... občanská demokracie ztratila dokonce i odvahu vládnout

Petr Štěpánek popsal současnou situaci ODS jako změnu orientace někdejší nejsilnější pravicové strany ve stranu „pravdoláskařskou“, a tudíž jako zradu jejího programu. Je to ale mnohem horší.

Ve své poznámce pod názvem ODS ztratila smysl své existence se Petr Štěpánek zaměřil na změnu orientace ODS ze strany hájící svobodu občana na stranu hájící občanskou společnost. V tom významu slova, který vidí občanskou společnost jako „diktát menšin“. Závěr Štěpánkovy stati ostatně mohu jenom podepsat: Jestliže si dnes ODS coby své kandidáty do Senátu staví Havlovy pohrobky a následovníky, a ještě si u toho osvojila politiku „pravdoláskovního“ moralistního kýče, vypovídá to o jediném. Totiž že zradila veškeré principy, na kterých byla založena, a že opustila prakticky všechno, proč ji kdysi Václav Klaus založil. ODS se po třiceti letech přeměnila na někdejší Občanské hnutí. Suma sumárum: ODS ztratila smysl své existence.

Nicméně, situace ODS je dle mého soudu ještě mnohem horší, a to právě pod vlivem toho, co Štěpánek nazývá „moralistní kýč“.

Když v roce 2017 získala ODS něco přes 11 % hlasů, měla právě tolik mandátů, že by bylo možné vytvořit s vítězným hnutím ANO dvoučlennou koalici s většinou 103 mandátů. Jak známo, ODS ústy svého předsedy Petra Fialy zaujala „nekompromisní postoj“ k trestně stíhanému Andreji Babišovi a výsledkem byl vznik současného uspořádání koalice ANO a ČSSD s tolerancí KSČM. Je paradoxní, že ODS po volbách zcela přejala rétoriku ČSSD před volbami (nesmiřitelná kritika Babiše byla osou politiky ČSSD pod Bohuslavem Sobotkou a Milanem Chovancem coby ministrem vnitra). ČSSD však změnila vedení, nastoupil Jan Hamáček a jeho „koně“ Maláčová, Petříček, nakonec se přidal i Zaorálek a Hamáčkovo vedení naopak vstoupilo s ANO a Babišem do vlády a možná si tím ČSSD zachránila svou další politickou existenci.

ODS na účast ve vládě zcela rezignovala, což považuji za hrubou chybu. Jednak tím otevřela možnost vzniku koalice ANO a ČSSD a umožnila komunistům získat dosud největší podíl na vládní moci s paradoxně nejhorším volebním výsledkem. Volby do poslanecké sněmovny jsou totiž soubojem o vládní moc. Pokud nějaká strana dosáhne výsledku, který by jí umožnil účast ve vládě, a přesto se ho dobrovolně vzdá, je to dle mého soudu naprosté popření smyslu volebního souboje. Ano, je to důsledek „moralistního kýče“, především je to však z mého pohledu zrada na voličích. V roce 2017 se k ODS vrátila část voličů, která ji opustila po skandálu Petra Nečase a jeho rezignaci po zásahu policie na Úřadu vlády. Od roku 2017 její pozice stagnuje kolem 12 % preferencí a pokud ANO, ČSSD a KSČM udrží své pozice ve sněmovně (za nejrizikovější pokládám v roce 2021 výsledek komunistů), rýsuje se pokračování současného vládního angažmá i po dalších volbách.

Politické strany mohou procházet a také procházejí programovými změnami. Občanská demokracie na počátku devadesátých let uspěla s programem privatizace podniků a svoboda jednotlivce byla akcentována ve smyslu zapojení se do ekonomiky privátního sektoru. Byla tu unikátní postsocialistická situace státem vlastněných podniků a ODS na čele s Václavem Klausem uspěla s programem co nejrychlejší privatizace. V dnešní době je situace zcela jiná, firmy jsou vesměs v privátní sféře kromě několika málo státních či polostátních, jako je energetická společnost ČEZ apod. Jestliže hlavním „trumfem“ ODS v ekonomice je požadavek na zrušení EET – což u malých podnikatelů skutečně nedává moc smysl a vláda na to ve svém programu EET reagovala –, není to nic, s čím by se daly vyhrát volby. Jestliže předseda ODS vyhlásí cíl vyhrát ve volbách a výsledky jeho strany jsou stále mizerné, potenciální voliči se logicky ptají – o čem to pan předseda mluví?

A v neposlední řadě za současnými volebními výsledky ODS do poslanecké sněmovny (do senátu lze proklouznout s marginálním množstvím hlasům, když voliči disciplinovaně přijdou) jsou i personální důvody. Petr Fiala coby předseda strany a místopředseda poslanecké sněmovny je všechno jen ne charismatická osobnost. Až „po uši“ vězí ve svém politologickém světě a nechápe či nechce pochopit, že k úspěšnému politikovi patří jednak ono charisma, ale i ochota leccos risknout. I další představitelé ODS - předseda poslanců Zbyněk Stanjura či předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil (se „zájezdem“ na Tchaj-wan) - jsou všechno jiné než charismatické osobnosti. Pokud se navíc v ODS angažují i lidé jako Pavel Novotný v Praze-Řeporyjích, je na „malér“ zaděláno. Novotný je stíhán za to, že vyhrožoval někomu s „proruskými“ názory, že bude viset, a ještě se tím chlubí. Občanská demokracie měla své „problémové“ hochy i v minulosti (Vlastimil Tlustý a jeho přátelé), úrovně Novotného však nikdy nedosahovali. Podle vedení si ODS jednoho Novotného může dovolit. Dle mého soudu další hrubá chyba, která straně ubírá hlasy pravicově konzervativních voličů.

Občanská demokracie dnes nemá přitažlivý program, nemá přitažlivé reprezentanty svého programu a pokud se ve vedení najde někdo, komu to myslí, jako například europoslanec Alexandr Vondra a jeho kritika nesmyslných politik prosazovaných z Bruselu, musí bít do Babiše stejně ne-li více, aby se udržel?! Rok 2021 a volby do poslanecké sněmovny proto budou pro ODS nejspíše dalším fiaskem, co se vládního angažmá týče. Pak bude naprosto nutné Fialovo vedení zrušit a odvolat z funkcí. Obávám se však, že žádní charismatičtí lídři v ODS v záloze nejsou a stranu bude velmi složité zachraňovat.