Předchozí text jsem končil tématem o české nedávné minulosti, jakož i pramalou pozorností věnovanou současnému stavu věcí. Teď se ale soustředím na nynější Ameriku, však blíží se listopadové volby, zejména prezidentské utkání mezi „totálně zkorumpovanou lhářkou a mezi důkladně nezodpovědným egomaniakem“.

Toť první věta v textu zpravidla výtečného černošského publicisty Thomase Sowella, působícího na Hooverově institutu v Kalifornii.

Začněme prominentní kandidátkou Hillary Clintonovou, dřívější první dámou, nyní po vrcholné funkci tolik dychtící. Docílila zvolení do senátu reprezentovat stát New York, s nímž neměla nic společného. Pokládá se za primární bojovnici za všechny ženy celého světa, takže jsou statisticky neporazitelnou početní většinou všeho lidstva, trpící sexismem pod jhem žlázami posedlých mužských agresorů. Tyto iniciativy ale nejsou v rozporu s praktikami nadace Clintonových neposkytujících svému ženskému personálu rovnocenné mzdy jako mužskému personálu. Hillary, celoživotní manželka partnera, proslulého svým nepokojným poklopcem, se též velice angažovala v úspěšném umlčení mnohých žen, jež nedobrovolně okusily jeho předchozí nevítanou pozornost.

Po jejím povýšení do funkce ministryně zahraničních věcí (State Department) právem se jí přičítá odpovědnost za smrt čtyř Američanů v Libyi, jeden z nich americký velvyslanec Chris Stevens. Ochrana, bezpečípříslušníkůdiplomatického sboru, spadala do rezortu její odpovědnosti. Víc než 600 (šest set) požadavků o posílení bezpečnosti a v poslední řadě i snadno dosažitelné evakuace ohrožených ignorováno bylo. Načež přeživším rodinným příslušníkům tváří v tvář přednesla lživou verzi tragické události, zatímco o skutečných okolnostech onoho zabití dobře věděla a ve svých důvěrných kruzích se tím nijak netajila. Obtížně zapomenutelný je její notně popuzený výbuch nevole před vyšetřujícím výborem kongresu, ve smyslu, co že by teď ex post facto mělo záležet na tom, co se v Benghází doopravdy stalo.

Ano, přemnozí politici neuchvacují svět svou dokonalou pravdomluvností. Proslulým se stalo pábení Hillary v souvislosti s jejím při několika příležitostech opakovaným tvrzením, že ona chrabrá ministryně byla cílem ostrostřelců v Bosně, jímž ovšem vůbec nebyla.

Obtížně zapomenutelné je její tvrzení, že se rozloučila s Bílým domem jako nemajetná chudinka zcela bez haléře. Netrvalo dlouho, než došlo k odhalení jejího stomilionového dolarového obohacení. Vlastním seznam jejích přednášek, standardních projevů v období 2013-2015, je jich něco kolem jednoho sta, za přečtení takového textu odměna čtvrt až půl milionu dolarů. Celkem inkasovala 21 667 000 dolarů. Zájemce nechť znásobí 24krát a bude to mít v korunách, což by vyšlo na víc než půl miliardy peněz. ̈

- - -

Jako nejzávažnější přestupek či přesněji jako trestný čin je porušení zákona o zneužití komunikace (private email server), ohrožení státních tajemství,což přivedlo za mřížeosobnosti podstatně míň se provinivší.

Realističtí skeptici ale nepředvídají, že prezidentská kandidátka za své přemnohé podezřelé počínání vyšetřována bude, natož aby se kdy zaslouženě ocitla ve vězeňské kobce.

Před svým odletem do Prahy jsem se dočítal o ujišťování, jak že James Comey, nejvyšší oficiál FBI, spolu se svými náměstky podá v protestu svou rezignaci, jestliže nadřízený úřad - Attorney General, Department of Justice - tuto celou nepříjemnou záležitost pohřbí.

Po návratu jsem se ale dozvěděl: FBI počínání prezidentské kandidátky rok vyšetřovala s vyhodnocením extreme careless (“mimořádně nedbalé, neopatrné“), jakož i gross negligence (“hrubá nedbalost“), což však nepřimělo nadřízené ministerstvo příslušně reagovat. Ministryně Loretta Lynch, černoška z jižanského státu Severní Karolina, absolventka studií práv na Harvardu, poté v roli prokurátora (U.S.Attorney General v New Yorku) v kongresovém výboru vypovídala pět hodin a mnohokrát (74krát) odmítla odpovědět na otázku o trestní povaze příslušného počínání. Značné mediální pozornosti se též dostalo údajně náhodnému setkání ex-prezidenta Clintona na palubě soukromého letadla této ministryně. Jejich setkání a vyjednávání se údajně vůbec netýkalo ošidných záležitostí nynější prezidentské kandidátky, ale toliko rozpravy o jejich vzájemných vnoučatech.

- - -

Prozatím neprůstřelná kandidátka Hillary se o nominaci Demokratickou stranou potýkala se senátorem Bernie Sandersem, který ji opakovaně obviňoval z kolaborace s nejhanebnějšími kruhy Wall Streetu. Sanders, věk 75 roků, nejstarší ze všech kandidátů, přesvědčený socialista, který dokonce zvolil Sovětský svaz jako adresu, správný cíl své svatební cesty. V letošním utkání o převzetí Bílého domu ze všech zájemců získával značnou podporu zejména mezi voliči nejmladší generace aplaudující jeho slibům bezplatných požitků z notně již zadlužených státních zdrojů.

