Německá kancléřka Angela Merkelová kritizovala rozhodnutí Twitteru natrvalo zrušit účet Donaldu Trumpovi. Velmi oceňuji tento její postoj, a to z mnoha důvodů.

Dosluhující americký prezident Donald Trump paradoxně získal francouzskou a německou podporu díky svým účtům zablokovaným například na Twitteru či Facebooku. Německá kancléřka Angela Merkelová označila blokaci na sociálních sítích za problematický krok z hlediska svobody projevu. Server Bloomberg, který o situaci informoval, doplnil, že Merkelová a další státníci solidaritou s Trumpem prohlubují spory Evropy s velkými technologickými giganty.

....Za Trumpa se postavil i francouzský ministr financí Bruno Le Maire. Za takové regulace by podle jeho názoru měl odpovídat stát či některý zákonodárný orgán, nikoli „digitální oligarchie“. Blokování účtů dosluhujícího amerického prezidenta označil za „jednu z hrozeb, kterou mohou velké technologické společnosti uškodit demokracii“.

Mezitím se v USA vede tvrdá mediální kampaň za exemplární potrestání viníků, kteří pronikli do Kapitolu. A dalším účastníkům demonstrace ve Washingtonu již byl zakázán let letadlem. Na seznamu mají být podle něj uvedena jména lidí, kteří se účastnili středeční akce. Ti prý až do ukončení vyšetřování nesmějí na palubu letadel. Uživatel se ve svém tweetu odvolával na video zveřejněné na síti TikTok, kde měl být údajný účastník protestu vykázán z domácího letu. Dotyčný v emočním projevu na videu tvrdí, že byl „vyhozen z letadla“ a označen jako „terorista“. Věrohodnost videa nelze spolehlivě ověřit.

Mimochodem, závěr, že video „nelze spolehlivě ověřit“, je dalším dílkem manipulace s veřejným míněním. Které video na internetu lze spolehlivě ověřit? Požadavky amerických médií na „přísné potrestání vzpoury“ (některá média dokonce psala o „puči“, čemuž nevěří ani náš ministr zahraničí!) mi ostatně něco připomínají. Jako malý kluk i jako dospělý člověk jsem totiž zažil vyhrožování „pokrokového tisku“ všem „nepřátelům budování socialismu“. Ostatně, skvělou práci odvedl Jan Macháček ve své úvaze Ztroskotanci, samozvanci, odpadlíci, narušitelé, výtržníci a chaoti, když srovnává to, co se dnes děje v USA, s tím, co jsme zažili v letech „reálného socialismu“. A nalézá překvapivé podobnosti.

Vybírám tuto kratší pasáž: Selhání kongresové policie je však skandální a nepochopitelné. Po 11. září se počty kongresové policie ztrojnásobily, investovalo se do velmi nákladného vybavení a „symboly americké demokracie“ dávno připomínají nedobytný bunkr. Mnohočetné zátarasy, mnohočetné rámy, kontroly a důkladné šacování návštěv. Jak se to ještě zpřísní po těchto zkušenostech – k tomu mi už jaksi skoro dochází představivost. V případě středečních událostí se běžně mluví a píše o pokusu o státní převrat a puč, případně o vzpouře a povstání. Pokus o státní převrat nebo puč ale vypadá úplně jinak. Předchází mu organizace, pečlivé a tajné plánování, musí existovat velení puče, část armády či alespoň tajných služeb musí být na straně pučisty a pučisté musejí mít zbraně.

A o kus dále Podle všeho je nesmyslné tvrdit, že v čele narušitelů pořádku byli maskovaní anarchisté z Antify. Bylo by ale s podivem, kdyby tam žádní provokatéři nebyli. Provokatérství není a nebylo exkluzivním nástrojem komunistické Státní bezpečnosti. Za neadekvátní příklad se studentem Šmídem alias agentem Zifčákem se omlouvám.

Nakonec závěr Macháčkovy úvahy: Pokud Amerika opravdu potřebuje nějakou reformu, je to hluboká reforma volebního hlasování a její kontrola. Ekonomicky nejvyspělejší země světa a kontinuálně nejstarší demokracie nemůže mít proces kruciálního hlasování o výběru hlavy státu na úrovni Ugandy, a to ani v rámci pandemie. Federální systém to neomlouvá. Za to, že skoro polovina voličů má pochybnosti, nemůže pouze Donald Trump. Poštovní hlasování by se nemělo vůbec podporovat.

Závěrečnou větu podtrhávám a měli bychom si ji velmi dobře pamatovat. Pokud se v USA hlasovalo tak, že až bezmála 100 milionů voličů odevzdalo hlas předčasně nebo , a to zvláště, poštou, je toto právě důvod, se kterým republikáni ve Sněmovně reprezentantů rozporovali volitele ze státu Arizona. Již jsem o tom psal, nicméně jen připomenu, že republikánský senátor Ted Cruz podal stížnost na volitele státu Arizona, v němž vyhrál o deset tisíc hlasů právě Joe Biden:

Korespondenční hlasování bylo demokraty velmi preferováno, a to proto, že se argumentovalo nebezpečím šíření nemoci covid-19. Jestliže v roce 2016 hlasovalo korespondenčně asi 30 milionů voličů, v roce 2020 to bylo více než dvakrát tolik. Nikdo už nezjistí, zda korespondenční hlas vznikl jako svobodné rozhodnutí daného voliče, nebo jako dílko „aktivistů“ přesvědčujících voliče ke korespondenčnímu hlasování , což by u nás bylo jistě hodnoceno jako volební manipulace. Navíc existuje samozřejmě i další pádný argument - korespondenční hlasování není v principu anonymní!

Za stížnost Cruze se postavila většina republikánských kongresmanů. Když Trump porazil Hillary Clintonovou o několik tisíc hlasů v několika státech v roce 2016, stále se to omílalo jako nedostatečný mandát a korunu všemu nasadilo vyšetřování „ruského vlivu“.

Americká společnost je bezesporu v hluboké krizi. Do ní ji však Trump nepřivedl. Pouze upozornil na latentní a dlouho dřímající nespokojenost obrovské části americké veřejnosti, a nejen bělochů. Vždyť pro něj hlasovalo i mnoho Hispánců na Floridě či černochů. A na vyostření této krize se podílela naprosto jednoznačně média, která až na malé výjimky podporují demokraty. Jak ostatně upozorňuje i Macháček, „progresivní“ sociální sítě už požadují zrušení celostátního vysílání stanice Fox kvůli údajné podpoře rozvratu. Kde jsem jen tyto argumenty slyšel...? Jo, jo, už si vzpomínám – v úvodnících Rudého práva před rokem 1989.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz