Svůj loňský text Matení lžičernošky Doležalové (NP, 23.6.2015) jsem započal zmínkou o pedagogovi v Los Angeles, který odmítl zabývat se výukou o Shakespearovi, poněvadž to byl běloch, beztoho už dávno mrtvý. Příkladů s takovou logikou máme k nevyčerpání. Nejen tedy Kalifornie, ale i třeba vnitrozemský stát Missouri téhož amerického kontinentu. Tam v městě Fergusonu došlo k notnému pozdvižení s následným rabováním a zapalováním obchodů. Dvě třetiny (67 procent) tamějších domorodců tvoří černoši, nyní povinně přejmenovaní na African-American. Tamější policii tvoří sbor 53 příslušníků, z nichž ale jen tři patří ke zmíněné dvoutřetinové většině čili zcela zřetelný příklad nehorázné rasistické diskriminace.

Nebo třeba vůbec nikoliv. Větší počet zájemců o toto zaměstnání totiž neuspěl. Podle výsledku zaznamenaného úsilím jménem National Assessment of Educational Progress, též občas znám jako Nation’s Report Card. Většina černošské mládeže, absolventů dvanácté třídy povinné školní docházky, v průměru dosahuje znalosti ve všech oborech na úrovni bělošského a zejména asijského žactva již v jejich třetí třídě základní školy.

Podstatný rozdíl ve výkonu nebude ale na závěrečném vysvědčení patrný, poněvadž většinou se rozdávají blahovolné, nezasloužené známky. Nepříliš odlišná bude situace při přijímání na další studia, kdy se zraky v přijímacím procesu příslušně přimhouří, preferenční kritéria Affirmative Action uplatní a máme to. S omezenou však platností při vstupu do dospělého počínání, kdy politicky motivovaná preferenční kriteria nelze tak snano uplatňovat a výsledkem pak jsou jen tři úspěšní menšinoví policajti ve Fergusonu.

Politicky korektní hlavy si pospíšily najít správné vyřešení takové nepříjemnosti: Katastrofálně odlišné výkony a priori zavrhnout, odmítnout je jako zřetelný důkaz diskriminace, neblaze zakořeněného rasismu, s nímž lze nutno se vypořádat s důrazem na diversity -různosti ve výkonu, ve všem, k vzájemnému, všeobecnému obohacování. Což je ovšem nehorázný nesmysl, očividná sebeiluze spatřitelná při první příležitosti ve školní jídelně, kdo kde s kým sedí u stolu, s pramalým úsilím o prosazování oné teoreticky velebené různosti k údajnému prospěchu všech. K popření jalovosti takové premisy postačí jedno slovo, jímž je Japonsko. Tento jednotný homogenní národ, z 99 procent bez menšin, bez potřeby preferenčních ohledů.

Bídné školní výsledky nejen černošské menšiny se ovšem také vysvětlují stížnostmi na nedostatek peněz, ale bez ochoty předložit relevantní důkaz. Pravdou je totiž v mnohých případech pravý opak, že víc peněz neznamená větší kvalitu. Údaje jsou k dispozici každému zájemci. V roce 2013 město New York utratilo ročně per capita na každého žáka víc než 20.000 dolarů, ve Washingtonu, D.C. 18.000 dolarů, v Baltimore 15.000 dolarů. Ve všech třech případech to na škále celonárodní byly výdaje nadprůměrné, s dosažením podprůměrného vzdělání.

Též úsilí v prosazování oné diversity, přece snadno průhledného švindlu, není příliš laciný špás. Na univerzitách vznikají speciální oddělení s takto specializovanou agendou, zrozeni jsou příslušní direktroři, manipulátořistědře honorovaní. TitoChancellors of diversity na kalifornských campusech jako třeba v San Diegu či San Francisku ročně pobirají čtvrt milionu dolarů, ne-li víc.

