(první část zde)

Končinou s nejznamenitějším potenciálem je ovšem Afrika, s veletucty podstatně se lišících kmenů a jazyků. Kontinentální organizace African Union (AU), stejně jako její předchůdkyně Organisation of African Unity (OAS), na občasné separatistické inicitivy nereaguje nijak vřele. Prozatím se takový rozvod povedl jen dvakrát.

První byla Eritrea, bývalá italské kolonie o téměř dvojnásobném (120 000 km2) rozsahu České republiky, ale jen s polovičním (5 mil.) počtem obyvatel. V roce 1962 tuto oblast pozřela Etiopie, nám dřív lépe známá jako Habeš, čímž začala dlouhá ošklivá občanská válka o dosažení nezávislosti. K jejímu vyhlášení došlo po třech desetiletích - až v roce 1993. Půlmilionová Asmara je hlavním městem, Massawa hlavním přístavem, 750 mil pobřeží s Rudým mořem, vztah s Etiopií nijak vřelý, stejně tak i s ostatními sousedy - Džibuti, Jemen (hádanice o několik zcela bezcenných ostrůvků) a Súdán.

Tím druhým přírůstkem do nijak harmonické rodiny národů se v nedávném roce 2011 stal Jižní Súdán. Tak rozhodlo referendum s obrovskou, naši totalitní minulost připomínající většinou 98,8 procent hlasů ve prospěch rozvodu. V porovnání s Eritreou je téměř pětinásobně větší, odhadovaný počet obyvatelstva přesahuje 8 milionů a má mnoho sousedů (Súdán, Etiopie, Keňa, Uganda, Kongo, Středoafrická republika), avšak postrádá přístup ke kterémukoliv moři, čili také náš český případ. Jižní Súdán prozatím absolvoval dvě občanské války: 1. 1955-1972, povstalecká armáda proti vládě v Chartúmu, 2. dvě desetiletí dalších osvobozeneckých bojů. Z deseti jihosúdánských provincií devět se jich angažuje v domácích, převážně až výlučně kmenových válkách. Mezi nimi se zahraniční mediální pozornosti dostává bojovníkům Joseph Kony’s Lord’s Resistance Army (LRA). Místní tradice otroctví dosud neutuchá.

- - -

Jiné rozvody afrických států měly jen krátkodobé trvání nebo se vůbec neuskutečnily. Nejlépe se pamatuje Biafra, též s dopadem na naši rodnou zem, a to zásluhou francouzského ex-komunistického literáta Louise Aragona, který tehdejší naši ČSSR přejmenoval na „Biafru ducha“.

V Nigérii, státu s největším počtem obyvatelstva na africkém kontinentě - kmeny Hausa, Fulani na severu, Yoruba na severozápadě, na jihovýchodě zejména s kmenem Ibo (Igbo) - se zrodila ona separatistická Biafra, o rozsahu 77 000 km2 čili skoro přesně velká jako nynější ČR. Na rozdíl od Antonína Novotného jejím prezidentem se stal vojenský guvernér východní oblasti (Eastern Region) s nezapamatovatelným jménem Chukwuemena Odumegwu Ojukwu. Stát vydržel tři roky (1967-1970) a jeho suverenitu oficiálně uznalo několik afrických států (Gabon, Pobřeží slonoviny, Tanzánie, Zambie) a též jeden evropský - Francie, někdejší koloniální matka či macecha. Nijak anglofilsky založený Charles de Gaulle byl pokládán za jejího hlavního příznivce. (Pro úplnost: uznání rovněž poskytla nejstarší a dodnes nejchudší černošská republička Haiti v Karibiku. Zásluhou svého přítele, spolužáka z pražských studií, posléze norského občana a dopisovatele předních švýcarských novin u OSN, jsem v hlavním městě Port-au-Prince pobesedoval s tehdejším ministrem zahraničních věcí, což bylo v době, kdy Papa Doc Duvalier, dlouhodobý diktátor s vizáží zlověstného chrousta, už byl po smrti. V roce 1971 jeho syn Jean-Claude (Baby Doc) ve věku 19 roků se stal jeho doživotním nástupcem (president-for-life), zvolen v referendum počtem 2 391 916 hlasů proti hlasu jednomu. Synáček marně dával přednost své starší sestře Marie-Denise, aby ona se stala ideálním tyranem národa. Oženil se s rekordně marnotratnou a wildly sexy Michéle, celá rodina vyhnána do exilu, na Riviéru, pak Paříž. Podařilo se jim utratit všechny ukradené miliony, v roce 2011 se Baby Doc vrátil do vlasti, vše mu odpuštěno, umřel v říjnu 2014.

