USA: Demontáž Baracka Husseina Obamy - 2
NovicBarack si počínal jako ten nejradikálnější ze všech sto senátorů ve Washingtonu. S oprávněnou pověstí, že nenávidí bohaté lidi, a přitom to je elitářský snob. Že jeho stoprocentně černošská manželka Michelle vůči okolnímu světu zdůrazňuje svou superioritu dokázanou svým černošstvím. Časopis National Review své dubnové vydání okrášlil jejím portrétem na obálce, s označením Mrs. Grievance („stížnost, rozhořčení, zlost“) a slovy, že „Michelle Obama ztělesňuje podivnou mixáž privilegií a victimology, což rozhodně není způsob, jak většina Američanů žije.“ (Victimology jako pocity či aspoň tvrzení, jak že je dotyčné osobě permanentně ubližováno, což jakoby mělo platit i v případě této privilegované, na Princetonu a Harvardu vzdělané juristky s víc než stotisícovým dolarovým platem).
S velkým zájmem jsem přečetl a stoprocentně souhlasím s kritickým komentářem „Who Does He Thinks He Is? („Co si myslí, že je?“) výtečného publicisty Charlese Krauthammera (Townhall, 18.7.2008). Tento původním povoláním lékař, po úrazu již řadu let na invalidním vozíčku, svým perem zamířil k oné Brandenburské bráně, již si prezidentský kandidát Obama vybral jako správné prostředí, v němž oslovit Evropu.
Narcismus není nic neobvyklého mezi politiky. Každý senátor pohledem do zrcadla se v něm vidí v roli prezidenta, tvrdí Krauthammer a dodává, že v případě Obamy tato ambice je nebetyčná, zejména při uvážení jeho dosavadních, značně nepozoruhodných zásluh. Pouhé tři roky v senátě, němž ani jeden významný zákon nenese jeho jméno. Před svým povýšením do Washingtonu jako senátor ve státě Illinois téměř stotřicetkrát hlasoval slovem „přítomen“, čili nehlasoval tak či onak.
Krauthammer: Během prvních tří měsíců volební kampaně, o Obamovi jsme se ptali „Kdo on je?“ Teď je z toho otázka „Co si myslí, že je?“
Sebevědomí povážlivého rozsahu, ale vůbec se nebudu divit, jestliže přemnohé evropské davy budou jásat, třeba v něm vidět i nového mesiáše, a na domácí americké frontě nadšené davy se budou radovat, že třeba ta jejich Amerika už příště nebude ve světě tolik nenáviděná.
Potíže s orientací, kdo asi do Bílého domu, NP, 26.8.2008. Na své nedávné, mediálně důkladně připravené cestě Blízkým východem a Evropou, v Berlíně, kde před lety na příjezd tehdejšího prezidenta Reagana čekaly davy hodně vzteklých demonstrantů, Obama přilákal obrovský dav téměř čtvrt milionu nadšenců. „Úplný mesiáš, mesiáš!“ televizní kamera zaregistrovala reakci domorodce tam v zemi s neblahou tradicí nadšení ze spasitelů. Avšak i v sousední Francii průzkum zjistil obrovskou (86%) podporu kandidatury Obamy – le Kennedy noi, ač tedy s J.F. Kennedym, jeho osobností, temperamentem, politickou orientací nemá zbla společného, tak jako nemá jeho choť Michelle s Kennedyho Jacquelinou.
Každopádně charismatik Obama se v Berlíně prezentoval jako „posel lidstva“ a svým projevem náramně uchvátil. Přišel, nic neřekl, nikdo z jeho obdivovatelů neodešel zklamán.
- - -
Za zmínku o takových ošidnostech jsem byl tuze kaceřován, s doporučením, ať že se držím cestování a s těmihle bulvárními pomluvami přestanu otravovat.