- - -

Americké zdroje vyššího vzdělání poskytují příležitosti k všemožným podivnostem. Například University of Minnesota, učiliště značného rozsahu (žáků, kantorů, ostatních zaměstnanců, všeho všudy aspoň sto tisíc): ve své Cedar Riverside oblasti, známé též jako „Little Mogadishu“ zásluhou přílivu uprchlíků z klimaticky žhavé končiny do tamějšího proslule frigidního severského státu, za posledních šest až sedm roků získala oprávněnou pověst, že organizace al-Shabab tam do svých řad získává zájemce k dalšímu úspěšnému teroristickému počínání. Před rokem na univerzitě v Keni se podařilo zabít 147 studentů-křesťanů, kdežto jiní dobrovolníci posílili řady ještě krvelačnějších jednotek ISIS v Sýrii. To vše v rámci úsilí posílit utopie znovuzřízením univerzálního islámského kalifátu.

Skupina filmařů z David Horowitz Freedom Center vytvořila v ulicích Cedar Riverside dokumentární video s opakovaným ujišťováním: Jsme muslimové, dáváme přednost zákonům šaría. Ty se postarají, aby si nikdo netroufl krást. Co do blasphemy - rouhání, urážky Mohameda - odpověď na otázku je jednoznačná, že je naprosto oprávněné zabít toho, kdo urazí proroka.

Na otázku, zda je lepší žít v Americe nebo v Somálsku, se dostává ujištění, že nejlíp by byla Amerika výlučně muslimská, což se dosud nepodařilo. Korán, svatá kniha muslimů, se musí stát nejvyšším zdrojem všech hodnot a jediným náboženstvím na světě. Jak již poznamenáno, pro mnohé Somálce v Minneapolis rozhodně není nic teroristického zabít každého, kdo si troufne kritizovat proroka. Taková je povinnost každého muslima.

Od roku 1991 U.S. State Department zařídil přesídlení zhruba 100.000 somálských muslimů na americké území. V Minnesotě se toto přesídlení, financované daňovými poplatníky, uskutečnilo zásluhou Lutheran Social Services, Catholic Charities a World Relief, to vše na základě smlouvy uzavřené s federální vládou.

- - -

Stát Minnesota nelze pokládat za nějaký bizární unikát. Stačí se rozhlédnout po okolí, do sousedního státu Wisconsinu, tamější rozsáhlé metropole Milwaukee a její katolické univerzity Marquette. Tam totiž nedávno odhadovaný počet šedesáti profesorů a dalších akademických činitelů podepsal petici domáhající se zachování nástěnné malby (mural) na zdi ústavu s názvem Gender and Sexuality Resource Center.

Záležitost nikterak lascivní, případ to osoby s nynějším jménem Assata Shakur, původním jménem Joanne Chesimard, každopádně bývalá příslušnice teroristickým počínáním proslulé rasistické organizace Černých pardálů (Black Panthers). V roce 1973 zastřelila policistu, v roce 1977odsouzena k doživotnímu žaláři, podařilo se jí z vězení uprchnout, stala se jedinou ženou na FBI’s Top Ten Most Wanted Terrorist. Úspěšně se dostala na Kubu, kde obdržela politický azyl a kde nadále setrvává.

Loni v květnu 2015 k její poctě ono centrum pohlavních a sexuálních zdrojů na Marquette univerzitě slavnostně odhalilo nástěnnou malbu, okrášlenou jejím citátem:

„Než jsem šla na studie, věděla jsem, že nechci být intelektuál, strávit svůj život s knihami a v knihovnách, aniž abych věděla, co se venku děje v ulicích. Teorie bez praxe je stejně neúplná jako praxe bez teorie. Ty dvě patří k sobě.“

Takové mimořádné moudro.

