Esej zveřejněná v Economistu spolu s rozhovorem nese název „Vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny o tom, jak vyhrát válku“, ačkoli ve skutečnosti vysvětluje, proč se válku nedaří vyhrát a v dohledné době se jí nepodaří (pro náročnější čtenáře je přiložena mnohem podrobnější a detailnější verze). „Jsme v patové situaci.“ Generál Valerij Zálužný nabízí pět důležitých poučení pro Ukrajinu

V eseji Zalužnyj vyjmenovává pět priorit v probíhající poziční válce, z nichž žádná není naplňována.

1. Vzdušná převaha.
To je nejdůležitější bod z pěti. A také nejdůležitější příčinou dosavadního neúspěchu ukrajinské protiofenzívy. Autor připomíná, že na začátku války měla jeho země 120 bojových letadel, z nichž pouze 40 bylo schopno rozumně létat. Zmiňuje sice, že od té doby „Ukrajina své letectvo posílila“, ale všichni chápeme, že o žádné vážné posílení nešlo.

Zalužnyj přiznává, že Rusko „si nad námi udržuje značnou převahu a pokračuje v budování nových útočných letek“. Generál se však nezabývá čísly na ruské straně, která jsou pro pochopení této převahy velmi důležitá. Ačkoli je vzhledem k utajení mnoha informací obtížné mít k dispozici definitivní čísla a počty používané odborníky na tuto problematiku se rozcházejí, lze předpokládat, že Rusové disponují zhruba 1300 bojovými letouny, z nichž asi polovina jsou velmi moderní stroje.

V tomto smyslu nemůže tucet stíhaček F-16 přinést průlom. „Součástí naší odpovědi musí být bezpilotní letouny,“ píše proto generál Zalužný. Dále vysvětluje, že Ukrajina musí provádět „masivní údery“ pomocí bezpilotních letounů, které přetíží ruské systémy protivzdušné obrany. Tato „masivnost“ však zní mnohem lépe v prohlášeních než v každodenní praxi.

Generál Zálužný připustil, že ukrajinská protiofenzíva se zasekla.

Mezinárodní trh byl oběma stranami konfliktu doslova vysát z dronů použitelných pro boj. Přestože na Ukrajině existují desítky technologických center, která se zaměřují na vývoj špičkových bezpilotních technologií. Úzkým místem je zde však výroba a také vojenská byrokracie. Pro tento článek jsem kontaktoval šéfa jednoho z technologických center, které na Ukrajině působí od samého počátku ruské invaze. O jejich inovativních řešeních jsem v časopise Onet psal již několikrát. Vyrobili například velké bezpilotní letouny, tzv. křídla, která jsou schopna létat několik set kilometrů hluboko do nepřátelského území v naprostém komunikačním tichu, a tedy imunní vůči elektronickému rušení. Pod křídlem takového dronu je připevněno mnoho malých dronů s výbušnými náložemi. Když dron přiletí, spojí se se základnou a tam operátoři vypustí malé drony, které provedou řadu útoků.

Vedoucí tohoto střediska mi však sdělil, že teprve minulý týden obdrželi od armády poptávku na několik set kusů, jejichž výroba začne až počátkem příštího roku. Podobných signálů mám mnohem více, což logicky souvisí s informacemi, které dostávám od armádních leteckých bojových buněk o velkém nedostatku dronů na frontě.

2 Elektronický boj
Takzvaný elektronický boj (EW) neboli systém elektronického rušení. To je velmi důležitý prvek současné fáze války. Nejde jen o rušení bezpilotních letounů, ale také raket naváděných elektronickými systémy.

Příklad: v první fázi války byly mimořádně účinné a Ukrajinci oceňované americké rakety Excalibur, které byly schopné zasáhnout cíl o průměru pneumatiky automobilu ze vzdálenosti až 40 km. Excalibur, které byly naváděny systémem GPS, se však v této podobě staly téměř nepoužitelnými, když Rusové našli účinný způsob, jak elektronický signál GPS narušit.

