Tato metropole s vesměs nepěknou pověstí a rovněž málo příznivým počasím u velikánského jezera byla nejpočetnější enklávou českých a slovenských přistěhovalců, v oblasti s neslovanským jménem Cicero. Našinec Antonín Josef Čermák, narozen 1873 v Kladně, se stal chicagským primátorem, posléze v roce 1933 v Miami na Floridě zastřelen, údajně při pokusu zlikvidovat vedle sedícího prezidenta F.D. Roosevelta. Léta dvacátá, doba nesmyslné prohibice, gangstérská éra, nejvíc zářil a pak přece jenom dozářil proslulý Al Capone.

Dlouhá léta dominovala Chicagu mašinerie rodiny Daley, několik generací. Též se jim přičítalo zflxlování prezidentských voleb ve prospěch J.F. Kennedyho v roce 1960.

Chicago se stalo politickou bází Baracka Husseina Obamy, který v dřívějších letech uváděl keňský přístav Mombasu jako místo svého zrození. S růstem svých politických ambicí se přerodil v rodáka v Honolulu na havajském ostrově Oahu, aniž se někdo tuto podivnost obtěžoval postřehnout. Lid si ho pak dokonce dvakrát zvolil jako svého prezidenta.

Syn bělošské matky, velmi hlasitě se ztotožňující se stoprocentním černošstvím, tedy on African-American, ačkoliv z Washingtonu, sídla své moci, zásadně neváhal vyjadřovat své zcela neobjektivní názory na konflikty policie s černošskými pachateli. Nepostřehl jsem ale, že by kdy do svého Chicaga zavítal zúčastnit se pohřbu některého ze svých soukmenovců. Nejen v Chicagu totiž dochází k pravidelnému mordování ve vlastních řadách. Například nyní tam o prvním víkendu v měsíci září došlo k devíti či dokonce devatenácti vraždám, každopádně jich bylo víc než dost. Nezřídka mezi nimi bývají děti, co se zrovna připletly do cesty.

Druh nepříjemnosti, o něž se media pramálo zajímají.

- - -

Zejména intelektuálové v univerzitním prostředí si vymýšlejí prapodivná vysvětlování takového stavu. Největší důraz bývá na chudobě a diskriminaci, rasovém útlaku, dědictví otroctví, takže jsme to vlastně zavinili my běloši, jak jinak. Málokdo se obtěžoval povšimnout, že v letech třicátých, čtyřicátých, padesátých se černoši rozhodně museli potýkat s větší chudobou a diskriminací.

Za výjimky z pravidla zbaběloučkého mlčení uvádím mnou často citovaného černocha, ekonoma Thomase Sowella. Ve své stati „A Clash of Police Policies“ uvádí data: V dekádě 1940, vražednost mezi černochy klesla o 18 %, v dekádě 1950 o 22 %. Pak přišla leta šedesátá a vzrůst vzájemného zabíjení ve vlastních řadách se zvýšil o 89 procent. Přibývalo riots (“výtržnosti, násilnosti, vzbouření“), v jižních státech chudoba byla rozhodně značnější než třeba v Detroitu, kde tehdejší průměrný příjem černochů byl téměř totožný (95 %) v porovnání s bělochy. Pomíjejí se přitom podstatné příčiny úpadku jako skutečnost, že pouze 17 % černošských dětí žilo tehdy v prostředí s jen jedním rodičem, v porovnání s nynější situací, když naprostá většina (73 %) se rodí mimo manželství. Jak by se taková podstatná změna dala svádět na otroctví před skoro dvěma stoletími?

- - -

Uvažuji o nějakém užitečném a třeba varujícím přirovnání amerických zkušeností s těmi českými, třeba ještě málo viditelnými, aniž by se mohly vyloučit eventuality postihnuvší budoucí generace. Zdárně se rodící, rozrůstající menšina nyní oficiálně přejmenovaná na romskou přichází na mysl.

V USA se zvětšuje rozdíl v kvalitě tzv. public education (“veřejné školy, vzdělání“) a tzv. charter schools (školy soukromé), proti jejichž existenci a zřetelnému úspěchu bojují politicky mocné učitelské odbory. Výkon škol veřejných a těchto soukromých je totiž nebetyčný. Ve státních školách New Yorku pouhých 39 % žactva zvládne matematické požadavky, zatímco Success Academy Charter Schools docilují stoprocentní úspěch, což se vztahuje i na žactvo z černošského a hispánského prostředí.

