Zaplavení tuzemského trhu levnou zemědělskou nebo potravinářskou produkcí z Ukrajiny ve druhé polovině letošního roku s pravděpodobností hraničící s jistotou nehrozí. Zhruba tak by se daly ve stručnosti shrnout dopady zatím stále ještě pouze úmyslu Evropské unie dočasně zrušit v rámci hospodářské pomoci Ukrajině cla na dovoz ukrajinských výrobků.

Stávající celní ochrana EU vůči třetím zemím, mezi které v současné době Ukrajina fakticky patří, přitom skutečně zvyšuje ceny zboží z těchto zemí v řadě případů takovým způsobem, že je pak takové zboží na evropském trhu neprodejné. Příkladem je třeba třtinový cukr, jehož ceny při dovozu do Evropy zvyšují cla více než dvojnásobně, což v praxi znamená, že Evropané jsou nuceni kupovat dražší cukr z cukrové řepy. Zrušení cel na dovoz zboží z Ukrajiny způsobem, o kterém Unie uvažuje, ale evropský ani náš trh téměř nepocítí.

V prvé řadě je velmi limitujícím faktorem dočasnost zrušení cel plánovaná na druhou polovinu letošního roku, ještě navíc ukončená v době před zvýšenou spotřebitelskou poptávkou po potravinách v období před Vánocemi. Za tak krátké období si spotřebitelé nestačí, především v případě potravinářských výrobků, na novou nabídku zvyknout, zejména když se tato nabídka z trhu opět zanedlouho ztratí. V takové situaci není pak ani možné, ani strategické naplňovat dlouhodobé obchodní vztahy. Dovoz potravinářského zboží do EU z Ukrajiny je navíc omezen množstevními kvótami a zatím nikdo nemluví o tom, že by byly tyto kvóty v souvislosti se zrušením cel rozšířeny, případně také zrušeny. Zmiňované kvóty jsou ovšem velmi malé – v případě diskutovaného drůbežího masa jde v praxi o zhruba čtvrtinu produkce České republiky, která by se ovšem vztahovala na celou EU.

Naše produkce přitom představuje v rámci Evropy jen zlomek evropské potravinářské výroby – pakliže by se tedy zachovaly množstevní kvóty a dočasnost zrušení cel na ukrajinské zboží, představoval by ukrajinský export pro našeho spotřebitele vlastně zlomek zlomku možného podílu na trhu. V této souvislosti je vhodné si uvědomit, že v EU žije více než 500 milionů lidí, z toho u nás pouhých 10 milionů. Je sice pravda, že naše země je Ukrajině celkem blízko, na druhou stranu je logickým manažerským rozhodnutím případných ukrajinských exportérů směrovat svou dočasně cenově zvýhodněnou produkci na větší trh, než je ten náš, a navíc na trh, kde by byl případný cenový rozdíl ve prospěch ukrajinské produkce vyšší. To znamená do takových zemí EU, v nichž jsou potraviny dražší než u nás. Celně zvýhodněné ukrajinské potraviny nebo zemědělské produkty tak nakonec vůbec nemusí na našem území skončit.

Obilnice Evropy, nebo Asie?

Určité riziko ale může celní pomoc Ukrajině představovat pro naše zemědělce zejména v oblasti rostlinné výroby. I proto, že plánované zrušení cel spadá do období po sklizni, kdy se tvoří ceny na budoucí hospodářský rok. Z jednotného celního prostoru EU navíc víme, že i malé množství velmi levné produkce může "zbourat" trh, minimálně dočasně, v celém takovém bezcelním prostoru – a Ukrajina bude dočasně tohoto prostoru součástí. Rčení, podle kterého je Ukrajina "obilnice Evropy", sice trochu kulhá, zejména ale proto, že ukrajinské zemědělství není zatím plnohodnotně schopné využít svůj potenciál úrodnosti. I tak je ale Ukrajina významným světovým exportérem obilovin. Dlužno nicméně podotknout, že spíše směrem do Asie než do Evropy. To se ale může změnit. Kolem Ukrajiny již řadu let obcházejí evropští i američtí investoři, neboť zmiňovaný potenciál této země již dávno vycítili. O tom, kolik peněz a v jaké struktuře již ale bylo skutečně investováno a zdali se již v praxi tyto peníze projevily v nárůstu konkurenceschopnosti Ukrajiny, ale zatím mnoho informací není. Předpokládat lze pouze, že mnohé z možných investic se zatím s ohledem na vysoce korupční prostředí dosavadní ukrajinské politiky a ekonomiky neuskutečnily a také že mnozí investoři čekali na to, jak dopadnou námluvy Ukrajiny s EU. Lze tak pouze spekulovat, že v krátkém časovém horizontu nebude Ukrajina schopná reagovat na možnou zvýšenou poptávku z EU, a pakliže ano, nepůjde primárně o vývoz zboží s přidanou hodnotou. Dočasné zrušení cel, jestliže nastane, bude tak pro obě strany hlavně "testem terénu", který do budoucna skýtá – také pro obě strany – opravdu značný potenciál. Pravděpodobný scénář se přitom zřejmě nebude příliš lišit od toho, s nímž má Česko již vlastní zkušenosti. Totiž že z Ukrajiny budou směrem na západ proudit vzhledem k výchozí nižší ukrajinské efektivitě, ale levnější pracovní síle, spíše suroviny a méně sofistikované výrobky, zatímco export z EU na Ukrajinu bude postaven především na finálních potravinách, spíše z kategorie živočišné než rostlinné produkce. Jak ale také z naší zkušenosti víme, postupně se mohou na evropském trhu, a tedy i u nás (jak již bylo řečeno, jsme jednou ze zemí, které jsou "první na ráně"), prosazovat složitější a zároveň zřejmě levnější potraviny z Ukrajiny.

Evropská, tudíž formální pomoc

V prvé fázi případného rozvoje vzájemné obchodní výměny by tak mohli být ukrajinskou konkurencí ohroženi spíše naši zemědělci a teprve poté naši potravináři. To ale nejdříve tak za několik let, přičemž délka tohoto období bude záležet především na tom, kolik peněz na Ukrajinu v následujícím období přiteče. Zatím to na nijak velký investiční boom nevypadá, což zjevně vyhovuje všem, které by mohla budoucí ukrajinská konkurence ohrozit. I tak lze možná číst stávající evropskou "pomoc" Ukrajině, která je spíše populistická, formální, zjevně nepříliš účinná, a tedy – tak nějak "evropská". Na druhou stranu EU nějaký nový impulz pro odbyt své nadprodukce potřebuje a Ukrajina je dost vhodným teritoriem – dostatečně blízkým i dostatečně velkým. Je to i výzva pro náš zpracovatelský průmysl, který se zatím prosazuje právě spíše směrem na východ než na západ. S Ukrajinou nás navíc pojí historické i jazykové vazby. Možný rozvoj obchodu s Ukrajinou je tak naopak více než ohrožením tuzemských zemědělských a potravinářských podnikatelů spíše šancí pro uplatnění našich výrobků v této zemi.

Autor je agrární analytik

LN, 1.4.2014