Stejný systém elektronického boje způsobuje, že bezpilotní letouny jsou hromadně shazovány nebo zachycovány. Velkým problémem jsou čínské drony DJI, které běžně používají obě strany. Ukrajinci tvrdí, že Rusové dostali od Číňanů vstupy do systémů těchto dronů, takže bez problémů ruší ukrajinské drony na frekvencích určených výrobcem, přičemž samy létají na zcela jiných frekvencích.

Hlavním problémem je však rozdíl v technologické vyspělosti elektronického boje, z něhož obě země vycházely při zahájení plnohodnotné války.

Zalužnyj připouští, že Rusové v posledních deseti letech modernizovali své jednotky elektronického boje, vybudovali přitom celou novou složku armády a 60 nových typů vybavení. Když zaútočili na Ukrajinu, 65 % platforem pro rušení elektronických signálů, které měla, pocházelo ze sovětské éry. Tento odstup lze v průběhu probíhajících bojů jen těžko dohnat.

3. Protibaterijní palba
Jedná se o systémy palebné odpovědi na nepřátelskou dělostřeleckou palbu. Zjednodušeně řečeno, palbou na nepřátelské pozice každá strana odhaluje postavení svého dělostřelectva. Protivník to sleduje v reálném čase, aby mohl nasměrovat své střely na místo takové palby. Efektivita dělostřelecké protibaterijní palby je tak důležitá proto, že se již více než rok zabýváme poziční válkou, v níž dělostřelectvo plní 60-80 procent všech vojenských úkolů.

Zalužnyj připomíná, že v první fázi války byla ukrajinská protidělostřelecká palba mimořádně účinná mimo jiné díky použití Excaliburu. To však skončilo, když se Rusové naučili, jak účinně rušit signál GPS, a zároveň zlepšili vlastní účinnost i rozhodovací řetězec spojený s vlastní protibaterijní palbou.

Abych to vysvětlil, použiji některé své vlastní zkušenosti. V prosinci loňského roku jsem natáčel ostřelování ruských pozic ukrajinským bojovým vozidlem pěchoty BMP-3 u Bachmutu. Ostřelování z jedné pozice trvalo velmi dlouho - více než 10 minut - než velitel nařídil posádce stáhnout se kvůli hrozící protibaterijní palbě.

Tehdy jsem se velitele zeptal, jak ví, že se stihneme stáhnout před „zahájením“ ruského dělostřelectva. - ‚Za čtvrt hodiny si můžeme být poměrně jistí, že nebudou střílet,‘ vysvětlil tehdy. - U nás má každá brigáda a prapor vysokou míru samostatnosti. I když dostanu rozkaz shora, mohu ho kdykoli změnit v závislosti na vlastním vyhodnocení situace. U Rusů nic takového neexistuje. Tam musí všechno projít přes hlavní velitelství. I když rychle zjistí, odkud střílíme, nemohou okamžitě reagovat. Musí získat povolení shora. A to trvá dlouho. Rusko je velmi podobné fotbalovému týmu, který se před výkopem míče podívá na trenéra, kam má střílet - do levého nebo pravého rohu, nahoru nebo dolů. A my si ten zápas odehrajeme sami.

Od té doby se však mnohé změnilo. Ačkoli je rozhodovací řetězec v ruské armádě stále vysoce centralizovaný, v některých ohledech se Rusové také naučili rozhodovat zápasy sami.

Zalužnyj tvrdí, že Ukrajinci jsou stále schopni vyvažovat síly menším množstvím přesnějšího ostřelování, „ale to nemusí vydržet“ bez vážné pomoci Západu.

