Pak měla sociální demokracie slabého vůdce a odstranila ho do Bruselu, aby ho nahradila šikovným vůdcem, který si našikovnil majetek v řádu stovek miliónů. Dokud ho jen šikovnil, stála za ním jeho strana jak jeden muž a hájila ho proti pravicovému tisku, což je v očích těch lidí prakticky veškerý tisk. Po této epizodě měla sociální demokracie v čele dalšího silného muže, Jiřího Paroubka. Dopadl stejně jako Miloš Zeman a dělá - totéž, co Miloš Zeman, tedy díru do lodi, kterou opustil. Nutno ovšem připustit, že to dělá na kvalitativně kultivovanější úrovni než politický nebožtík Zeman. Vstoupil do zápasu o předsednické křeslo v ČSSD úvodníkem na svém webu Vaše Věc. Posuzuje tu programy obou hlavních soupeřů. Sobotkovi uštědřil výchovný záhlavec, ale zato Haška zpráskal. A vybízí i jiné politiky, aby se zápasu zúčastnili.

V jeho stati je tato pasáž: "Dovolím si formulovat jednoduché politologické pravidlo. ČSSD si bude moci vybrat jakéhokoliv koaličního partnera do své vlády jen pokud součet mandátů ČSSD a KSČM přesáhne polovinu členů sněmovny. Pokud bude tento součet nižší, bude ČSSD prostě v opozici a pravicové strany vytvoří koalici."

Ono to není politologické pravidlo. To, že ČSSD má kromě komunistů nulový koaliční potenciál, to není politologické pravidlo, něco jako přírodní zákon, že hůl do vody ponořená zdá se býti zalomená. Dokud bude sociální demokrat komunista v saku a kravatě, bude to tak, jak Paroubek píše. On volá po mezinárodním rozměru politiky české sociální demokracie. No právě, o to jde. Žijeme ve světě, ve kterém jsou na vzestupu státy jako Čína, Indie, Brazílie, také Afrika se vzpamatovává. Tyto státy jdou nahoru nikoli díky žití na dluh a díky štědrosti sociálního státu, ale díky usilovné práci. O té není v Paroubkově úvaze ani zmínka.