Za prvé: Granty nerozděluji já, ale grantová komise, sestavená pouze z odborníků. Tvrzení, že rozhoduji o přidělených grantech, je lež, já pouze nastavil systém, který schválilo Zastupitelstvo hl.m. Prahy, pokud možno tak, aby byl neměnný a nezávislý na osobních sympatiích nebo antipatiích jednotlivých komisařů k žadatelům (i když zde se dá ještě pracovat).

Za druhé: Celkem 75% všech peněz (158 miliónů korun) je rozdělováno odborníky v komisi na základě uměleckých kritérií a osobního posouzení kvality projektu. Pouze 25% prostředků (50 miliónů korun) se rozděluje automaticky na základě objektivního a změřitelného kritéria, tedy dotace na vstupenku. Tvrzení, že granty = dotace na vstupenku, je lež.

Za třetí: Tzv. komerční subjekty letos dostaly přiděleno 32 miliónů korun, což je pouze 15% prostředků na granty (je ovšem otázkou definice komerčního subjektu). Při započtení peněz, které město dává svým příspěvkovým divadlům, se jedná dokonce o necelých 4,8%. Tvrzení, že podporujeme pouze muzikály a pokleslé umění, je lež.

Za čtvrté: V roce 1996 dávala Praha na granty 16 miliónů korun a divadla fungovala, nyní dáváme, i po odečtení zmíněných 32 miliónů pro „komerční subjekty“, 176 miliónů korun tzv. nekomerčním divadlům. Mluvit nyní o jejich krachu a likvidaci je nehorázná lež, zvláště v porovnání s desítkami jiných, která dlouhodobě fungují bez jakékoliv podpory města.

Za páté: V Praze působí 98 divadel, přičemž 65% všech peněz na kulturu, tedy 427 miliónů, pobíralo v minulosti pouze 18 z nich. Ostatní nedostávala nic. Nyní mají všichni nárok na příspěvek díky dotaci na prodanou vstupenku, bez ohledu na sympatie nebo antipatie členů odborné komise. Občané by měli vědět, že ti, co demonstrují před magistrátem, jsou pouze členové, zaměstnanci anebo sympatizanti těchto 18 divadel.

Za šesté: V předešlých letech nedostávali mladí umělci žádné dotace, v roce 2007 to bylo směšných 310 000 korun. Nově nastavený systém jim přidělil 40 miliónů korun, přičemž vyčerpat se letos podařilo 25 miliónů korun. Právě podpora budoucího rozvoje kultury je naším hlavním mottem.

Za sedmé: Tzv. dotace na vstupenku nespadla z čistého nebe, ale byla pozitivně konzultována v rámci přípravných workshopů. Byla schválena na „kulatém stole“ poměrem 13 pro-2 se zdrželi-1 proti, kde zasedali mimo jiné Vladimír Procházka (Činoherní klub), Yvonne Kreuzmannová (ministerstvo kultury ČR), Ondřej Hrab (divadlo Archa), Marta Smolíková (Proculture), Karel Jech (Strana zelených), Šimon Pellar (Rada uměleckých obcí) nebo Jana Ryšlinková (Evropští demokraté). Občan by mohl brát jako vrchol pokrytectví, když se většina z výše jmenovaných ke svému rozhodnutí nyní nehlásí a naopak je horlivě kritizuje.

Za osmé: Praha šetří a škrtá, kde se dá. Šetřilo se na chodnících, šetřilo se v Dopravním podniku v řádu miliard. Šetří se ve zdravotnictví, šetří se i v sociální oblasti. Tyto úspory jsou kvůli nutnosti výstavby např. městského okruhu či na protihluková opatření. Kde se naopak přidávalo, byly divadelní granty. V těchto souvislostech mi přijde vůči všem občanům Prahy jako krajně sobecké a neetické řvát před magistrátem a domáhat se dalších peněz.

Za deváté: Praha chce granty umělce podporovat, ne konzervovat.Definovali jsme síť veřejných kulturních organizací – příjemci víceletých grantů v roce 2008 a 2009. Jak bude tato síť vypadat za 4 nebo 10 let, záleží na odbornících, kteří zasednou v grantových komisích. Vytyčili jsme proto priority grantové politiky a to jsou podpora mladým umělcům, podpora umělecky kvalitních projektů a podpora umělecky úspěšných. Na určení vlastní politiky má město svaté právo. Dosavadní systém byl konzervační, pro divadla nemotivující.

Za desáté: Je třeba si uvědomit, že finanční prostředky na kulturu jsou veřejnými penězi a je třeba s nimi zacházet hospodárně. Je mnoho dalších možností, po kterých volali i někteří zastupitelé, jak těmito penězi nakládat (např. opravy památek, zdravotnictví, sociální oblast).

Umělci jsou od toho, aby dělali kvalitní umění, politici od toho, aby dohlédli na co nejspravedlivější rozdělování veřejných prostředků a navrhli takové systémy, které budou neměnné s ohledem na osobní sympatie či antipatie. Historie mnohokrát potvrdila, že když se role obrátily, nedělalo to dobrotu. Já jsem prosadil taková pravidla, která jsou spravedlivá pro všechny a budou platit i pro příští generace. Praha přispívá divadlům štědře, někdo může být sice zklamaný, že nedostal tolik jako v minulosti, vše ale záleží pouze na jeho schopnostech. Pravidla jsou daná, nyní už vše záleží pouze na kvalitě projektů. Jsem přesvědčen, že současná vyhrocená situace přesto Pražany neodradí od návštěv oblíbených pražských divadel a sály budou stále plné.

Radní HMP pro kulturu