Diskuse o vyslovení nedůvěry vládě se zúžila na obviňování několika bývalých poslanců vládní koalice. Zapomíná se při tom na to, že vláda padla hlavně hlasy 26 komunistických poslanců, kteří se přidali k Paroubkovi, tedy hlasy poslanců pohrobka totalitní KSČ a díky hlasu bývalého člena KSČ Vlastimila Tlustého.

Připomíná to situaci z roku 1946, kdy strany Národní fronty uzavřely tzv. Třetí pražskou dohodu, jejímž cílem bylo zlikvidovat vítěze voleb na Slovensku. Aktéry této bohužel Gottwaldem úspěšně realizované frašky byly všechny strany Národní fronty spolu s komunisty. Dnes se do čela společné fronty s komunisty postavil Paroubek za vydatné podpory prezidenta Klause.

Dnes sice nehrozí bezprostřední nástup komunistů k moci, ale přesto je jakékoli spolčování s KSČM nutno odsoudit. Když Klaus žádá 101 hlasů, které nelze získat jinak než za pomoci komunistů, je to jasný signál pro komunisty, aby nastoupili cestu z krajských vlád do vlády centrální. Za této situace je nutné se ptát: „Cui bono, pane prezidente?“ Komu to prospívá, když je uprostřed největší hospodářské krize od konce 2. světové války a uprostřed našeho předsednictví EU náhle nesmyslně za pomoci komunistů svržena vláda? Rozhodně to neprospívá českému státu a tím pádem ani českým občanům.

Pan prezident si na sjezdu ČSSD potřásal ruku se známým provozovatelem Matějské pouti Kočkou. Toto symbolické podání ruky mohlo naznačit, jakým směrem se bude ubírat jeho další rozhodování v době vládní krize. Podpora jeho protikandidáta při prezidentské volbě je zapomenuta stejně jako antiliberální orientace této strany a Rathovy poznámky o pošetilém staříkovi.

Co vede našeho pana prezidenta k podpoře Paroubkových mocenských ambicí? Lisabonskou smlouvu ČSSD neustále podporuje. Co může být pro prezidenta Klause důležitější než liberální ekonomika a neschválená Lisabonská smlouva? Že by to byla pouhá averze k Topolánkovi a některým členům jeho vlády? Tomu se nechce věřit.