Výrazivo silových rezortů v tuzemské knižní produkci – díla nepřekladová

Švédsko roku 2017 znovu zavedlo povinnou vojenskou službu. O jejím znovuzavedení se diskutuje v Německu. A nejen tam. Pomyslné kyvadlo dějinného vývoje se vrací …

Povinná vojna s sebou nese obecnou orientaci v problematice vojenství a silových rezortů. Jakýpak rozhled máme v dané oblasti nyní? Zalistujme v novější tuzemské knižní produkci.

Zmatek v hodnostech
„Jaroslav … byl voják z povolání … když se DŮSTOJNÍK československé armády chtěl oženit, musel mít úřední povolení od svých nadřízených … /kapitán/ Horník .. hlavou kývl k boubelaté blondýnce po svém boku: „Mařenko, znáte se už s PRAPORČÍKEM Horáčkem?“" (Mornštajnová, A.: Hana. Host Brno 2020, dotisk prvního vydání, s. 131 a 133, zvýrazňujeme) – Tak je přiblížena jedna z vedlejších postav románu vystupující v roce 1938.

Už záměna pojmů „voják z povolání“ a „důstojník“ není přesná: pojem „voják z povolání“ je širší. O tomtéž Jaroslavu Horáčkovi se nadto v jiné pasáži románu dočteme: „Strýc Jarek byl totiž v prvorepublikové armádě PODDŮSTOJNÍKEM … Když republiku obsadili Němci, strýc Jarek z armády odešel a znovu pracoval u svého strýce jako řezník …Po válce se řezník Horáček stal znovu ROTNÝM Horáčkem … (tamtéž, s. 64-65, zvýrazňujeme)

Praporčík, pak najednou „znovu“ rotný. Bezproblémová degradace od psacího stolu …

Autor těchto řádků během vojenské základní služby v letech 1981 až 1983 zaznamenal, že právě vůči hodnosti „rotný“ se různí mluvčí negativně vymezovali. Jako písař přiřkl jednou – v podkladu pro útvarový rozkaz – jistému rotnému mylně hodnost „rtm.“ (rotmistr). A byl telefonicky zpucován ze štábu, že dotyčný je „jen podělanej roťák“ … Nejeden „furťák“ vzpomínal na to, čeho se (např. při manipulaci se zbraní) dopustil „eště jako rotnej“. Nebo se od kolegy distancoval: „Já byl taky roťák, ale takhle blbej jsem snad nebyl …“ (Podobné výlevy se neměly odehrávat před vojáky základní služby, leč praxe byla jiná.)

Věrohodnost jinak čtivé knížky utrpěla, neboť nikdo kompetentně nezkontroloval hodnosti …

Kočkopes (kříženec dvou hierarchií)
Za „KOMISAŘE SS“ je v kunderovské monografii označen bachař a tajný pomocník Julia Fučíka z pankrácké věznice Adolf Kolínský (Novák, J.: Kundera. Český život a doba, Praha Argo a Paseka 2020, s. 224, zvýrazňujeme). Terminologický to kočkopes vzniklý zkřížením hierarchie policejní a vojenské!

Jaroslav Nečas v Kolínského biografii (Nečas, J.: Adolf Kolínský. Český dozorce ve službách gestapa. Academia Praha 2017, s. 51) cituje z poválečných protokolů: „Přiznal však, že na Pankráci dosáhl také služební hodnosti SS-Unterscharführera …“ Podle srovnávací tabulky hierarchie SS a gestapa na anglické Wikipedii by to odpovídalo zařazení „pomocného kriminálního komisaře“ u gestapa.

Nečas sám – v návaznosti na Mečislava Boráka – ale řadí Kolínského k těm zaměstnancům gestapa, kteří sice při výkonu dozorčí služby ve věznici směli nosit uniformu SS s označením SD na rukávě, avšak k příslušníkům SS (Schutzstaffel) nepatřili. „Po skončení války tak okolí mylně považovalo Adolfa Kolínského za „esesáka“ nebo člena SD (Sicherheitsdienst – bezpečnostní služba).“ (tamtéž, s. 28) Jak vypovědělo po válce nezávisle na sobě mnoho svědků, Adolf Kolínský vězňům všemožně pomáhal. Když to prasklo, přešel koncem okupace do ilegality; dokonce postřelil protektorátního četníka, který se jej pokusil zatknout. (Poválečný soud neshledal Kolínského střelbu neoprávněnou ani nepřiměřenou.) Novákovo označení „esesák“ pro Kolínského je tedy přinejmenším diskutabilní.