Experiment s krátkodobou porozvodovou nezávislostí Biafry stál odhadovaný milion lidských životů. V současné době, po uplynutí téměř půlstoletí, situace není nijak optimističtější. Nigérie s hospodářstvím mezi dvaceti nejzdatnějšími na světě, je rozdělena na radikálně odlišný jih - sedmý největší zdroj oleje, zatímco na severu nejen zemědělství zcela zkolabovalo. Extrémní islamisté se již zmocnili dvou tuctů měst ve státě Borno, horské město Gwoza se stalo centrem budoucího kalifátu. Prostředí to je jateční, uplatňování šárie ve velkém: bičování, kamenování, údů utínání za účasti ne vždy dobrovolně přítomných diváků. Milionu domorodců se již podařilo upláchnout.

Zejména, ale nikoliv výlučně, dochází k zabíjení nemuslimů. Supové se snaží konzumovat přibývající ostatky makabrozních iniciativ. Fundamentalisté vládnoucí avantgardy Boko Haram řádí, zmocnili se potřebných zbraní, sestřelili vládní stihačku, nafilmovali utětí hlavy přeživšího pilota.

Takové počínání je zejména financováno příjmem výkupného z únosů. Dosud se nepodařilo vypátrat, kam se poděly ony veletucty unesených dívek. Pouze odhadovaných pět procent příslušnic ženského pohlaví dosáhlo jakési gramotnosti.

Jiným zdrojem příjmů je násilné vymáhání peněz na silnici za každých pár ujetých kilometrů. Bohatnou nejen generálové. I z obyčejných hamižných vojáků se stávají milionáři. Ukradena je odhadovaná jedna pětina veškeré produkce pohonné hmoty. Mezinárodně respektovaný guvernér centrální banky požadoval od státního podniku zabývajícího se touto těžbou, aby vysvětlil ztrátu dvaceti miliard dolarů, což prezident znicotnil tvrzením, že korupce a krádež je přece něco úplně jiného. Jméno prezidenta je Goodluck Jonathan.

- - -

Méně se dozvídáme o Katanze, východní provincii Konga, která dřív než Biafra byla zdrojem světové pozornosti. Oblast téměř půl milionu čtverečních kilometrů, šestnáctkrát větší než Belgie, někdejší její koloniální vlastník, a naleziště cenných nerostů - kobalt, měď, radium, uranium, diamanty - nemůže být nic cennějšího. Léopoldville hlavním centrem, oficiální hlavní řečí franština, národní domorodou řečí swahili, počet obyvatelstva 5,6 milionů. V době své krátkodobé nezávislosti (1960 - 1963) prezidentem byl Moise Tshombe s pověstí loutky belgických kapitalistických upírů. Vypukl komplikovný konflikt, na němž se podílely jednotky regulérního belgického vojska, jakož i několik tisíc mercenaries - žoldnéřů všemožného původu. Politicky značně pokrokový prezident Lumumba požádal Sovětský svaz o poskytnutí internacionální pomoci.

Před pouhými dvěma roky Francie se zasloužila o odvrácení rozvodu v republice Mali - vyřešením povstání Tuaregů, místního obyvatelstva. V Angole, bývalé portugalské kolonii, zásluhou oleje s úspěšně se rozvíjejícím hospodářským rozmachem, se podařilo vyřešit konflikt v enklávě Cabindě. Totéž se podařilo v Senegalu (oblast Casamanca), v Kamerunu (kdysi britské pobřežní pásmo). O dosažení nezávislosti usilovala Kyrenaika, oblast značného rozsahu (855 370 km2), téměř třetina nynější Libye, kdysi kolonizovaná Řeky, přešla do vlastnictví Římanů, v 7. století se jí zmocnili muslimští Arabové, v 16. století Osmanské impérium, začátkem 20. století se stalo provincií italského království, za druhé světové války značným bojištěm, v roce 1951 vlastním libyjským královstvím, jehož vlády se v roce 1969 zmocnil plukovník Kaddáfí (Muammar Gaddafi), jehož už rovněž není.