4 Technologie pro ničení min
Minová pole byla po mnoho měsíců jednou z hlavních příčin nedostatečného pokroku - ať už na kterékoli straně - na frontě. V jedné z předchozích analýz jsem napsal, že poslední příležitost k výrazným územním ziskům měli Ukrajinci v létě a na podzim loňského roku, kdy se Rusové ještě nestihli opevnit v obsazených oblastech. Proto bylo tehdy možné znovu dobýt celý Charkov a část Chersonu s městem Cherson. Dnes ruská minová pole zasahují až 20 km do okupovaných území.

Západ poskytl Ukrajině řadu systémů k vytvoření koridorů přes ruská minová pole. Tyto systémy jsou pomalé a fungují za předpokladu vlastních ztrát. Takto vytvořené koridory však Rusové rychle doplňují minami prostřednictvím vysoce účinného systému minových polí „Zemledelije“.

Polský dobrovolník bojující proti Rusku Piotr Mitkevič, který nedávno navštívil studio Onet, uvedl, že při velké ofenzivě v takových podmínkách zahyne v průměru třetina útočících vojáků. Vyprávěl také, že během měsíčních bojů s Rusy v jeho pozicích se jim podařilo získat 100 m terénu za cenu života 100 vojáků.

Podle Zalužného je odpovědí na tento problém nová technologie - technologie, kterou však Západ nedodává nebo ji dodává příliš málo.

5 Vytváření rezerv
Zalužnyj vidí naději ve vybudování co největšího počtu nejlépe vycvičených rezerv, které by nahradily vojáky vyřazené z bojiště. Je si však dobře vědom toho, že ďábel se skrývá v detailech. Sami Ukrajinci přiznávají, že nejlepší, vycvičení a bojově zkušení veteráni ještě v letech 2014 a 2015 v drtivé většině padli nebo byli těžce zraněni. Rusko záměrně vede takzvanou „opotřebovací válku“, tedy válku, jejímž cílem je zlikvidovat co nejvíce techniky a živé síly nepřítele s předpokladem, že útočníkům zůstane více.

Tento předpoklad není neopodstatněný. Rusko je větší a lidnatější země než Ukrajina. Navíc je otevřeně podporováno zeměmi, jako je Írán a Severní Korea, nebo skrytě Čínou a mnoha dalšími zeměmi, takže západní sankce jsou neúčinné nebo jen omezené.

Výsledkem je, že podle západních zpravodajských služeb dnes Rusko po počátečních problémech vyrábí více dělostřelecké munice než USA a Evropská unie dohromady.Intenzivní dělostřelecká válka znamená, že „vyčerpání“ živé síly postupuje rychleji než možnosti efektivního výcviku.

Při své poslední návštěvě fronty jsem se ocitl ve výcvikovém táboře umístěném za bojovou linií. Byli zde cvičeni mladí muži, aby si co nejrychleji zvykli na zvuky války a nahradili ty, kteří již nemohli bojovat.

Jeden z instruktorů byl zkušený padesátiletý důstojník, ale druhý byl dvacetiletý mladík, jehož jedinou zkušeností byly zkušenosti získané v Bachmutu, odkud byl stažen, aby si odpočinul a cvičil ostatní. Vojáci se učili základy taktiky pozemního boje. Bylo zřejmé, že je to pro ně naprostá novinka. Jeden z vyšších důstojníků mi pak řekl, že to byl teprve třetí den výcviku. Zeptal jsem se, jak dlouho to bude trvat. - Chtěl bych, aby to bylo alespoň měsíc, měsíc a půl. Ale já ho nemám,’ odpověděl.

Neúspěch ukrajinské protiofenzívy je fakt. Je tedy třeba si položit otázku: co dál?

Zelenskyj u zdi
Ukrajinci mohou pokračovat ve své opotřebovávací válce, nebo mohou přestat. V současné situaci jsou oba východy špatné a oba mohou současnou vládu smést z politické scény. Prezident Volodymyr Zelenskyj získal obrovský mandát lidu, když zůstal se svým lidem v obleženém Kyjevě. Jeho odpověď na návrh západních lídrů na evakuaci - „potřebuji munici, ne odvoz „ - dodal Ukrajincům velkou motivaci k boji. Dnes však jeho pozice nezávisí jen na něm.