Jiní šťouralové ale nepřestávají a jejich počet i váha přibývá. Otázku o Obamově eligibility (oprávěnosti, kvalifikaci) například vznesl Richard Shelby, senátor ze státu Alabama. Již víc než tucet žalobních iniciativ zamířilo k různým soudům, s požadavkem, aby Obama předložil originál svého rodného listu a další dokumenty, jež by jednou provždy rozptýlily neutuchající pochyby. Mezi iniciátory významný je Philip J. Berg, bývalý náměstek generálního prokurátora ve státu Pennsylvania, též přední činitel v Obamově Demokratické straně.
Prozatím všechny soudy v jakékoliv instanci se do takové ožehavosti nemíní pouštět a žaloby šmahem odmítají s odůvodněním, že iniciátor není oprávněn tak činit.
Je tedy vůbec někdo, kdo je či mohl by být oprávněn?
Mezi žalobci je i řada bývalých příslušníků armádních složek, jmenován je poručík Scott Easterling, dosud v činné službě. K němu se teď připojil prozatím nejmenovaný rezervista, záložák, momentálně ve službě u policejního praporu v Iráku, Camp Bucca. U soudu ho zastupuje kalifornská advokátka Orly Taiz. Vyjádřil se takto (World Net Daily, 26.2.2009): „U odvodu jsem musel předložit svůj rodný list, řidičský průkaz, diplom o ukončení školní docházky, registrační číslo sociálního zabezpečení, musel jsem vyplnit spoustu dotazníků s jmény, adresami, telefonními čísly příslušníků mé rodiny, odpovídat na otázky o svých zahraničních cestách.“ Pokračoval, že je přece zcela rozumné požadovat předložení rodného listu, důkazu o místě narození, od prezidenta, jenž je jeho nejvyšším velitelem, a pokud tak neučiní, za svou nejvyšší autoritu ho on nemůže pokládat a pod takovým komandem riskovat svůj život. (Zmínka o pochybnostech o Obamově legitimitě, zveřejněná 24.2.2009 ve Wikipedii, po třech minutách zmizela.)
Rovněž často opakovaná otázka: Kdo financoval jeho nákladná studia na Occidental College v Kalifornii a poté na Kolumbijské univerzitě a Harvardu?
Obamův štáb zveřejnil cosi s názvem CERTIFICATION OF LIFE BIRTH o narození s datem 4. srpna 1961, ale bez uvedení vyžadovaných údajů jako váha a velikost novorozence, jméno nemocnice a případně i porodníka. V rubrice pro označení otce je napsáno „African“ – druh označení v té době neužívaného, neznámého. Oficiálním termínem pro určení rasy tehdy bylo buď „Negro“ nebo „Colored“.
Obama se odmítl vyjádřit.
- - -
Přísní pozorovatelé upozorňují na nepřehlédnutelnou podobnost s Obamovými postoji - peskovat zbylé přátele, lísat se v přízeň nepřátel. Již mu to vyneslo málo lichotivé označení apologizer-in-chief. Omluvy v Evropě za aroganci Ameriky, její vměšování (na mysl například přijde účast v první a druhé světové válce, též zásah koncem devadesátých let na Balkáně, kde si s problémem Evropa ve vlastním sousedství nedovedla poradit), že jeho vlast je imperialistická, arogantní. V Káhiře chrlil omluvy celému, zejména arabskému světu s opakováním tolik potřebného slova „respect“. (Byl snad George W. Bush „disrespectful“? Tento údajně arogantní xenofob se o islámu opakovaně vyjadřoval jako o „náboženství míru“ a nemělo by se zcela pomíjet, že tento údajný texaský satan svými iniciativami proti pohromě AIDS se nejvíc zasloužil o záchranu přemnoha životů v zemích Třetího světa.)
Appeasement je slovo, pro něž v českém jazyce nemáme vhodný ekvivalent - pouhé „ústupky, uklidnění, smiřovačky“ jsou k dispozici, ale v české politické realitě jeho skutečný dopad se již pocítil víc než jednou.
