V prostředí, ve kterém se výkon státní funkce stal zajímavým doplňkem podnikatelské činnosti, se nemusí jevit myšlenka, že by se státní úřady kupovaly (např. ve veřejných dražbách), jako nereálná. Takové nahrazení voleb dražbami by mělo hned několik výhod.

Především částka, za kterou by byla funkce prodána, by byla jedním z vítaných zdrojů veřejného rozpočtu. Dále by bylo jasné, nakolik si zájemce dané funkce cení. Tím, že by si uchazeč namísto politické reklamy kupoval přímo funkci, by sice klesly příjmy médiím, bylo by ovšem možné očekávat, že počet těch, kteří média sledují (čtenáři, posluchači, diváci), by se zvýšil, takže celkové příjmy mediálních domů by naopak mohly i vzrůst. Navíc, média by své zdroje nezískávala od zadavatelů reklamy, ale od těch, kterým jsou určena. Politický systém založený na nákupu veřejných funkcí by nemohl být zpochybňován argumentem o nekompetentnosti voličů.

Jako existují argumenty pro, existují také argumenty proti. Ty lze ovšem snadno vyvrátit. Především je to argument úcty k demokracii jako úcty k historickému dědictví. Současní Češi ovšem mají velmi málo společného s Řeky doby, kdy demokracie vznikla; úcta k současnosti by měla převážit nad úctou k minulosti.

Ostatně demokratickou volbu by nebylo nutné opouštět zcela - tento způsob obsazování politických funkcí by mohl zůstat zachován pro případ, že by se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten zúčastnit se dražby. V zastupitelských orgánech by se tak napříště setkával dvojí typ zastupitelů - vedle volených by tu byli ještě ti, kteří si své úřady koupili.

To základní, že politickou funkci může získat pouze ten, kdo si na ni dokáže obstarat dostatek finančních zdrojů, by se nezměnilo. Systém by se ovšem změnil. Nesmírná moc prostředků manipulace by byla oslabena. Systém, který by tak vznikl, by již nebylo možné nazývat systémem volebním. Výstižnějším názvem by byl systém obsazování politických funkcí. Oproti současnému by byl průhlednější. Forma by se přiblížila obsahu a obsah formě.