I když akcentujeme naprosto zásadní roli opatření dlouhodobého, systémového rázu, určité zásady je ale třeba držet i u opatření, která systémové změny nevyžadují. Ta, která je možné udělat hned, bez změn zákonů.

Prvotní povinností je zásadně omezit přerozdělovací aktivismus současné vlády. Jděme cestami, které budou dodržovat princip hospodárného chování státu, které nebudou zvyšovat váhu státu v ekonomice, které nebudou oslabovat přirozenou činorodost lidí.

Nikoli náhodou nenavrhujeme žádná stimulační opatření zvyšováním státních výdajů. Zaprvé proto, že v jejich účinnost nevěříme. Za druhé proto, že jich i bez nás budou populističtí politikové všech ideových zabarvení navrhovat více než dost. Nic významného tyto výdaje stejně nepřinesou. Navíc v tom svou komparativní výhodu nevidíme. Postupujme proto na základě následujících zásad:

1. preferujme opatření charakteru úlev, kdy ekonomické subjekty něco nebudou muset platit či dělat, před explicitními dotacemi, kdy stát těmto subjektům něco dává. Umožněme odklady placení daní a poplatků, nezavádějme žádné nové a existující nezvyšujme. Odvažme se snižovat sazby daní a poplatků. Zaveďme promíjení penále a sankčních úroků. Podle dat OECD u nás činí dotace 6 % vládních výdajů, zatímco v průměru zemí OECD je to jen 2 %;

2. udržme konkurenceschopnost českých firem, pozastavme účinnost zákona o minimální mzdě a zrušme institut zaručené mzdy. Nedopusťme mzdovou nákazu, mzdové spirály, mzdové vzlínání. Toho jsme se až dosud dokázali vyvarovat;

3. snižme náklady na státní administrativu. Snižme počet státních zaměstnanců na úroveň roku 2013 (před vznik vlády současné koalice) nebo alespoň – jako prvotní opatření – zastropujme současné stavy. Zrušme neobsazená úřednická místa. Zastavme předbíhání růstu platů ve veřejném sektoru (oproti sektoru soukromému). Přehodnoťme populistické zvyšování platů (v poslední době např. u učitelů). Vysvětleme nesmyslnost přepočítávání platů a mezd v Německu pomocí běžného měnového kurzu (namísto parity kupní síly) a trpělivě vysvětlujme, že výše platů jinde v Evropě není nárokem na cokoli u nás. Pořád to naši populisté všeho druhu nechtějí pochopit;

4. zaveďme moratorium na vznik nových úřadů (dětský ombudsman, Národní sportovní agentura, atd.);

5. zrevidujme potřebnost všech dnešních státních agentur a podobných institucí a zásadně zredukujme jejich počet. Ukončeme zbytečná členství v řadě mezinárodních organizací;

6. zrušme dotace politickým nevládním organizacím (dotujme především ty z nich, které se starají o naše staré, nemocné a sociálně slabé spoluobčany). Ukončeme dotace soukromým subjektům (např. na tzv. obnovitelné energetické zdroje a na další „zelené“ projekty, atd.);

7. zrušme populistická opatření, jako jsou slevy na jízdné, opuštění konceptu karenční doby, zavedení státních alimentů;

8. racionalizujme dávky sociální podpory a pomoci. Zrušme jejich plošný charakter;

9. připravme zrušení některých rozpočtových kapitol (Kancelář veřejného ochránce práv, Ústav pro studium totalitních režimů, Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, atd.);

10. přehodnoťme priority Armády ČR, věčně i finančně zreálněme jak její akviziční program, tak i zahraniční nasazení jejích jednotek.

Pět set miliard letošního deficitu státního rozpočtu tím nenahradíme, ale bude to dobrý závdavek do dalších rozpočtových let.

MfD, 10.7.2020

Kolektiv autorů IVK

a