Žeň úsilí usmiřovatele Obamy je však prozatím v nedohlednu. The Weekly Standard (12.10.2009) charakterizuje jeho počínání jako „President No“ – že nic zřetelného nedocílil, že vzdor omluvným snahám, co nejpřátelštějším iniciativám a jednostranným ústupkům neutuchají negativní reakce protivníků, ono opakované NE, a s takovou koexistencí se Obama jaksi smiřuje.
Někdejší prezident James Earl Carter, dřív námořní důstojník a též pěstitel burských oříšků, v televizním interview opakovaně tvrdil, že prapříčinou kritiky Obamy je rasismus.
Do Bílého domu se dostal znamenitý rétor s nepozoruhodnými zásluhami. Všechny nynější potíže si sám nezavinil, některé však ano. Nejen prohřešky na etiketě, procedurální zaškobrtnutí, trapnosti jako například při výměně darů s britskou královnou Alžbětou II. a premiérem Gordonem Brownem. Za daleko závažnější problém leckdo pokládá Obamův výběr poradců, spolupracovníků, jimiž se obklopuje. Dřív, než se stal prezidentem, tuze blízkým mu byl velebný pán a černošský rasistický maniak reverend Jeremiah Wright, jeho náhradní otec, dvacet roků jeho duchovní rádce, jenž ho oddával, děti mu pokřtil. Toho si sice do Bílého domu přivést nemohl, ale významnými funkcemi pověřil, případně je nabízel prapodivným individuím jako například černošskému Van Jonesovi, prezentujícímu se jako marxista, komunista, ultraradikál.
Na své nedávné cestě Asií, při audienci u japonského císaře Akihita, se Obama klaněl tak značně, že popudil mnoho Američanů, zejména starší generace, která si pamatuje Pearl Harbor a následné horory na bojištích.
Onen přehnaný zlom v pase lze však spíš pominout, než jeho nehoráznost, když se v Japonsku celému asijskému světu představil jako „AMERICA’S FIRST PACIFIC PRESIDENT“ vzhledem k svému (údajnému) narození na Havaji a pobytu v Indonésii. Vůbec mu nedělalo potíže pominout své předchůdce jako Herberta Hoovera, který řadu let v Číně žil a čínskou řeč ovládal, též J.F. Kennedyho a G.H.W. Bushe, kteří se za druhé světové války v Pacifiku tuze angažovali a téměř tam zahynuli.
- - -
O právu se ptát a pochybovat: Obama odmítl odtajnit podrobnosti o svém zdravotním stavu (to unseal medical records), nedal k dispozici doklady týkající se jeho vzdělání – z Harvardovy univerzity, Kolumbijské univerzity, z Occidental College v Los Angeles, ba ani z tzv. prep school Punahou na Havaji. Tam žádost o přijetí, obsahující údaje o jeho narození, záhadně zmizela. Nedosažitelná je též dokumentace z Occidental College, na níž Obama byl veden jako indonéský student jménem Barry Soetoro. Advokáti, kteří už Obamu stáli hodně přes milion dolarů, jednak úspěšně zabraňují zveřejnění, jednak se materiály pozmění, zapečetí, jsou neověřitelné, ztratí se k nenalezení. Proč takové tajnosti?
Nejdůležitějším dokumentem je Obamův rodný list a zjištění místa jeho narození.. Ústava by ho diskvalifikovala od oprávnění stát se prezidentem v případě jeho narození mimo USA, což tvrdí rostoucí počet hlasů, vzdor úsilí Bílého domu je bagatelizovat, za směšné pošuky je vydávat. A v případě potřeby vytáhnout tu nejmocnější zbraň – obvinění z rasismu. Perfektní to manévr, jehož univerzální platnost potvrzují i názory bývalého prezidenta Cartera.
