Zejména proto, že se celá řada údajů týkajících se zemědělství nebo výroby potravin se obvykle prezentuje bez dalších souvislostí jako jednorázové údaje, působí mnohé, na první pohled správné priority, zcela protichůdně vůči jiným, na první pohled také správným prioritám. Především v takových případech bychom si měli ujasnit, co vlastně chceme.

Typickým příkladem je priorita produkce a konzumace kvalitních, z tradičních surovin vyrobených potravin. To je nepochybně správná priorita a strategie. Proti tomu však stojí jiná priorita, totiž produkce a konzumace cenově dostupných, tedy levných potravin. I když (jako ve všem) existují výjimky, obojí najednou obvykle nelze splnit. Potraviny jsou buď neošizené a dražší, nebo ošizené a levnější.

Zcela ze stejného soudku je nedávno prezentovaná pozitivní informace o neustále rostoucí užitkovosti dojnic v ČR. Opět na první pohled správný trend, který by měl zvyšovat konkurenceschopnost našeho zemědělství. Problém je, že jinou, léta opakovanou prioritou je zastavit pokles stavů skotu, zejména pak dojeného skotu v ČR (počty skotu masných plemen nepatrně, ale vytrvale rostou). Ne všichni si ovšem v této souvislosti uvědomují, že vyšší užitkovost (množství nadojeného mléka) v praxi znamená, že na stejné množství mléka je pak potřeba méně dojných krav. To vše za situace, kdy trh s mlékem je v EU ještě stále (i zásluhou požadavku ČR) regulován množstevními kvótami, a jejich překročení znamená finanční sankce. Jestliže tedy v naší zemi roste v posledním čtvrtletí užitkovost, musí nutně stavy (dojného) skotu klesat. A protože je v současné době užitkovost v produkci mléka v ČR nejvyšší v historii, je celkem logické, že v systému regulace produkce kvótami musí být stavy dojeného skotu nejnižší.

Již v roce 2010 zveřejnilo ministerstvo zemědělství analýzu, podle které by, pokud by byl v uvedeném roce v ČR stejný počet dojených krav jako v roce 1989, dosáhla tuzemská produkce mléka čtyřnásobku roční spotřeby ČR. Od vstupu do EU se přitom užitkovost zvýšila o 30 procent a loni dosáhla objemu zhruba 7 440 litrů na dojnici a rok. Významnou zásluhu na tom má specielně na vysokou produkci mléka vyšlechtěné plemeno holštýn, která v současné době představuje zhruba 55 procent stavů veškerých dojnic v ČR.

Čísla, která z pohledu užitkovosti vypadají velmi optimisticky, ale zcela jednoznačně pozitivní nejsou. O důsledcích vysoké užitkovosti na stavy skotu již byla řeč, tím to ale nekončí. Vysoká užitkovost je totiž dosahována za cenu vysokých nákladů, což znamená, že vyšší užitkovost automaticky nepřináší vyšší zisk. Ne vždy, ale často je tomu právě naopak. Na produkci mléka specializované plemeno má totiž vyšší nároky na kvalitu, tedy cenu krmiva. Jak je navíc v přírodě u příliš specializovaných či přešlechtěných organismů zvykem, bývají takové organismy méně imunitně odolné, což generuje v případě hospodářských zvířat další vyšší nároky na veterinární péči, případně na léčbu. Výsledkem je, že odolnější plemena, která je například možné po značnou část roku volně pást, sice nevyprodukují takové množství mléka, jako specializované holštýnky, ale náklady na jejich chov jsou významně nižší. Ekonomicky pak může být výhodnější nižší užitkovost při nižších nákladech, než vysoká užitkovost při vysokých nákladech.

Faktem je, že regulace mléčného trhu kvótami v EU by měla v nejbližší době skončit, takže členské země budou mít volné ruce pro export svých přebytků mléka, přičemž ale nejlepší možností je vyvážet finální mlékárenské produkty. Přebytky mléka ostatně ČR vyváží již nyní, neboť nám produkci přebytků umožňuje (avšak jen do určité míry) stávající národní kvóta. Zdali to ale bude také možné v systému bez kvót, je otázkou, a u zemědělců z ČR panují v tomto směru velké obavy. Pakliže se to totiž nepodaří, bude rostoucí užitkovost spíše negativní, přičemž důsledkem mohou být, po loňském oživení, opět klesající stavy dojeného skotu, pokud se vyprodukované mléko ani nepodaří vyvézt, ani se jej nepodaří konkurenceschopně zpracovat v tuzemském mlékárenském průmyslu.

Základní výzvou pro ČR je tak v současné době především zvýšit tvorbu přidané hodnoty k syrovému mléku, což je zejména úkol pro naše mlékárny. V takovém případě má vysoká užitkovost smysl. Jestli ale na ní nenaváží naši zpracovatelé, bude vynaložené plemenářské úsilí poněkud k ničemu. I tak je ale třeba vědět: Vyšší užitkovost vyšší stavy skotu nezajistí – ty se musí více než do současné doby zvyšovat na pastvinách prostřednictvím masných plemen.