19.3.2024 | Svátek má Josef


EKONOMIKA: Pohraniční uhlíková daň je nereálná

20.2.2020

Mluví se o tom často, také jsem tom psal zde na NP, snížení emisí CO2 v Evropské unii způsobí zvýšení emisí CO2 ve světě. Světový nárůst nebude ekvivalentní evropskému poklesu, ale bude vyšší. 

Výroba energie z fosilních paliv je totiž většinou efektivnější (a také citlivější k životnímu prostředí) v Evropě než v mnoha mimoevropských zemích. Jestliže tedy energeticky náročnější výrobu vytlačíme pomocí ceny povolenek, daní a jiných regulací mimo Evropu, zvýší se podíl emitovaného CO2 na daný výrobek (tj. průměrná světová hodnota). Navíc takový výrobek bude např. lodní dopravou importován do Evropy, což znamená další nárůst emisí. Je třeba si uvědomit, že existují průmyslové výroby, kde ani není možné fosilní paliva nahradit. Je to například výroba železa (použití koksu) a těžká chemie (výroba páry a použití topných plynů). Výsledkem bude Evropa zbavená často strategických výrob a nárůst emisí CO2 ve světě.

Bojovníci proti emisím CO2 si uvědomují, že výše uvedený scénář zpochybňuje jejich úsilí snižovat evropské emise, a tak prohlašují, že existuje náprava – zdanění výrobků ze zemí s vysokou produkcí emisí CO2. Komisařka EU Ursula von der Leyen plánuje rozšíření evropského systému emisních povolenek a zavedení uhlíkové pohraniční daně, kterou až doposud komise odmítala. Jednalo by se fakticky o zvýšení cel na přeshraniční přepravu zboží podle toho, jaké emise za sebou zanechávají.

Může takové řešení fungovat? Povede k celosvětovému snížení emisí?

Zavedení pohraniční uhlíkové daně má následující slabiny:

1) Snižuje tlak na zavádění bezemisních či nízkoemisních technologií v Evropě. Jestliže totiž zdraží dovážené výrobky, je možné dát vyšší náklady na energie (daně, povolenky) do ceny evropského výrobku, bude mu totiž konkurovat výrobek zatížený dovozním clem (pohraniční uhlíkovou daní). Pouze se zvýší cena konečného produktu na evropském trhu. A státy EU (či EU samotná) pouze vyberou více daní resp. celních poplatků.

Poznámka: Jestli cílem uhlíkové daně má být snížení tlaku na výrobce uvnitř EU, pak stačí snížit cenu povolenek a ostatních penalizací. Jestliže jde o pokus přenést evropský systém penalizující emise CO2 do zbytku světa, pak se naskýtá otázka, jestli je možné tohoto dosáhnout bez dohody, např. o celosvětové implementaci CO2 povolenek a třeba emisních limitů při výrobě automobilů.
Může vůbec EU vnutit světu svojí představu regulace (penalizování) produkce CO2? Řekl bych, že možnost generovat účinný tlak souvisí s velikostí ekonomiky a s vlastnictvím příslušných technologií. HDP EU je cca 22 % světového (s brexitem 18 %), to není málo, ale ani mnoho, navíc toto procento se stále snižuje. Horší je situace v příslušných technologiích, solární a bateriové systémy poskytuje Čína, inovačním leaderem jsou USA, rovněž jaderné technologie se rozvíjejí mimo EU (v níž jsou postupně tabuizovány). Podobně se vyvíjí situace v elektromobilitě.

2) Uhlíková daň má chránit před dovozy zboží vyráběného pomocí levnějších fosilních paliv, ale neřeší sníženou konkurenceschopnost při vývozu. Případná nemožnost vyvážet z titulu vysokých energetických nákladů omezí tržní prostor pro podnikání evropských výrobců, jejich růst, konkurenceschopnost a nakonec i inovační schopnosti.

3) Problém je jak spočítat obsah CO2 na ten či onen výrobek. Nebo budou jednotlivé země mimo EU očíslovány nějakými koeficienty podle jejich energetického mixu? Jak ale poznáme, kde bylo dané zboží skutečně vyrobeno? Vždyť je možné zboží v jedné zemi vyrobit a z jiné exportovat. Výrobek se navíc často sestává z mnoha dílů, které byly vyrobeny v různých zemích. Měl by se snad vypočítávat nějaký vážený průměr „uhlíkové stopy“ podle původu jednotlivých dílů, poloproduktů či dokonce surovin? Stanovit adekvátní, a proto účinnou hodnotu uhlíkové daně je tak extrémně složité a nákladné, že je to reálně nemožné. Bez dostatečně přesně vypočtené výše daně však nebude regulace emisí fungovat.

4) Nebo si máme představit, jak nějaký nový evropský úřad počítá energetický mix pro jeden každý z 206 států světa (seznam OSN, 2017)? A stanovuje míru emisí CO2 v tomto mixu? Vypočítává výši celního poplatku? Včetně nutných aktualizací těchto výpočtů po 2, 3 nebo 5 letech?

5) Jak budou reagovat státy, jejichž produkce bude novými cly zatížena? Budou je akceptovat bez odvety, bez zvýšení dovozních cel pro evropské zboží? Opravdu si něco takového nechají líbit státy jako USA, Čína, Indie? A co pravidla WTO? Evropská unie nemá takovou ekonomickou a už vůbec ne politickou moc, aby „zbytku“ světa diktovala své požadavky. (Mimochodem, vystoupením Velké Británie přichází EU o 15 % svého HDP, a tedy i hospodářského vlivu.) Scénář uhlíkové pohraniční daně by tak pouze vedl k celním válkám. V EU by pak byly celní válkou zasaženy zejména exportní ekonomiky jako třeba německá, francouzská, ale i česká. Je proto nepravděpodobné, že něco takového bude podporovat zrovna Německo, mocenský hegemon EU, a tedy že něco takového bude EU realizovat.

6) Další nárůst byrokracie a byrokratů. Vytvoření výše uvedeného celního systému by evidentně bylo velmi komplikované, a tedy administrativně náročné. Kromě nárůstů nákladů na další úředníky by došlo ke zkomplikování podnikání a zpomalení mezinárodního obchodu, zboží by čekalo na komplikované proclení v celních skladech apod.

Detailní pohled na návrh uhlíkové pohraniční daně ukazuje její nerealizovatelnost. Jde pouze o pokus o argument, který má odvrátit tvrzení, že plán EU na snížení evropských emisí zvyšuje celosvětové emise. Že tento paradox nárůstu emisí řeší uhlíková daň, je nesmysl, který ale bude opakovaně pronášen. Podobně jako tvrzení, že migraci vyřešíme investováním v Africe. Tento typ povrchní argumentace slouží pouze k tomu nějak odpovědět novinářům a tvářit se, že mám plán. Stále tak platí, že plán EU na snížení CO2 ve světě je kontraproduktivní, zejména tam, kde vede k vytěsňování energeticky náročných a na fosilních palivech závislých výrob z evropského území.