jednoznačně ověřena identita každého voliče a je zajištěno, že žádný volič nemůže hlasovat vícekrát než jednou.

Následně probíhá to hlavní, tedy odevzdání hlasu. Hlasovací lístek, aby hlas byl platný, musí být vložen do úřední obálky, kterou volič obdrží až ve volební místnosti. Členové volební komise sice nevědí (nesmí vědět!), jaká je cesta toho kterého voliče k výběru lístku, který nakonec skončí v urně, ale vidí, jak volba probíhá od příchodu voliče do volební místnosti přes jeho cestu za plentu, kde volič má možnost hlasovací lístek upravit vyznačením preferenčních hlasů a následně jej vloží do úřední obálky, přes samotné vhození úřední obálky s hlasovacím lístkem do volební urny až do okamžiku, kdy volič volební místnost opustí. Cesta každého hlasu do urny je tak pod kontrolou volební komise, přičemž ale hlasování je nezpochybnitelně přímé a zůstává nezpochybnitelně tajné.

Po ukončení voleb a po uzavření volební místnosti následuje sčítání odevzdaných hlasů. V každé komisi jsou kromě zapisovatele jmenovaného starostou, zajišťujícího řádné vyplnění všech formulářů, zastoupeni členové delegovaní různými kandidujícími subjekty, tudíž pravděpodobnost, že by se domluvili na nějaké manipulaci při sčítání hlasů, je prakticky nulová.

Po sečtení hlasovacích lístků předává zjištěné výsledky zapisovatel spolu s určeným členem komise sběrnému místu Českého statistického úřadu – dnes obvykle nahrané na flešce. Jakmile jsou tato data ČSÚ předána (tedy kromě voleb do Evropského parlamentu, tam se čeká na ukončení hlasování v celé EU), objevují se za každý okrsek na stránkách www.volby.cz, kde si jejich správnost každý zapisovatel a každý člen volební komise může porovnat se skutečně zjištěnými výsledky (alespoň já to dělám vždy). Stejně jako je nezpochybnitelná cesta hlasu od voliče do urny, je nezpochybnitelná cesta volební komisí zjištěných výsledků za každý okrsek k jejich započítání do celkových výsledků voleb, které bývají známy obvykle v řádu několika hodin po uzavření volebních místností.

Přiznávám, asi to bylo trochu nudné čtení, žádný příběh, žádná zápletka... Může mít takový článek vůbec nějakou pointu? Může, a dost důležitou.

Někdo sice může považovat náš volební systém za „zastaralý“ nebo „nemoderní“, „nepatřící do 21. století“ atd. Vzpomínáte ale, jak se před časem muselo kvůli vadným obálkám pro korespondenční hlasy opakovat druhé kolo prezidentských voleb v Rakousku? Vzpomínáte, jak dlouho trvalo sčítání korespondenčních hlasů po posledních prezidentských volbách v USA? Vzpomínáte na různé spekulace, které se v důsledku toho objevily?

Jasná cesta voličského hlasu od okamžiku identifikace voliče až po započtení hlasu do celkových výsledků voleb při zachování přímosti a tajnosti hlasování je věc, se kterou není radno si zahrávat. Díky tomu, že u nás tato cesta jasná je, prakticky neexistuje prostor pro spekulace, že výsledky voleb mohly být manipulovány, a legitimnost voleb tak nemůže být nijak zpochybňována. V případě korespondenčního nebo dokonce elektronického hlasování je prakticky nemožné zajistit, aby hlasování bylo skutečně přímé, a je obtížné zajistit, aby zůstalo opravdu tajné. U jakéhokoli jiného modelu, než je osobní účast u voleb, jsou totiž přímost a tajnost hlasování silně protichůdné požadavky.

To, že můžeme nadávat na politiky, které nemáme rádi, a zlobit se na voliče, kteří je svými hlasy do jejich funkcí dostali, aniž by někdo vážně přemýšlel o tom, že političtí představitelé vykonávají své funkce nikoli z vůle většiny voličů, ale na základě manipulací s volebními výsledky, je skvělé. Pokud by se neuváženými úpravami volebního systému vytvořil prostor pro pochybnosti a konspirační teorie, vznikla by další trhlina v důvěře v politický systém a v důvěře ve stát jako takový.

To, co funguje, by se nemělo měnit a nahrazovat něčím nevyzkoušeným jenom proto, že má jít o „pokrok“. Současný systém voleb funguje. Byla by velká chyba se tohoto systému vzdát.