Profesor politolog John McAdams se k této záležitosti tiskem nevlídně vyjádřil a univerzita se rovněž politicky nekorektně zachovala. Odmítla návrh na jmenování agresivní lesbičky Jodi O’Brien jako kandidátky na děkanství Arts and Sciences, jakož i schválení tzv. Femsex Seminar, hodnoceného jako příliš „raunchy“ (slovník překládá jako „hulvátský“, ale spíš ve smyslu „méně mravný“, a tudíž i méně přijatelný pro učiliště katolické). To vše korunováno rozhodnutím univerzity onu nástěnnou chválu vražedkyně odstranit, při té příležitosti dát výpověď nejen ředitelce (Susannah Bartlow) onoho Gender and Sexuality centra, ale i disciplinárně postihnout (suspension and facing termination) ničím se neprovinivšího profesiora McAdamse.

Načež došlo k onomu protestnímu, extravagantně rozvláčnému dopisu s podpisem Stephen L.Franzoi, profesor psychologie, perfektní to příklad politické korektnosti: velebenou vražedkyni charakterzuje jako controversial (“sporná, diskutabilní, polemická“), způsob vyjadřování university jako vilification (“hanobení, tupení“). Použití výrazu „teroristka“ v souvislosti s osobou pro prokázaný terorismus k doživotnímu žaláři odsouzenou jako vysoce rasistický, zpolitizovaný manévr. Protestní dopis rovněž obsahuje stížnost, že bylo pominuto téma sociální spravedlnosti, policejní brutality, že pozornost byla zaměřena k profesoru McAdamsovi, bělochovi, a nikoliv k hlasům černošských studentek. Autoři této sáhodlouhé petice též za relevantní pokládali kaceřovat Thomase Jeffersona, jenž před stoletími vlastnil otroky a rovněž je pohlavně vykořisťoval.

- - -

Čímž se konečně dostávám k oné novotě MICRO-TOTALITARIANISM.

Poprvé se s ní setkávám v pojednání (Townhall.com, 16. června 2015) výtečného černošského publicisty, ekonoma Thomase Sowella. Začíná varováním, jehož se dostalo profesorům na kalifornské univerzitě v Berkeley, proslulé mnoha primáty těch nejnehoráznějších nesmyslů. V tomto prozatím nejposlednějším případě se zákaz týká všeobecného úsloví, že „America is the land of opportunity“ - ževskutku stále je zemí jinde neznámých či nemožných příležitostí, a proto se tam stále tolik zájemců chce dostat.

Jestliže v místnosti jsou přítomni pouze běloši, ti se tím dopouštějí provinění oné „micro-aggression“ proti osobám nebělošským, u nichž by se dalo a mělo předpokládat, že se nebudou cítit comfortable v takovém prostředí. Když skupina studentů na právnické fakultě UCLA (University of Califonia at Los Angeles) při příležitosti sportovního utkání si oblékli trička s portréty svých profesorů, to vyvolalo protesty proti údajnému zdůrazňování „bělošských privilegií“.

Tyto „micro-aggression“ demonstrace, protesty, se již úspěšně rozlézají po celém severoamerickém kontinentě. Nejen již pošukové v Kalifornii, populárním státu doprovázeném předpokladem, že každý rok tamějšího pobytu ochuzuje dotyčného úbytkem jednoho bodu jeho IQ. Úspěšně zachvácena již je University of Illinois at Urbana, taktéž významné učiliště Oberlin, postižen je už i Harvard na zdejším východním pobřeží.

Academic administrators, od rektorů, děkanů, proboštůaž dolů po pedely, dávají ovšem přednost konfliktům se vyhýbat, i za cenu ústupků z důvodů těch nejtriviálnějších. Každý stěžovatel se přece pokládá za oběť nějakého příkoří - vždyť jsme nation of victims, že ano. Populární zbraní je obvinění z „hate speech“ - projevu nenávisti, takto za všemožných okolností interpretováno, postačí neochota pochodovat v disciplinovaných řadách.

Vplutím do amerického akademického světa jsem měl pramálo záviděnihodnou příležitost se seznámit s radikálními intelektuály proklínajícími systém, který jim umožňoval tak pohodlnou existenci, a přitom bažili po nádherách socialismu, který naštěstí nikdy nemuseli okusit. Nevábný to druh nevyhoditelných pseudorevolucionářů s kariérou kapitalismem jim zaručenou.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče