Zejména po jednání asi čtyřicítky států v Saudské Arábii se opět do světa vypouštějí zprávy o tom, že komunistická Čína „tlačí“ na Rusko, aby na Ukrajině nepoužilo jaderné zbraně. Západ tak opět chybně interpretuje její politiku.

Po jednání asi čtyřicítky států v Saudské Arábii o „míru“ na Ukrajině bez Ruska, se v západních médiích opět objevují „objevné“ zprávy, které tvrdí, že se Peking, případně Dillí, „distancují“ od Ruska a Čína údajně tlačí na Rusko, aby v „žádném případě“ nepoužilo na Ukrajině jaderné zbraně. Opakuje se tak opět narativ údajné „nespolupráce“ Číny s Ruskem.

Jako doklad údajného „došlápnutí“ Pekingu na Moskvu nám může posloužit komentář Slyšíte to atomové ticho? To si na Moskvu došlápl Peking. Medvěděv sice pohrozil použitím jaderných zbraní opět v červenci, ale jinak takových výroků výrazně ubylo. List The Financial Times to dává do souvislosti s čínským varováním. Měl je osobně dát Putinovi při březnové návštěvě v Moskvě čínský prezident Si Ťin-pching. Uvedl to šéf evropské diplomacie Joseph Borrell, podle něhož Siova návštěva „zmenšila nebezpečí jaderné války“. Že si ji Číňané nepřejí, „dali velmi jasně najevo“. Jeden americký představitel dodal, že Číňané předávají tento vzkaz na všech úrovních.

Je doslova „k popukání“ spoléhat na čínskou rétoriku. Čína je totiž podle analytiků připravena „do několik let“ připojit Tchaj-wan k Čínské lidové republice i za použití síly a ti samí „analytici“ se dušují, že je Čína „nepřítelem“ použití jaderných zbraní Ruskem? Čínská diplomacie je totiž jasným důkazem „úhořovitosti“ jejích představitelů. Zejména čínský vyslanec u EU se vtírá do politiky EU každých řádově půl roku, když opakuje tvrzení Západu o tom, že Ukrajina je „nedělitelná“, Rusko musí respektovat její územní celistvost a další podobné „plky“.

Mimochodem, obsazení Tchaj-wanu komunistickou Čínou by bylo obhajováno stejnou „logikou“ jako ruská invaze na Ukrajinu. Tchaj-wan byl a je čínský podobně jako Ukrajina byla a je ruská. Věřit rétorice Pekingu je stejný hrubý omyl západní politiky a jeho stratégů jako podceňovat ochotu Ruska pro cíle své „speciální operace“ použít v případě „nepříznivého vývoje“ i jaderné zbraně. A je zcela zřejmé, že obavy Západu z ruského jaderného potenciálu bezesporu existují a táhnou se západní politikou k Ukrajině jako ona pověstná červená nit.

Poté, co ukrajinská ofenzíva ztrácí dech, a i v našich médiích se hovoří o tom, že Rusko na charkovském úseku fronty postupuje, je otázka míru na Ukrajině ještě dále realitě. Ukrajina nemůže přistoupit na velké ztráty svého území a Rusko nebude v žádném případě ochotné vrátit Ukrajině to, co invazí uloupilo. Všechny úvahy o budoucnosti Ukrajiny jsou tak buď chimérou o tom, že se v Rusku stane cosi „prozápadního“ a Ukrajina vyhraje na celé čáře, nebo katastrofické – Ukrajina se promění v evropský „Izrael“ – tj. trvalou zónu bojů.

Vydávat přání západních politiků co se vztahu Ruska a Číny týče za realitu je jen dokladem zcela chybné politiky Západu ve světě v posledních letech. Investování Západu do Číny s tím, že čím více investic tím více demokracie západního střihu zcela selhalo. Důsledkem je nerovnováha na trhu, kde se většina spotřebního zboží vyrábí v Asii a zejména v Číně. Nedostatek toho či onoho je dalším důsledkem této zhoubné politiky minulosti. A k tomu „záchrana klimatu“, což vede k obviňování vyspělého Západu za to, že „způsobil“ klimatickou katastrofu vypouštěním emisí kysličníku uhličitého.

Západ tak nejen že ztrácí „glanc“, ale zejména schopnost být tím, kdo určuje světovou politiku. A obávám se, že situace v USA není příznivá k tomu, aby se na této katastrofální politice cokoliv změnilo. To se spíše USA rozpadnou než aby se „progresivní síly“ smířily s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu. Tak jsou karty rozdány.