Legislativní vlajková loď Demokratické strany v Kongresu naráží na ostré útesy nesouhlasu svých straníků

Kongresem už několik měsíců pobíhá zatraceně zvláštní zákon, který má ambici jednou pro vždy zatočit s volebními podvody, a to tak, že podmínky pro jejich realizaci standardizuje. Sněmovna reprezentantů zákon schválila v březnu a od té doby čeká na projednání v Senátu.

Zákon pod hrdým označením HR1 (v Senátu má označení S1) – Zákon pro lidi nebo také Zákon o lidech (For the People Act) - je nepřijatelný nejen pro Republikánskou stranu, ale také pro demokratického senátora ze Západní Virginie Josepha Manchina. Ten k zákonu řekl: „S úctou nesouhlasím.“ Nejsem ochoten změnit pravidla Senátu, abych pomohl své straně prosadit agendu Josepha Bidena, dodal. Demokratický senátor Jeff Merkley z Oregonu, hlavní předkladatel zákona o lidech v Senátu, k postoji svého spolustraníka řekl: „Jsem otevřen jakémukoli rozhovoru o ustanoveních tohoto zákona a nevzdám se americké demokracie.“

Pravidlo Filibusteru

V Senátu Kongresu je úspěšně používána taktika, která umožňuje vést rozpravu o návrhu zákona nekonečně dlouho. Pravidlo z Jednacího řádu, tzv. filibustering, umožňuje senátorům hovořit tak dlouho, jak si přejí, a k jakémukoli tématu, které si zvolí, dokud tři pětiny senátorů (60 ze 100) neodhlasují ukončení debaty. Tím fakticky vzniká pro přijetí zákona potřeba držet nikoliv prostou většinu, kterou Demokratická strana v Senátu za pomoci hlasu viceprezidentky Harrisové momentálně má, nýbrž nejméně 60 hlasů. Pravidlo je platné od roku 1806, ale na oblíbenosti získalo až v posledních desetiletích, kdy jsou politické síly v Kongresu velmi vyrovnané.

Existují samozřejmě výjimky, na které se filibustering nevztahuje – týká se obyčejně rozpočtů, rozpočtových pravidel, daní a také mezinárodních obchodních dohod, které vyjednal prezident. Od roku 1995 také platí tzv. National Emergencies Act, což je další výjimka, která zohledňuje pravomoc prezidenta v době nouze. Od nekonečné rozpravy je také oproštěn každý kandidát do výkonné funkce a federální soudce navržený prezidentem (kromě soudců Nejvyššího soudu USA). A existují také typy návrhů zákonů, pro které je naopak třípětinová většina nezbytná. Mezi nimi je pochopitelně i změna Jednacího řádu Senátu, čímž je prakticky zaručena filibusteringu jeho nesmrtelnost.

Kongres je za staletí své existence doslova protkán výjimkami z Jednacího řádu, takže i o výjimkách se vedou krvavé právní bitvy, které se snaží napasovat typ rozhodnutí, na které se filibustering vztahuje, či naopak nevztahuje. Odborníci uvádějí, že množství úspěšných legislativních počinů v Kongresu rok od roku zásadně klesá, a to pomáhá především úřadu prezidenta, který tuto legislativní nemohoucnost zákonodárců zdatně využívá. Ale i prezident není v tomto ohledu samoděržaví, což můžeme deklarovat na upřímné, ale přesto neúspěšné snaze Donalda Trumpa zrušit Obamacare.

Joseph Manchin je nejkonzervativnější liberál v Demokratické straně a jsou s ním vlastně jen potíže. Stranický kolega Afroameričan Mondaire Jones, zastupující ve Sněmovně reprezentantů 17. volební obvod v New Yorku, počastoval Manchinovo argumentaci, proč nechce hlasovat pro zákon o lidech, že senátor Manchin chce zachovat „zákony Jima Crowa“ (rasovou segregaci).

Uhlí, zbraně a nenarození životy

Senátor Manchin také třeba navštěvuje doly, kde obdivuje práci horníků, zatímco se většině demokratů z uhlí vyloženě zvedá žaludek. Na obrázku vedle prezidenta Trumpa vidíme senátora Josepha Manchina (73). V Senátu je předsedou vlivného Energetického výboru, v letech 2005 – 2010 býval guvernérem státu Západní Virginie. Tím, že je nejkonzervativnějším demokratem v Senátu vysvětluje, proč je úspěšný v republikánském státě Západní Virginie.

Je proti potratům a ctí svobody v oblasti držení zbraní. Kritizoval energetickou politiku Baracka Obamy a podpořil imigrační politiku prezidenta Donalda Trumpa. Senátor Manchin je katolík, oženil se v roce 1967 s Gayle Conellyovou. A jak jsme psali už loni, jeho maminka má kořeny v Československu.