Tak často končí dětské hádky a pranice, když poražená strana, držíc se za natlučený nos, vyhrožuje "vyšší mocí". Vypadá to, že podobně reagují "blouznivci šumavských hor", kteří vyhrožují vedení Národního parku Šumava, jak si to s nimi vyřídí bruselští komisaři. Přípravnou palbu zahájil pan Vladimír Just článkem "Historia magistra vitae?" v LN, kde dokonce napadá oponenty z údajného příkonu k bolševické rétorice a myšlení. Obávám se však, že ono praktické plnění hesla samozvaných "enviromentalistických" ochránců Šumavy - "Ani strom ze Šumavy, ani halíř za dřevo" - nejvíce připomíná ono gottwaldovské "ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy".

Po letech "odborné péče" ekologistů vypadá Šumava tak, jako Krušné hory v sedmdesátých letech 20. století, po prosazení orientace na hnědouhelné elektrárny. Které bylo údajně nutno postavit a provozoval, protože "uhlí je naše zlato". Dodnes se z té hrůzy Krušné hory vzpamatovávají. Nejde jen o stromy. Pahýly uschlých stromů nezadrží vodu. Sníh na jaře rychle roztaje a voda uteče. Krušné hory, odlesněné sírou a ponechané léta jako mrtvé lesy, jsou toho dodnes důkazem. Holé pláně ztrácejí vodu. V Krušných horách na holinách zmizely prameny a mnohé potoky. Z vesnic a osad odcházeli obyvatelé a kraj pustl. Totéž se dnes děje na Šumavě. Prameny Vltavy vyschly, což je nevyvratitelný fakt a neuvěřitelná národní ostuda. Mnohé kdysi mokré šumavské louky jsou jako mlat, celé kusy lesů vypadají jako Sibiř po dopadu tunguzského meteoritu, turisté odchází, krajina se vyklidňuje, infrastruktura skomírá. Hranice do Rakouska jsou stejně neprostupné jako za bolševika..

Stav Šumavy se dá označit jako přírodní pohroma. Očekávám však, že komisaři z Bruselu pochválí naše statečné zelené bojovníky a doporučí pokračovat. Sovětští soudruzi reagovali na katastrofu v Krušných horách tak, že doporučili vyplácet lidem v oblasti takzvané "smradné" či "pohřebné". Jsem zvědav, s čím přijdou soudruzi bruselští.

Když zvítězí místo zdravého rozumu ideologie, a je jedno jaká, je to vždy špatně. V Krušných horách bude podle předpovědí odborníků trvat ještě padesát až sto let, než se lesy obnoví - třísetleté smrky rostou prostě tři sta let - a nashromáždí se opět spodní voda. Aby se Krušné hory začaly uzdravovat, musel přijít konec jedné – tedy komunistické – ideologie. Do té doby ti, kteří byli na hnědouhelném elektrárenském byznysu a příslušné ideologii zainteresováni, včetně "vědeckých pracovníků" z různých universit a výzkumných ústavů, prohlašovali,, že jinak nelze. Jinak "to" udělat v Krušných horách šlo, až když padlo RVHP. Nevím, jak dlouho vydrží dnešní enviromentalistická politika Bruselu. A zda tuto politiku Evropská unie přežije. To je ovšem fanatikům, kteří "věří", celkem jedno. Ale co my a co Šumava? Opelichaná, schnoucí, vylidňující se (to se ekologistům ve skutečnosti obrovsky líbí). Staletí zelený klenot krajiny obdivovaný vědci i básníky, dnes smrtelně raněný kus přírody.

Nakonec bych jen dodal, že správný citát Cicera je: "Historia est magistra vitae"a znamená "Historie je učitelkou života". Tak bychom se mohli poučit na dějinách různých fanatických ideologií, jak to dopadlo. Praktickou ukázku si můžeme předvést na Krušných horách.

Možná by se hodil jiný latinský citát na tuto skutečnost. A to "probatum est", což v překladu znamená "v praxi je vyzkoušeno a dokázáno". Hory bez lesů jsou katastrofa. Následky nesou celé generace. A ponesou možná až do doby, kdy se na rozvalinách byrokratického "Bruselu" budou pást ony mýtické kozy, jako se pásly na Foru Romanu.