On a jeho tým jsou tlačeni ke zdi až ze tří stran:

1. Moskva
Vše nasvědčuje tomu, že Putin bude hrát o pokračování války. Zjevná i skrytá podpora Ruska ze strany třetích zemí mu po počátečních neúspěších u Kyjeva dodala druhý dech. Vzhledem k tomu, že Rusko již dávno přešlo na válečnou výrobu, Západ stále zjišťuje, jak moc může nebo chce Ukrajině pomoci. S nejistým postojem spojenců vydrží ten větší v této válce déle. A Rusové mají v genech a tradici, že se ve jménu vyšších cílů smíří s utrpením a miliony obětí.

2 Washington.
Od počátku plnohodnotné invaze Moskvy hrála administrativa Joea Bidena o pomalé zničení Ruska rukou Ukrajinců. Nyní mnohé nasvědčuje tomu, že se tento plán podařil jen do určité míry. V Izraeli mezitím vypukla druhá válka, která si rovněž vyžádá pozornost - a výdaje (!) Američanů. Od počátku bylo jasné, že Ukrajina v této válce závisí na americké pomoci a že právě ve Washingtonu bude nakonec rozhodnuto o jejím ukončení. Kromě toho bude mít Bidenova administrativa stále více na mysli nadcházející volby. Pokud se však Washington rozhodne ukončit nebo alespoň omezit válečné akce.....

3 Ukrajinci.
Případné ukončení bojů bude pro Ukrajince opakováním toho, co již zažili v roce 2014. Tehdy Rusko odřízlo 7 % ukrajinského území, aby konflikt ochladilo a připravilo se na další úder. Dnes je pod kontrolou Kremlu přibližně 18 procent ukrajinského území.

Pokud Zelenskij nebude souhlasit s přáním Washingtonu, bude odříznut - přinejmenším do značné míry - od vojenské pomoci. Pokud naopak uzná, že je čas ukončit nebo alespoň výrazně omezit válečné akce, bude čelit hněvu svého lidu, včetně řady zkušených vojáků. Ukrajina má hlubokou tradici mluvit o moci prostřednictvím Majdanu, jak jsme viděli v letech 2013 a 2014, kdy byla loutka Kremlu, Viktor Janukovyč, smetena z politické scény. Nyní může tentýž hněv v zesílené síle smést jakoukoli moc, která nesouhlasí s vůlí lidu zmítaného válečným traumatem a válečným hněvem.

Zelenskij si uvědomuje, že sedí na sudu se střelným prachem, který mohou zapálit sami Ukrajinci. Proto je v současné situaci jeho jedinou možností lobbovat na Západě za další pomoc - vojenskou i ekonomickou.

Nepodceňujte Rusko
V závěrečném odstavci své eseje generál Zalužnyj píše: „Rusko by nemělo být podceňováno. Utrpělo těžké ztráty a spotřebovalo mnoho munice. Ještě dlouho však bude mít převahu ve výzbroji, vybavení, raketách a munici.“ Podceňování Ruska patří k oblíbeným kratochvílím i našich válečných expertů. Kolikrát jsme už četli o idiotských ruských velitelích, libovolně rozkrádané technice, nefunkčních bezpilotních letounech nebo tancích z padesátých let dodávaných na frontu. Přehlížení Ruska - nás Západ - přivedlo tam, kde jsme dnes.

Na nic však není pozdě. Stále je to Západ, kdo má obrovskou převahu jak ve zdrojích, tak ve vojenské technice, i když dočasně pokulhává ve výrobě. Pokud Ukrajina dokáže vykonat veškerou práci NATO za zlomek rozpočtu této organizace, pak by její skutečné posílení mohlo mít efekt.

K tomu však musí být Západ jako celek přesvědčen, že tato válka není vedena s cílem oslabit Rusko, ale porazit ho.

Zdroj: Odkaz