Velmi ostře se do konkurentky pouštěl, hanebnosti jí vyčítal, jenže jeden den po mém návratu sem do New Yorku v televizi vidím jeho kyselé vystoupení u mikrofonu spolu s Hillary, kde pelyněk nahradil sladkostmi - Sanders abdikoval na další své prezidentském ambice. Hillary tedy má oprávněnou naději spoléhat na naprostou podporu černošských voličů a též i do značné míry na podporu mezi hispánskými voliči. V oněch kdysi značně solidárních řadách ale dochází k rozkolu, v němž etnická loajalita pociťuje trhliny způsobené vlivem jejich ilegálně do USA se nahrnuvších soukmenovců.

Každopádně dochází k celkovému posunu Demokratické strany ještě dál doleva - takový to kontrast s národní tradicí. V porovnání, hlavní podporou Trumpova tábora jsou běloši, zejména ti manuálně pracující. Tento miliardářský mogul své podpůrce svým bohatstvím neodpuzuje, dovede s nimi komunikovat a protiútoky z opozičního tábora - onen antiTrump vitrionic attack - dost úspěšně odvrací.

- - -

Mediální pozornost ve prospěch černochů, semanticky přetvořených v African-Americans, dosud neutuchá, této pouze třináctiprocentní menšině v národě se už dost tradičně věnuje téměř stoprocentní pozornost.

Můj nedělní návrat doprovázelo soustředění na Dallas, texaskou metropoli. Událost, kterou jsem v Čechách nepostřehl, a tak se dodatečně dozvídal, že naše americká společnost se zas poněkud zradikalizovala, nože si extra přibrousila. Černošské útoky na městskou policii, tentokrát střelba bez záminek, bez provokace, smrtící střelba z neznáma strefovat se pokud možno do zad obětí. Na televizní obrazovce Obama hovořil, přesvědčoval podstatně značnou dobu, v první polovině projevu si zasloužil mu přikyvovat. Vyjadřoval se smířlivě, připouštěl, že americký národ již značně pokročil, ledacos užitečného, vítaného dosaženo bylo.

Jenže pak v druhé části začaly převládat až zcela dominovat značně ponuré tony. Prezentoval se prezident nikoliv UNIFIER, ale DIVIDER. Přibývá odéru RESENTMENT. Mohutným motivem zůstává GRIEVANCE - rozhořčení, zlost, závist s posunem směrem k nenávisti. Důraz na bělošském násilí, na nesmrtelném vlivu otroctví a jakoby nulovém významu černošské rodiny v rozpadu. Prezident přispěchající s hodnocením, rozsudkem dřív, než se k němu mohlo dospět. Mravní hozhořčení nad disproporcí, že ve vězeních je víc černochů než bělochů, aniž by se někdo příliš obtěžoval zabývat jeho skutečnými příčinami. Obama si zve do Bílého domu podvodného velebníčka Sharptona, posílá ho k užitečně vybraným událostem, aniž by se obtěžoval skutečností, že v Chicagu, Obamově původní permanentní adrese, v době jeho prezidentování už došlo k zabití 3470 náhodných obětí vesměs ve vlastních řadách, a z tohoto obrovského množství se všeho všudy obtěžoval zúčastnit jen devíti závěrečných obřadů.

.- - -

Proslulý publicista, jedovatý komentátor Henry Louis Mencken, ve dvacátých letech našeho neblahého dvacátého století zdůrazňoval, že nelze dostatečně podceňovat inteligenci amerických voličů. Letos, vbrzku zrána 14. července 2016, došlo ke zveřejnění výsledku průzkumu veřejného mínění (CBS News/New York Times poll), podle něhož Hillary Clintonová utrpěla ztrátu, kdežto Donald Trump podporu získal, momentálně jejich síly se zdají být vyrovnané. Je zrovna Bastille Day, francouzský národní svátek. Trump oznámil, že zítra, neboli v pátek 15. července, v 11 hodin místního času oznámí, koho si vybral pro funkci viceprezidenta. Nejpravděpodobnějšim vítězem bude Mike Pence, nynější guvernér státu Indiana, nebo Newt Gingrich, v Kongresu někdejší předseda Sněmovny reprezentantů. Velice bych mu fandil, ale vědom si Menckenova varování, nevelkou naději jsem měl.

Načež došlo na francouzské Riviéře k pohromě, fanatik s jménem Mohamed za volantem mohutného dopravního vozidla uspěl s vyvražděním velkého množství mužů, žen a dětí oslavujících národní svátek. Když něco podobného, byť v menším rozsahu, se uskutečnilo na vojenské bázi Fort Hood v Texasu, islámský fanatik tak učinil s výkřikem slávy Alláhovi a prezident Obama přispěchal s vysvětlením, že vraždění vůbec nic nemělo společného s islámem, proslulým to náboženstvím míru.

Dosud se občas někdo najde s odvahou jaksi nesouhlasit. Třeba to přispěje k listopadovému vítězství ženy Hillary. Velká Británie, z Evropy právě vystoupivší, teď již má v čele rovněž novou ženu. Německo má Angelu Merkelovou. Jiná žena vládne mohutnému mezinárodnímu fondu IMF (International Monetary Fund). Jaký to babinec!

Téhož listopadového dne budeme mít přemnohé volby různých stupňů. Doma jsem právě obdržel a pečlivě neodhodil volební vábení sličného muže středního věku, usilujícího o zvolení do Kongresu. Jeho jméno je Martin BABINEC. Američan druhé generace nepochybně českého původu, ze skromných poměrů - grew up from blue collar roots in Little Falls, New York. Náramně uspěl v kalifornském Silicon Valley, jeho firma Led TriNet má roční obrat dvě miliardy dolarů. Mnohé další zásluhy má tento náš takový našinec, zájemci nechť se podívají na BabinecForCongress.com.

KONEC