Na seznamu dosud zcela nevyřešených střetů a vzájemně se vylučujících požadavků zůstává oblast známá jako Western Sahara, rozsáhlá (266 000 km2) neúrodná končina, jak se od správné pouště musí předpokládat, od jejímž ale povrchem je značné bohatství fosfátu. V roce 1975 Španělsko pod tlakem OSN se vzdalo administrativní kontroly, o niž od té doby usiluje Maroko. Vypukla válka s jednotkami Polisario Front s bází v Alžírsku. Velký počet (82) států formálně uznává tuto Polisario legitimitu, aniž však již byl vyřešen status jeho sporné suverenity.V současné době OSN považuje toto jablko sváru jako „non-self-governing territory“, takže se neví, zda dojde k rozvodu či majetkovému rozdělení fosfátem bohaté pouště.

- - -

Odvolávám se na ekonoma Waltera E. Williamse, profesora na univerzitě ve Virginii, na jeho úvahu s názvem „Africa: A Tragic Continent“ (Townhall.com, 29.10.2014).

Tento stoprocentní americký černoch již v prvním odstavci neváhá přiznat svůj pesimismus, že Afrika je kontinent poskytující pramálo naděje. S odvoláním na „Index of Economic Freedom“, zabývající se mírou ekonomických svobod ve světě, z 48 států sub-Saharan Afriky pouze Mauricius se umístil v první desítce států těch nejsvobodnějších. Naopak osm afrických států se ocitá mezi dvaceti nejvíc sešněrovanými. Takto politicky nekorektně se Williams troufl vyjádřit: „Chudoba není příčinou, ale výsledkem problémů Afriky. Její chudobu z velké části si zavinila sama.“ Standardní tvrzení profesorů, že chudoba je dědictvím kolonialismu, odmítá jako naprostý nesmysl. Kanada, Austrálie, Nový Zéland, USA, to všechno přece byly kolonie. Etiopie, Libérie, Nepál, Bhútán koloniemi nikdy nebyly a jsou mezi těmi nejchudšími státy na světě. Stačí porovnat míru svobody (free market) se systémem socialistického plánování a dosažený životní standard. Jen s pramálo výjimkami, naprostá většina je na tom hůř než byla v době kolonialismu. Třeba Zimbabwe - dřív úspěšný vývozce potravy, nyní zbídačený stát postižený hladomorem. Afrika je potenciálně nejbohatší kontinent: 50 procent všeho zlata, většina diamantů, 90 procent kobaltu, miliony akrů nevyužité zemědělské půdy. Před nezávislostí se všechny africké končiny stačily uživit, nyní musí spoléhat na dovoz a některé postihuje značný hlad. Nejhorším je dodávat do Afriky zahraniční pomoc. Ta umožňuje zkorumpovaným a neschopným režimům luxusně si žít, kupovat vojenské vybavení, pokračovat v útlaku lidu. Tolik a ještě víc pravdy, samozřejmosti, nahlas vyjádřil černošský akademik.

Takže v případě nejen Afriky, spíš to byly vhodné podmínky nikoliv pro rozvody, ale pro revoluce.

Ještě jiné části světa k produmání. V Latinské Americe to spíš jsou hádanice o velikosti koláčů. Například v Peru a Ekvádoru jsem kupoval podrobné mapy se vzájemně hodně se lišícími hranicemi. Bolívie ve válce v 19. století pozbyla přístup k moři a Chile není ochotna vyhovět. Trvá spor Argentiny a Chile o některé vzdálené neobydlené ostrovy. Konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií vedl v roce 1982 k autentické válce o Falklandské ostrovy.

Ještě by nám zbýval nejlidnatější kontinent: Indie versus Pákistán (Kašmír), Indie - Čína (pohraniční spory), Čína - Rusko (některé nemilé sibiřské vzpomínky).

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče