Pokud by se idea agrokombinátů prosadila plošně, čelil by dnes venkov ještě větším potížím

Hrdina socialistické práce, tvůrce "socialistického zázraku" Agrokombinátu Slušovice a nyní i držitel státního vyznamenání, medaile Za zásluhy, udělené prezidentem Milošem Zemanem – to je František Čuba, nepochybně jedna z nejkontroverznějších osobností, která vyznamenání tento týden převzala.

František Čuba je lecčíms – především však symbolem socialistického zemědělství, které je i v současné době pro mnohé lidi na venkově předmětem nostalgie po "starých dobrých časech". I proto je Čuba dodnes mnohými obdivován a žádán o rady či recepty, jak by se mělo naše zemědělství vyvíjet a na co se soustředit. Na seminářích pořádaných Čubovou Společností pro moderní zemědělství bylo především na konci devadesátých let a na přelomu tisíciletí doslova natřískáno vrcholovými zemědělskými manažery, kteří hltali myšlenky Čubova týmu a pilně si je zapisovali. Dlužno přitom přiznat, že především analýzy týkající se zvýšení efektivity zemědělské a potravinářské produkce prostřednictvím snižování nákladů byly a dodnes jsou správné a současná ne vždy plná konkurenceschopnost našeho zemědělství je dána také tím, že náklady na tuto výrobu jsou vysoké.

Právě skutečnost, že se ve Slušovicích takový přístup uplatňoval, spolu s rozsáhlým programem tehdejších "přidružených výrob" (dnes by se na podobné aktivity použil nejspíše pojem "diverzifikace zemědělské výroby") vynesly Čubův podnik na špici tehdejšího zemědělského podnikání. Na první pohled optimální model ale skýtal a skýtá zásadní rizika především pro krajinu a venkov jako takový. Což je a byl klíčový Čubův omyl.

Málokdo si uvědomuje, že úspěšnost i image Slušovic byla fakticky součástí studené války mezi Východem a Západem, která se zejména v případě Východu projevovala potřebou produkovat co největší objemy čehokoli za každou cenu, neboť bylo třeba veřejně demonstrovat vlastní soběstačnost a nezávislost na kapitalistickém světě. Pokud se přitom ještě navíc nějakému subjektu ekonomicky dařilo, což byl případ Slušovic, byla demonstrace vlastních úspěchů podpořena konkrétním příkladem – a o to šlo. Projevovalo se to všude – nejen v zemědělství, ale třeba i v dobývání vesmíru. Čubova hvězda tak mohla a vlastně musela zářit také proto, že se to předlistopadovému systému hodilo.

Sám František Čuba nicméně je určitě chytrý člověk – v předlistopadovém režimu byl zcela jistě mezi "slepými jednookým králem". Principy jeho ekonomických analýz platí dodnes, stejně jako jeho klíčová myšlenka koncentrace výroby do podoby kombinátů, jakási obdoba dnešní globalizace. Problém je, že v českém prostředí je jeho ekonomický model, inspirovaný kupodivu zejména americkým zemědělstvím, nerealizovatelný, neboť trpí megalomanstvím. Sám Čuba je ostatně jedním z příznivců – sám se chystal i k jeho realizaci – vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe, což jej mimo jiné spojuje se současným prezidentem. I tento projekt je symbolem, a to zmiňovaného megalomanství, které bylo jedním z rysů socialismu. I to nahrávalo úspěchu Slušovic a Čuby osobně.

Vyrobit co nejvíce hmoty je dodnes uznávanou mantrou mnohých, nejen zemědělských manažerů. Právě v zemědělství měl přitom takový přístup jistou logiku v minulém století, zatíženém zkušeností ze dvou světových válek spojených s rizikem hladu. I proto bylo zemědělství, a to na celém světě, považováno za strategické odvětví jakožto obor zajišťující suroviny pro výrobu potravin. Postupně se však, a to i u nás, začal klást stále vyšší důraz na kvalitu, identitu i původ potravin a jejich surovin, a na takzvanou udržitelnost zemědělství, tedy omezení negativních dopadů průmyslového zemědělství na stav krajiny. To je ovšem v přímém rozporu s Čubovou ideou koncentrace výrobních kapacit a dosažení co nejvyšší efektivity produkce na rozsáhlých nepřerušovaných plochách zemědělské půdy. Idea maximální efektivity navíc vede v praxi ke snižování počtu pracovníků, což je v případě zemědělství impulz k vylidňování venkova. I proto ostatně musely Slušovice vedle zemědělství hledat jiné, nezemědělské výroby, včetně počítačových technologií.

Kdyby se idea agrokombinátů prosadila plošně, měli bychom dnes ještě větší problémy s vylidňováním venkova než dnes a čelili bychom rozsáhlejším rizikům erozí a povodní než dnes. Výměnou za to bychom pak měli zřejmě více vlastních brambor.

Autor je agrární analytik

LN, 1.11.2013