Rodné listy lihovin neměly žádný vliv na boj proti nelegálnímu rizikovému alkoholu

Takzvané rodné listy alkoholu, které na popud exministra zdravotnictví Leoše Hegera zavedla vláda Petra Nečase, konečně končí. Dlužno přitom říci, že šlo o opatření, které nemělo, nemá a v případě nějakého opětného zavedení nebude mít prakticky žádný vliv na snížení rizik dohledatelnosti původu lihu v lihovinách, jak se to snažil v souvislosti s metanolovou aférou zmiňovaný exministr spotřebitelské veřejnosti vysvětlovat.

Jediným skutečným výsledkem zavedení rodných listů byla totiž nesmyslná administrativní zátěž výrobců lihovin, distributorů těchto nápojů a především desetitisíců restauratérů vyplňujících stohy zbytečných papírů. Což není vůbec přehnaná informace. Unie výrobců a dovozců lihovin tehdy spočítala, že například takový provozovatel velkoobchodu s lihovinami by musel při splnění evidenčních povinností v souvislosti s rodnými listy vytisknout za měsíc 1,28 milionu papírů, což by za rok vytvořilo archiv o výšce 6,2 kilometru papírů. Majitel většího baru by pak musel podle Unie evidovat zhruba 2100 různých rodných listů na různé šarže lihovin. Tak by v praxi dopadlo Hegerovo opatření v době před existencí internetu. Internet ale naštěstí máme, takže evidenci lihovin a původu lihu bylo možné vést elektronicky. Což ovšem i tak využívaly spíše větší firmy, ne už ale majitelé menších restauračních zařízení.

Čest a chvála ministrovi

Přestože již přitom byly přijaty novely zákona o označování lihu a živnostenského zákona, které zpřísnily pravidla pro kontrolu a užívání alkoholu, vládní nařízení o rodných listech zůstávalo v platnosti. A to až do konce minulého měsíce, kdy současná vláda na popud ministra zemědělství Mariana Jurečky původní nařízení Nečasovy vlády zrušila. Za to buď ministrovi čest a chvála, neboť, jak již bylo řečeno, administrativa spojená s rodnými listy rozhodně nebyla zanedbatelná.

Není přitom pravda, jak údajně tvrdili představitelé celní správy, že rodné listy automaticky zanikly s novelizacemi zmiňovaných zákonů. Platnost vládního nařízení může zrušit zase jen vládní nařízení, což lze doložit celou řadou příkladů z minulosti, kdy reálně již nemělo dotčené vládní nařízení platnost a v praxi se ani nedodržovalo (například plošný zákaz výstavby nových malých vodních elektráren), ale příslušní ministerští úředníci se dotyčného nařízení drželi.

Rodné listy nicméně nebylo vůbec nutné zavádět. Renomovaní výrobci lihovin, včetně distributorů zahraničních lihovin na tuzemský trh, samozřejmě mohli údaje o původu alkoholu poskytnout i bez rodných listů. Nehledě na to, že se metanolová aféra netýkala zahraničního zboží. Pro menší (ale obecně jakékoli) výrobce, pakliže by používali k výrobě svých produktů líh neznámého původu, případně rizikový metanol, by zase nebyl problém zfalšovat příslušné dokumenty.

Již dávno před metanolovou aférou si podvodníci vždy našli možnost, jak opticky legalizovat třeba nedaněné výrobky – ať již cestou falešných kolků nebo umným napodobením hologramů, které měly chránit produkty korektních výrobců. Zfalšovat papír je v této souvislosti úkol pro kojence a odhalit jej v milionech dokumentů náhoda.

Nevyslyšený vládní apel

Pachuť metanolové kauzy přitom jen tak nevyprchá. Nejde zdaleka jen o způsob, jak se k problému postavilo tehdejší vedení ministerstva zdravotnictví, které při vyhlášení plošné prohibice zapomnělo, že naše země je členem Evropské unie, a je-li ohroženo zdraví občanů jedné země, musí se opatření týkající se eliminace rizik týkat všech občanů EU. Více už jde o image tuzemské výroby lihovin, kterou prohibiční kroky na dlouho poškodily zejména v zahraničí. Možná nejzávažnější je ale skutečnost, že nebyl v praxi ani náhodou naplněn tehdejší apel vlády na „nezbytnou analýzu činností finanční a celní správy a jednotlivých inspekčních a kontrolních orgánů“. A pakliže ano, tak formálně. Je totiž zcela jasné, že rozsah „metanolgate“ by nemohl být tak velký, kdyby se celá řada činností neděla za tichého souhlasu těch, kteří měli konat. Přesto na lavicích obžalovaných a odsouzených nikdo z nich neseděl. Nepřímo ale na mnoha lavicích seděli ještě nedávno restauratéři na stozích zbytečných papírů.

Metanolovou kauzu také odnesla část menších výrobců lihovin, z nichž někteří patřili dávno před eskalací problému k těm, kteří upozorňovali na případy černého trhu s lihem. Ve společnosti nicméně převládl názor, alespoň v tomto nápojovém segmentu, že menší výrobce je rizikovější, což je ovšem pouze jedna strana mince. Ta druhá spočívá v obecné žádoucí pestrosti nabídky zboží a služeb, kterou ovšem obvykle zajišťují právě ti menší – a zranitelnější…

Autor je agrární analytik

LN, 8.7.2014