Je-li právě v těchto týdnech něco naprosto klíčové pro budoucnost našeho zemědělství, pak je to způsob rozdělení téměř 250 miliard korun dotací z EU na podporu zemědělství na období 2014 až 2020. Pro našince téměř nepředstavitelná suma rozhodne do značné míry o tom, jak bude vypadat naše krajina, jaká bude struktura naší zemědělské produkce a zdali bude naše zemědělství v podmínkách EU dostatečně konkurenceschopné.

Důležitost okamžiku si uvědomují politici i sami zemědělci, a právě v tom lze hledat kořeny nedávného, na české poměry nebývale intenzivního souboje o post ministra zemědělství. Přestože je totiž základní rámec a celková suma evropských dotací již dána jako výsledek dvouletých jednání mezi ČR a Bruselem, existuje i v tomto rámci nemalý prostor pro českou stranu, jak konkrétně tyto dotace zacílit. Základní roviny možných přístupů jsou přitom tři – vyšší (nebo nižší) podpora rostlinné výroby na úkor živočišné, vyšší (nebo nižší) podpora intenzivní zemědělské produkce na úkor stavu životního prostředí a investic a vyšší (či nižší) podpora velkých zemědělských podniků na úkor menších subjektů typu rodinných farem.

Každoroční rozdíl v míře podpor jedné či druhé, v zásadě protichůdné oblasti, může podle typu zvoleného řešení činit 3 až 11 miliard korun. Právě o to se v současné době v zemědělství hraje.

Kolik půjde do druhého pilíře?

Hlavním strategickým rozhodnutím je v této souvislosti verdikt, jakou část evropských dotací převede ČR z přímých plateb na plochu (což jsou jednoduché nárokové dotace zaměřené na podporu zemědělské produkce), do programů zaměřených na rozvoj venkova, investic a na zlepšení stavu naší krajiny. V zemědělské terminologii jde o převod prostředků z takzvaného Pilíře I do Pilíře II. Pravidla EU přitom umožňují převod až 15 procent prostředků z prvního do druhého pilíře, ale možnost převodu ČR nemusí využít vůbec.

Pakliže se ovšem z dotací na podporu produkce převede do druhého pilíře méně než zmiňovaných 15 procent, vyhrají velké zemědělské podniky podnikající v úrodných oblastech zaměřené na pěstování obilí a řepky a riziko erozí, povodní a ztráta úrodnosti zemědělské půdy bude narůstat. Naopak maximálně možný převod produkčních dotací do druhého pilíře znamená v praxi vyšší podporu zemědělců podnikajících v chudších oblastech, zodpovědnější vztah ke krajině a více investic do menších zemědělských podniků. Především je však převod těchto peněz nejdůležitější systémovou podporou živočišné produkce, o které všichni politici i zemědělci mluví. Pokud chtějí slova doložit činy, mají k tomu veřejně viditelnou příležitost.

Na to, jaké konečné řešení zvolit, není v současné době jednotný názor ani na samotném ministerstvu zemědělství. Maximální převod podporuje například stávající první náměstek ministra Stanislav Kozák, ale zatím neoficiální návrh na rozdělení peněz z Bruselu s tak velkým převodem nepočítá. Rozhodnutí bude nicméně na novém vedení ministerstva. Systémově správný a pro žádoucí zlepšení struktury i výkonu našeho zemědělství je nicméně přesun alespoň 12 procent peněz do druhého pilíře.

To ovšem v praxi znamená podporu zemědělců, kteří obhospodařují velké plochy travních porostů v podhorských a horských oblastech a kteří jsou částí zemědělců i nezemědělskou veřejností vnímáni jako "ti, kteří nic nedělají a jen dvakrát za rok posekají trávu". Má-li tedy být deklarovaná podpora živočišné produkce dotažena do konce, musí se možnost čerpání dotací provázat s dalšími podmínkami, jež motivují podnikatele k chovu hospodářských zvířat. Převedené prostředky lze využít i na podporu například zeleniny, což je další slib obsažený v zemědělské části koaliční smlouvy. K tomu je nicméně dobré podotknout, že stejné priority rozvoje zemědělství jsou obsaženy ve Strategii rozvoje zemědělství na roky 2014 až 2020, kterou loni představil exministr Petr Bendl a s níž se v zásadě ztotožnila celá zemědělská veřejnost.

Mluví-li tedy představitelé současné koalice o potřebě koncepce, není třeba nic vymýšlet. Koncepce, a dobrá, existuje – zbývá ji "jen" naplnit. Lakmusovým papírkem bude přitom právě míra převodu dotací z prvního do druhého pilíře.

Autor je zemědělský analytik

LN, 22.1.2014