Směšování dvou institucí – gestapa a vojsk SS – je nicméně v tuzemské publicistice běžné …

„Závadové osoby“?
„Dotazem zjištěno, že v domě je ještě jeden byt, v prvním patře, který je pronajímán různým ZÁVADOVÝM OSOBÁM, nejčastěji s drogovou anamnézou …,“ shrnuje na interní poradě dosud zjištěné poznatky příslušnice kriminální policie. (Cimický, J.: Paroháč. Baronet Praha 2020, s. 169, zvýrazňujeme) Kolega její referát doplňuje: „Ani VYTĚŽENÍ zubní lékařky a dentální hygienistky nepřineslo do případu nic nového.“ (tamtéž, zvýrazňujeme)

Do jaké doby je děj Cimického detektivky situován? Do současnosti. (Jiřina Sulková je mladá kriminalistka, dokonce absolventka psychologie.) V tom případě přinejmenším termín „závadové osoby“ nesedí! Patří totiž do materiálů normalizační Státní bezpečnosti, stojí a padá s dobovým sociálním inženýrstvím, jež usilovalo o vytvoření „nového, socialistického člověka“. Odpadovým produktem svérázné „socialistické člověkotvorby“ byly pak „závadové osoby“. Zevrubněji je termín „závadové osoby“ rozebírán v knize Fízl (Placák, P.: Fízl. Argo a ÚSTR Praha 2023, 2. rozšířené vydání). Standardní antropologii, jež je součástí studijních osnov moderní psychologie i kriminologie, neodpovídá.

Lze rovněž pochybovat, že by snad pojem „závadové osoby“ tvořil dodnes součást slangu … Slang se vyvíjí rychle, zejména slang silových rezortů. Zatímco Státní bezpečnost vykonstruovala svého času „závadové osoby“, hovořilo se v ČSLA (Československé lidové armádě) o „empéčkách“ (MP jako „méně použitelný“). Oba pojmy patří nenávratně minulosti.

Cimického detektivka trpí celkově nekonzistentností. Nenáležitý termín to dokresluje.

Vracející se kyvadlo
Pokud jde o povinnou vojnu, kyvadlo se vrací. Mění se obecné povědomí. V Rakousku se např. referendum v roce 2013 vyslovilo proti zrušení povinné vojny.

U nás se vracející se kyvadlo zatím nejviditelněji projevilo při posledních prezidentských volbách. Protikandidát neuspěl s heslem „Nejsem generál.“ (Údajně mělo původně znít: „Nejsem voják.“ To by však vyšlo nastejno.) Byl navíc usvědčen z neznalosti Haškova Švejka (který nemá jen rozměr srandistický).

Na druhé straně třeba v kvízovém pořadu kanálu Nova Na lovu tým soutěžících při závěrečném úprku na otázku, která hodnost je bezprostředně vyšší než „vojín“, odpověděl: „Desátník.“ (Správně: „svobodník“.) A v sotva kterém tuzemském nakladatelství se ve vydávaných dílech terminologie silových rezortů řádně kontroluje ...

Na obálce románu Aleny Mornštajnové Hana se dočteme, že k roku 2020 vyšel ve čtyřech cizích jazycích a měl vyjít v dalších osmi. Snad bude v překladu do švédštiny, litevštiny nebo lotyštiny (Litva znovu zavedla vojenskou povinnost v roce 2015, Lotyšsko její znovuzavedení aktuálně uzákonilo) chaos v hodnostech u románové postavy Jaroslava Horáčka napraven.

Za projev vracejícího se kyvadla lze koneckonců považovat i tuto nesmělou čtenářskou námitku na adresu tuzemských vydavatelů (včetně vydavatelských redaktorů a korektorů) výše uvedených tří slovutných autorů (Mornštajnové, Nováka a Cimického).