Obamův odklad útoku na Sýrii očima Blízkého východu

Americký prezident Barack Obama přes týden vyhrožoval syrskému režimu odvetou za chemický útok v Damašku z 21. srpna, který podle amerických zpravodajských služeb zabil více než 1400 lidí. Zdůrazňoval, že vrah nevinných dětí nesmí zůstat nepotrestán, a ve Středozemním moři uvedl do stavu pohotovosti několik válečných lodí s raketami dlouhého doletu. Když ale jeho nejodhodlanějšímu spojenci, britskému premiérovi Davidu Cameronovi, neschválila účast na úderu Dolní sněmovna, podíl na něm odmítlo NATO a podporu projevila sotva polovina Američanů, nečekaně v sobotu oznámil, že o souhlas nejprve požádá Kongres. Svěřil rozhodnutí o své zahraniční politice a oprávnění, které mu dává Zákon o válečných pravomocích, zákonodárnému sboru, který se nedokáže shodnout ani na federálním rozpočtu.

Aniž budeme rozebírat, zda je či není správné nebo moudré do syrské občanské války zasahovat, bude mít Obamovo počínání dalekosáhlé důsledky pro celý Blízký východ. Tam je chování protivníka posuzováno podle jiné než západní logiky a každé zaváhání či couvnutí od razantní reakce je vnímáno jako projev slabosti. Bez ohledu na to, jak hlasování Kongresu dopadne, Obamův krok už teď prudce oslabil pozici Spojených států.

Bašár Asad se dobře baví. Provládní syrský deník Al-Tawra označil Obamovo rozhodnutí za "začátek historického ústupu Ameriky". Rozjásaným tónem napsal, že Obamův krok pramení z pocitu očekávané porážky a "zmizení" amerických spojenců. Stejně tak povzbudila Obamova nerozhodnost Hizballáh, al-Káidu a teroristy obecně, ale i třeba Severní Koreu a své vlastní závěry vyvodí i Rusko a Čína.

Přípravy Washingtonu k avizovanému úderu bedlivě sledovali zejména američtí a izraelští nepřátelé v čele s Íránem, který rychle postupuje k výrobě jaderné zbraně. Případný americký útok na Sýrii, jeho rozsah, razance i světová reakce je pro Teherán zkouškou, která mu ukáže, co může očekávat, až jadernou schopnost získá, protože Obama tvrdí, že mu ve výrobě atomové bomby zabrání vojensky, jestli selže diplomacie. Teď může být Írán klidný – od Ameriky a celého Západu toho moc nehrozí.

To není dobrá zpráva především pro Izrael. Ministr hospodářství a obchodu Naftali Bennett konstatoval, že od Mnichova 1938 se nic na světě nezměnilo. Obamovo rozhodnutí znamená pro Izrael jen jedno – jestli prezident váhá s odvetou za 1400 zplynovaných civilistů, těžko lze od něj čekat vojenskou pomoc proti pouhé hrozbě jaderného útoku Íránu.

Neméně znepokojení jsou arabští spojenci Ameriky v čele se zapřísáhlým nepřítelem Íránu Saúdskou Arábií, ale i Turecko. Ty podporují nejen odvetný úder, ale požadují svržení Asada. I Saúdům jde stejně jako Izraeli především o Írán, a jak situaci shrnul panarabský deník Ašark al-Awsat, Obamovo váhání povede dnes ke katastrofám, ale zítra možná pohltí celý region.

Americký ministr zahraničí John Kerry předložil konkrétní důkazy o chemickém útoku Rusku, ale nepřesvědčil je. Generálního tajemníka NATO Rasmussena sice přesvědčil, ale ne dost, aby Severoatlantickou alianci zmobilizoval k útoku. Účast vyloučilo i Německo a Francie bez Američanů nic nepodnikne. To všechno může ovlivnit kongresmany v jejich rozhodování.

I kdyby však Kongres nakonec úder schválil, dojde k němu až za několik týdnů, protože zákonodárci se po letní přestávce sejdou až 9. září a debata chvíli potrvá. Tou dobou už bude mít Bašár Asad všechny ohrožené cíle pečlivě chráněné a chemické a další důležité zbraně uklizené v podzemních bunkrech. O život přijdou jen političtí vězňové z řad jeho odpůrců, které režim podle očitých svědků rozváží do všech citlivých objektů jako lidské štíty. Podle zpravodajských zdrojů už mu s ochranou zbrojního arzenálu pomáhá Rusko i Írán.

Aby měl úder odstrašující účinek, musí být nečekaný – tak, jak to dělá Izrael. Nelze před ním varovat ani o něm veřejně debatovat. Arabský svět považoval Obamovu blízkovýchodní politiku po celou dobu jeho mandátu za nekonsistentní a zmatenou, ale teď ho bude vnímat jako jednoho z nejslabších prezidentů v amerických dějinách, kterého nelze brát vážně. Al-Káida usoudí, že americké cíle jsou snadná kořist. A Izrael ví, že se na Obamovu pomoc při případném útoku na íránské jaderné továrny nemůže spolehnout.