O předložení rodného listu u soudu usiloval právník Gary Kreep, čemuž Obamovi právníci úspěšně zabránili. Během prezidentské kampaně 2008 zveřejnil Obamův tým tzv. Certificate of Live Birth. Ten ale tři odborníci (authentification experts) odmítli jako vyložený podvod (obvious phony). Nicméně Obama nadále odmítá předložit autentický Long Form Birth Certificate, obsahující informace o příslušné porodnici a totožnosti přítomného lékaře.
Další opakovaná otázka: Proč rodný list tolik tajit, proč nepředložit, tím se zbavit otravných iniciátorů stále početnějších soudních žalob a rovněž si ušetřit další milion zbytečně vyhozených peněz za drahé advokáty?
Jiná otázka, kdo že financoval jeho studia, zejména hodně nákladnou Harvard Law School. Nikdy totiž nebyl předložen důkaz, že by byl zažádal a obdržel studentskou půjčku. Obama odmítá v této věci dát k dispozici jakékoliv materiály, vzdor opakovaným žádostem od Chicago Tribune, významných novin ve městě, jež se stalo Obamovou politickou bází.
Jiná záležitost, s otazníkem: federální zákon vyžaduje povinnost od všech mladých Američanů mužského pohlaví zaregistrovat se u Selective Service, být k dispozici vojenské službě v případě války.(Což jsem kdysi, po emigraci do USA, také jako neobčan učinil.) Jedna pátrající šťouralka ale objevila, že Obama ve vyžadovaném mladistvém věku tuto povinnost pominul a splnil ji teprve až jako politik se zpožděním, a to v roce 2008 - způsobem hodnoceným jako podvod, federální zločin (fraud, a felony). Padělatel si však počínal ledabyle: zapomněl pozměnit tzv. Document Location Number aformulář vydaný v roce 2008 vyplnil s datem 4.září 1980, údajně podaným na Havaji, tedy v době, kdy studoval na Occidental College ve víc než tisíc mil vzdálené metropoli Los Angeles. Oprávněnost takových tvrzení podpořil Stephen Goffman, bývalý pracovník FBI ve vyšší funkci.
O motivech Obamovy tuze pozdní registrace u Selective Servide si lze ledacos myslet, ale daleko víc matoucí je záhada, věru mysterie v případě jeho Social Security Number. Jedním z prvních kroků kohokoliv v této zemi legálně sídlícího je zajít a registrovat se na úřadu sociálního zabezpečení, kde obdrží devítimístné číslo, které ho bude doprovázet celý život. Pod ním jsme vedeni u berního úřadu, ve finančních transakcích (banka, mutual funds, akcie atd.), číslo je klíčem k identitě dotyčného, jím se lze nezřídka dostat k jeho majetku, prý snazší než vyloupit trezor. Takže toto SSN (Social Security Number) nutno tajit, s ním se nesvěřovat.
Velmi čilá advokátka Orly Taitz v Los Angeles má mezi svými klienty několik armádních důstojníků odmítajících sloužit pod Obamou, jehož nepovažují za legitimního prezidenta a tím i svého hlavního velitele. Pro ni pracuje soukromý vyšetřovatel (private investigator), který ve svém pátrání po Obamových předchozích adresách objevil i jeho SSN – nikoliv jedno číslo, ale jejich dva tucty! V době studií na Harvardu (stát Massachusetts) měl dvě SSN, obě začínající trojčíslím 042, o němž se podařilo zjistit, že se vydávalo pouze v období 1976-1977 ve státě Connecticutu, kde Obama nikdy nežil. V té době jako patnácti- až šestnáctiletý žil na Havaji. Mysterie jedna za druhou. O odpověď se nepokouším, pouze bych si rád udržel své právo vznést takové otázky, vědom si ovšem rizika osočení z rasismu, maccarthismu a dalších hanebností.
BUDE POKRAČOVÁNO
Neoficiální stránky Oty Ulče