Odbory ovšem bojují proti takové konkurenci, svými fondy podporují finančně potřebné politiky, aby ztěžovali, pokud možno i znemožňovali počínání takového existenčního nebezpečí. Značně ironické je zjištění, že ve Philadelfii 44 % všech učitelů ve veřejných školách posílá své děti do oněch soukromých charter schools, a podobná je situace v jiných metropolích - Cincinnati – 41 %. Chicago – 39 %, Rochester, New York – 38 %. (“This demonstrates the dishonesty, hypocrisy and arrogance of the elite“, Walter E.Williams, „Corrupt Academics and the Media“, Townhall, 7.9.2016).

- - -

Čím vyšší stupeň poskytovaného vzdělání, tím víc přibývá politicky korektních nesmyslů, a to se týká i oné sedmičlenné Ivy League School - tuze prestižních učilišť.

Například jedna z nich - Cornell University, zde v mém blízkém sousedství, její oddělení tělesné výchovy nabízí výchovný kurs jménem „Recreational Tree Climbing“, čili jak lézt na stromy. (Měl jsem nabídku dostat se do tak prestižního prostředí, což ale bylo v době téměř revolučního protestování, vandalismu, domáhání se automatické amnestie, s ochotou předposraných děkanátů kapitulovat a vyhovět těm nejhoráznějším požadavkům.)

Nijak zvlášť proslulá Frostburg State University, obor fyziky, nabízí kurs „The Science of Harry Potter“.

University of South Carolina vyučuje cosi s názvem „Lady Gaga and the Sociology of Fame“.

Zachariah Messittena je rektorem na Ripon College. Momentálně povzbuzuje vyučující pedagogy, aby před svými žáky disparage čili znemožňovali republikánského prezidentského kandidáta Donald Trumpa.

Hampshire College má v plánu zavést zvláštní bydlení pro studenty s ohledem na jejich rasu, kulturu, pohlaví a sexuální orientaci, s důrazem na „historically experienced oppression“.

University of Connecticut, její administrátoři uvažují o řešení, jak vylepšit procento studia dokončivších Afro-Američanů, když se pro ně postaví speciální prostory společného žití.

Tamtéž míní směřovat Moraine Valley Community College, vytvořit pro takovou klientelu své vlastní speciální prostředí, v němž by se mohli cítit příjemněji, pohodlněji (feel comfortable).

Toto v zemi údajné, ústavou zaručené rovnosti.

- - -

V názvu tohoto sdělení jsem se zmínil o Chicagu jako o VZORU. Konečně se k tomu dostávám, k optimistické výjimce z pravidla nyní dominující reality, kdy rektoři, děkani, provošti, všelijací další funkcionáři s pramalým váháním kapitulují před požadavky jakkoliv nehoráznými. A právě zde máme jednu instituci s pevnou páteří.

Dr. Robert J. Zimmer, prezident UNIVERSITY OF CHICAGO, se zřetelně, srozumitelně vyjádřil proti politické korektnosti ohrožující, ničící svobodu projevu, kdy pozvaní řečníci jsou pak odpozvaní a ti, kteří se přece jen dostaví, riskují, že budou překřičeni, tělesně napadeni. V Chicagu se nebude kapitulovat požadavkům odstranit z výuky materiály, které činí některé studenty uncomfortable - což jsou právě požadavky, které mnozí univerzitní přikyvovači podporují.

Tato univerzita restrikce podporovat nebude, každý nový student bude přivítán děkanovým dopisem s informací, že skutečná svoboda projevu je jednou z charakteristik této instituce. Podstatný to rozdíl od nynější situace u oněch velmi prestižních sedmi členů břečťanové ligy, jež se staly tvrzemi politické korektnosti.

Na slavném Harvardu pozvaní řečníci jsou nejen ukřičeni, ale někdy i fyzicky napadeni. To již postihlo tam regulérně vyučujícího pedagoga, do jehož učebny vtrhla rozzuřená banda. Touž zkušenost má proslulé kalifornské Berkeley, jakož i další elitní adresy.

Columbia University, má někdejší alma mater, jejíž prostory jsem krátce před takovými výbuchy opustil, se vetřelcům vzdávala, nehoráznosti promíjela.

Chicago University naopak některé vandaly vyloučila a jiné suspendovala. Profesor George J. Stigler, ekonom a Nobelův laureát, potvrdil, že „naše fakulta byla jednotná v podpoře rozhodnutí vyloučit velké množství těchto mladých barbarů“.

Zatímco Ameriku postihla horečka s ultrashovívavým známkováním a nedostatečné už vesměs zcela zmizely, což ale nebyl případ profesorů na jakémkoliv učilišti, pokud to byli absolventi vytrénovaní v Chicagu.

Tuze přeji své rodné zemi, aby takové zkušenosti ji mohly minout.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče